V České republice, Polsku i Maďarsku v letošních volbách do Evropského parlamentu s větším či menším náskokem zvítězily vládní strany, jejichž postoj k vývoji v Evropské unii byl v uplynulém období často velmi kritický. Strana Směr-SD, jež vládne na Slovensku, sice skončila až druhá za koalicí liberálních subjektů Progresivní Slovensko a Spolu, získala však patnáct procent hlasů. Český premiér Andrej Babiš prohlásil: „V4 je jednotná a je jedno, kdo je z jaké frakce.“ Můžeme s jednotou visegrádských států v klíčových unijních tématech počítat i v následujících pěti letech?
Pravdou je, že poslanci vládních stran z visegrádských zemí působí v europarlamentu v různých klubech. Maďarský Fidesz přes všechny peripetie i nadále zůstává členem Evropské lidové strany. Polské Právo a spravedlnost (PiS) představuje nejpočetnější skupinu ve frakci Evropských konzervativců a reformistů. Poslanci Směru zasedají v lavicích socialistické formace. Konečně hnutí ANO Andreje Babiše je členem liberální frakce, bývalé ALDE, nyní přejmenované na Obnovu Evropy (Renew Europe). Na okraj připomeňme, že čeští sociální demokraté, kteří jsou součástí koaličního Babišova kabinetu, se do Evropského parlamentu tentokrát nedostali.
Nicméně v uplynulých pěti letech to přinejmenším z pohledu vně střední Evropy často vypadalo, jako by výše uvedené strany působily v jedné frakci. Vlády visegrádských států prezentovaly společné pozice především v otázce migrace, ale i ohledně rozpočtových záležitostí či institucionálního uspořádání EU.
Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) před květnovými evropskými volbami vydala analýzu programových dokumentů visegrádských parlamentních stran. Mezi její závěry patří zjištění, že vládní ANO, PiS i Fidesz se například shodnou na tom, že přijetí eura není pro jejich země na pořadu dne. Všechny tři strany podmiňují přechod na společnou měnu stabilizací eurozóny. Spolu se slovenským Směrem pak vykazují obdobné postoje i v otázce evropského řešení migrace. Jedná se podle nich o záležitost jednotlivých členských států, přičemž jednoznačně odmítají, aby o příchodu uprchlíků a migrantů do jejich zemí rozhodoval jakýkoliv povinný unijní přerozdělovací mechanismus.
Hlavní vládní strany ve všech čtyřech státech podporují posílení spolupráce členských zemí Unie v oblasti obrany, byť PiS tak činí spíše vlažně. Nepřekvapivě panuje shoda i v otázce víceletého finančního rámce pro období 2021–2027, kde středoevropské státy kritizují zejména pokles prostředků na kohezi, tedy zmenšování ekonomických rozdílů mezi regiony, a společnou zemědělskou politiku. V závěrečných fázích vyjednávání můžeme očekávat, že visegrádská čtyřka bude držet pospolu v rámci takzvané skupiny Přátel koheze, jejíž summit se chystá premiér Babiš uspořádat na podzim v Praze.
Jedním z témat, které nová předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová vypíchla ve své agendě pro Evropu a jehož význam bude pravděpodobně narůstat, je boj proti klimatické změně. I zde se většina států Visegrádské skupiny shodne – v červnu to byly mimo jiné Česká republika, Maďarsko a Polsko, kdo zablokoval přijetí plánu Evropské komise na úplnou dekarbonizaci (snížení emisí CO2) unijní ekonomiky do roku 2050. Jejich argumentace spočívá zejména na faktu, že pro jejich ekonomiky do značné míry závislé na průmyslu by opatření směřující k uhlíkové neutralitě byla neúměrně náročná.
Otázkou zůstává, jak se vyvine situace ohledně řízení vedených podle článku 7 Lisabonské smlouvy proti Polsku a Maďarsku. Aktuálně míč leží na straně Rady, tedy členských států. Polsko a Maďarsko již v minulosti opakovaně deklarovaly, že by se v případě hlasování o tom, zda porušily základní hodnoty EU, navzájem podpořily. Zatím není jasné, jak by se v takovém případě zachovaly Česko a Slovensko. V současnosti však nic nenasvědčuje tomu, že by k hlasování mělo v nejbližší době dojít.
Rozhodnutí Ursuly von der Leyenové nominovat Věru Jourovou na pozici místopředsedkyně Komise pro hodnoty a transparentnost bylo některými komentátory interpretováno jako snaha vrazit klín mezi visegrádské státy. Měla by to totiž být právě česká zástupkyně a stranická kolegyně Andreje Babiše, kdo by měl v Evropské komisi potenciálně dohlížet na dodržování hodnot EU v Polsku a Maďarsku. Nyní můžeme jen spekulovat, zda by se v případě lámání chleba český premiér postavil spíše za „svou“ komisařku, nebo za země, které dlouhodobě považuje za své klíčové spojence.
