Prvním testem schopností nově zvolených českých europoslanců bylo přidělování důležitých funkcí v Evropském parlamentu, které navíc přinejmenším na polovinu jejich funkčního období značně ovlivnilo jejich potenciál prosazovat se v parlamentních strukturách. Poměrně velká debata se v ČR vedla kolem obsazování výborů v Evropském parlamentu.

Zejména získání postu předsedy výboru pro právní záležitosti bylo hodnoceno velmi pozitivně. Lze ovšem opravdu Českou republiku považovat za jednoho z pomyslných vítězů těchto procesů? Na takto položenou otázku se zaměřuje předkládaný briefing paper, který pomocí kvantitativních indikátorů srovnává českou pozici s dalšími zeměmi i s minulým funkčním obdobím Evropského parlamentu.

Předseda výboru – je oč se prát?

Evropský parlament stejně jako národní parlamenty v členských zemích převážný díl své práce vede ve výborech, které se zabývají jednotlivými dílčími politikami. Předseda každého výboru je nadán poměrně velkými procesními pravomocemi při přijímání legislativy (například po prvním projednání návrhu legislativního aktu může předseda výboru navrhnout jeho schválení bez pozměňovacích návrhů nebo může předseda výboru navrhnout, že on nebo zpravodaj zpracují pozměňovací návrhy na základě jednání ve výboru, které následně mohou být přijaty bez další rozpravy).Zároveň je součástí Konference předsedů výborů, která dává Konferenci předsedů politických skupin doporučení týkající se projednávání agendy a práce výborů. Předsedové výborů tak výrazně ovlivňují podobu zpracované legislativy a průběh legislativního procesu. Tyto posty proto patří mezi nejvýznamnější v hierarchii funkcí v EP.