Práva žen

V rámci IV. přípravného setkání 27. ledna 2018 proběhl první ze série diskusních seminářů na témata, o kterých středoškoláci běžně rozhodovat nemohou. Prvním tématem se stala Práva žen na základě anket ve zpětné vazbě, na facebooku i instagramu. Pozvání na seminář pak přijali odborníci Úřadu vlády Radan Šafařík a Veronika Faltová, aby s účastníky diskutovali a hledali možná řešení situace.

V úvodu semináře se zúčastnění mohli dozvědět to, jak se rovnost pohlaví liší de facto a de iure. Ačkoli patří Česká republika ke zdánlivě pokrokovějším státům, neboť volební právo žen zavedla již v roce 1920, rovnost je stále vzdálený ideál. K jeho přibližování slouží právě Odbor rovnosti žen a mužů, který nerovnosti identifikuje a hledá jejich nápravu. Jednou z takových nerovností je nereprezentativní zastoupení žen v politice. Ačkoli se situace postupně zlepšuje, na rovnoměrné zastoupení bychom tímto tempem mohli čekat až 60 let. Zároveň se ženy v České republice potýkají s 4. největším platovým rozdílem oproti mužům v EU. Během úvodní přednášky nebyl pominut ani fatální dopad rodičovské dovolené na pracovní postavení žen. Smutnou zajímavostí je, že v mezinárodním srovnání je situace v České republice srovnatelná se s Indonésií.

Seminář pokračoval samotnou diskusí. Studenti se rozdělili do dvou skupin podle tématu, kterému se chtěli blíže věnovat. První z nich se věnovala otázce rodičovské dovolené, konkrétně zda by měli muži chodit na rodičovskou dovolenou či zda by část měla být výhradně pro ně. Druhá skupina se zaměřila na pozitivní opatření a systém kvót. Po týmové diskusi obě skupiny prezentovaly svá stanoviska a návrhy řešení, aby je následně komentovala druhá skupina i konfrontovali naši hosté.

Na čem se účastníci shodli u rodičovské dovolené?

• Muži by měli častěji chodit na rodičovskou dovolenou, nikoli však mít její část vyhrazenou. Účastníci toto zdůvodnili tím, že jde o rozhodnutí páru, kteří mají takovou možnost mít, nikoli však být do ní nuceni. Rodičovskou podle nich má čerpat rodina, není však třeba rozlišovat, kdo ji čerpá.
• Aby se zlepšilo postavení žen, navrhují studenti začít s osvětou již na školách a například téma rodičovské zkombinovat se sexuální výchovou. Tím chtějí otevřít veřejnou diskusi i opravit často zkreslené informace, které sami účastníci dle svých slov měli.
• Stát by měl motivovat firmy k podpoře částečných úvazků, které by lépe umožnily zkombinovat rodinný a pracovní život jak pro ženy, tak pro muže. Prostředkem pro to jsou firemní školky. Zároveň by stát měl podpořit zaměstnávání žen v mladém věku, u kterých podle účastníků nejvíce hrozí diskriminace na základě stereotypů.

A co otázka kvót?

• Kvóty studenti celkem jednoznačně odmítli. Nepovažují je za systémové řešení, které nepovede k celkové proměně společnosti a mohou podporovat předsudky o nižších schopnostech žen.
• Na místo nich se účastníci staví za tzv. měkká opatření, která by změnu facilitovala zespodu, jako jsou programy osvěty. Ačkoli podporují větší pestrost týmů, které prokazatelně podávají lepší výkony, ponechali by jakákoli opatření v rukou samotných firem, případně politických stran. Jako celkový problém pak vnímají nízký zájem české společnosti o politiku, který je v průměru u žen ještě nižší.

Naši hosté na závěr celou diskusi shrnuli srovnáním se zbytkem české populace, přičemž názory účastníků se do značné míry shodovaly se společenským diskursem. Po příjemné zkušenosti s tímto druhem semináře budeme na příštím přípravném setkání pokračovat dále, tentokrát na téma vnímání mezinárodních organizací ve společnosti.

 

Tento seminář byl podpořen z programu Erasmus+.