Obyvatelé Ruska, Pobaltí nebo centrální Asie by měli mít přístup i k jiným zpravodajským zdrojům, než jsou pouze Kremlem řízená média. Na novém zpravodajství pro ruskojazyčný svět by měly spolupracovat média i neziskové organizace z různých zemí, které by kromě zpráv poskytovaly i analýzy nebo překlady. Problematika každodenního života by navíc měla být ztvárněna i zábavnou formou, jako jsou filmy, dokumenty nebo dokonce reality show. Důležité je zaměřit se i na lokální témata, která obyvatele zajímají nejvíc.

To jsou hlavní návrhy nové studie, kterou včera v lotyšské Rize představil bruselský think-tank Evropská nadace pro demokracii (EED) a v ČR o ní jako první informoval server Hlídací pes.

EED začal na plánu pracovat na žádost Evropské komise, která se od počátku roku snaží vymyslet nejlepší způsob, jak kremelské propagandě v Rusku i za jeho hranicemi účinně čelit. Informační válka, kterou Rusko v EU vede, totiž znepokojuje řadu členských zemí, především státy Pobaltí.

Vytvořit funkční plán na potírání ruské propagandy bude pro EU opravdový oříšek. Podle analytika z Asociace pro mezinárodní otázky Václava Lídla je však důležité, aby byly evropské strategie postaveny zejména na trpělivém a důsledném vysvětlování toho, kde je skutečnost, a poukazovat na reálná fakta.

„Domnívám se, že jediná možnost, jak by EU měla na ruskou propagandu reagovat, je důsledně vysvětlovat ty nepravdy, které přicházejí ze strany Ruska,“ řekl EurActivu. Za dobrý nápad považuje zaměření se na lokální témata i vznik ruskojazyčné televize.

Televize jako hlavní zdroj informací

O vzniku ruskojazyčné televize se v EU začalo hovořit již na počátku ledna a zatím se jeví jako jedna z nejlepších možností, jak přinášet Kremlem nezkreslené zpravodajství. Televize je totiž v bývalých státech Sovětského svazu považována za hlavní zdroj informací, což potvrzuje i studie EED.

„Vytvoření ruskojazyčné TV považuji za ideální řešení. Zůstává však otázka, jakým způsobem se to provede,“ říká Lídl. Do těchto médií se totiž často dostávají zapřísáhlí odpůrci režimu, což je ve výsledku často kontraproduktivní. Příkladem je podle něj ukrajinské protikremelské rádio Svoboda.

„Tito lidé se neustále věnují démonizaci politiky Vladimira Putina, který se naopak snaží démonizovat západ. To občany nezajímá, a sledovanost by proto nebyla vysoká,“ tvrdí analytik s tím, že je nutné najít tu správnou rovnováhu.

Co by naopak mohlo přitáhnout pozornost ruskojazyčného publika k evropským protipropagandistickým médiím je podle studie bruselského think-tanku zaměření se na lokální témata. Proputinovská média totiž věnují pozornost hlavně zahraničnímu zpravodajství, především dění na Ukrajině, a domácí zpravodajství tak často ustupuje do pozadí.

Více se zabývat lokálními tématy, jako je například odhalování korupce, považuje za dobrý nápad i Lídl. „To je něco, co se těch lidí týká a často se to v jejich okolí děje, proto by to mohlo zvýšit zájem,“ řekl redakci.

Opoziční média

Od nástupu Vladimira Putina do čela státu je většina klíčových médií, která dříve patřila ruským oligarchům, v rukou Kremlu. V zemi sice existují výjimky jako například opoziční list Novaja Gazeta nebo televizní kanál Dožď, jejich dosah je však minimální, říká analytik. Protiputinovská média sleduje zejména střední třída a opoziční přívrženci, tedy velmi malý okruh lidí.

Velká podpora nezávislých médií ze strany EU by však podle Lídla byla chyba. Ruská vláda by proti nim totiž začala pravděpodobně velmi silně vystupovat. „Pro kontrolní úřady v Rusku není problém najít porušení jakéhokoliv druhu, nebo opozičním médiím zakázat reklamu a tímto způsobem ta média zničí,“ řekl EurActivu.

Autor: Eliška Kubátová