Cílem textu je analýza podmínek pro použití jmenovitých hlasování (RCV) v Evropském parlamentu v souvislosti s možností demokratické kontroly ze strany voliče. Výzkum se zaměřuje na zkoumání jednacích řádů této instituce od počátku až do dnešních dní. Cílem je zjistit formální nastavení pravidel jmenovitých hlasování. Vývoj procedury vyvolávání RCV je zcela v rukou poslanců, historická analýza tak má snahu odhalit, zda sami poslanci postupovali tak, aby svým voličům umožnili co největší míru transparentnosti a s tím i kontroly, nebo byl krok učiněný v roce 2009 pouze historickou výjimkou. V závěru autoři docházejí k výsledku, že poslanci EP nijak významně nepodporují vazbu mezi voličem a poslancem, ačkoliv v roce 2009 a 2014 k určitým posunům došlo.