Hledá se premiér. Kandidatura Kaczyńského nejistá
Nedávné zvolení Andrzeje Dudy polským prezidentem bylo po dlouhé vládě konkureční Občanské platformy obrovským triumfem strany Právo a spravedlnost (PiS) expremiéra Jarosława Kaczyńského. Tento výsledek je zásadní především kvůli tomu, že se v Polsku letos v říjnu budou konat parlamentní volby. Kdo se stane na podzim polským premiérem, totiž vůbec není jasné.
Jednou z hlavních příčin Dudova úspěchu bylo to, že se mu do značné míry podařilo překonat stereotypy spojené s jeho stranou. Díky tomu, že se do kampaně nezapojoval předseda Kaczyński ani radikální členové strany, působil v kampani nový prezident přijatelně i pro Poláky, kteří by za normálních okolností PiS nevolili.
Ačkoliv je Duda stále konzervativním politikem, výrazná změna rétoriky byla cítit i v jeho prvním povolebním rozhovoru. V něm totiž mimo jiné došlo i na v konzervativním Polsku velmi výbušné téma homosexuality. Ačkoliv nový prezident nesouhlasí s uzákoněním registrovaného partnerství, uznal, že vztahy homosexálů si zaslouží nějakou regulaci. Zároveň řekl, že „si stejně jako jiní lidé zaslouží úctu” a bude s nimi „upřímně mluvit”. Podobná slova byla od jakéhokoliv představitele PiSu doposud nepředstavitelná.
Dudova ideální premiérka
Změna taktiky přinesla Právu a spravedlnosti obrovský úspěch, a proto se otevírá otázka, zdali v ní budou pokračovat i před parlamentními volbami. Tiskový mluvčí strany sice řekl do médií, že premiérem se na podzim samozřejmě stane Jarosław Kaczyński. Ten sám ale v prvním povolebním rozhovoru prohlásil, že o budoucím premiérovi rozhodne Duda a rozhodně jím nemusí být on. Následně se nový prezident zmínil, že ideálním premiérem by byla šéfka jeho volební kampaně Beata Szydło.
Současná vládnoucí Občanská platforma se evidentně hledá, avšak ještě stále ji nelze definitivně odepisovat. K tomu ale musí najít jinou taktiku, než je strašení Právem a spravedlností, které již zcela zjevně nefunguje. Pokud PiS naopak svou úspěšnou taktiku využije, tak má velkou šanci od podzimu v Polsku vládnout.
Teprve po jejím definitivním vítězství se však ukáže, jestli strana skutečně dokáže nominovat na premiéra někoho jiného než Kaczyńského a jestli současný rétorický „obrat“ prezidenta není jen předvolebním tahem. I jemnější rétorika bez výraznějších legislativních změn by byla obrovským přínosem. Mohla by totiž alespoň trochu zklidnit polskou diskusi na různá společenská témata, která je v současnosti i kvůli značnému vlivu římskokatolické církve velmi vyhrocená.