Česká republika se v rámci Asie nadále nejvíce věnuje Dálnému východu. Je to logické, neboť vývoj v této oblasti má významný dopad i na ČR. Jedná se zejména o asertivnější čínskou zahraniční politiku, severokorejský jaderný program nebo ekonomické reformy v Japonsku.

Především Čína nyní prochází turbulentním obdobím systémových změn. Jde o větší centralizaci moci komunistické strany, omezení vývozu kapitálu mimo priority iniciativy Pás a stezka nebo další limitaci příchozích investic do strategických odvětví. Navzdory rétorice prezidenta Si o otevřenějším světu (vloni na fóru v Davosu) se Čína vydává spíše opačnou cestou. Reálně je tak čínský trh uzavřenější, než byl před pěti lety. To bude mít dopady i na Českou republiku – například ve větší politizaci investic.

Čínské lidové republice byla v české zahraniční i domácí politice nadále věnována největší pozornost, a to zejména v oblasti investic, i když i když již v nižší intenzitě. V rámci Čínského investiční fóra navštívil Česko v roce 2017 tehdejší člen ústředního výboru politbyra zodpovědný za propagandu Liou Jün-šan, avšak návštěva byla prezentována hlavně jako stranická a mediální pozornost byla omezena na minimum. Česká média se věnovala problémům největšího čínského investora, skupiny CEFC, jejíž ředitel, Jie Ťien-ming, byl zadržen a dále o něm neexistují žádné věrohodné informace. Společnost má momentálně finanční problémy, jak ukázalo i dočasné převzetí aktiv CEFC Europe finanční skupinou J&T.

Čína patří mezi prioritní oblasti české zahraniční politiky již minimálně pět let, výsledky však neodpovídají vložené energii a politickému kapitálu. Strategickému partnerství, uzavřenému v roce 2016, zatím chybí konkrétní náplň. I přes důraz kladený na ekonomickou stránku vztahů podíl Číny na českém exportu vzrostl meziročně pouze mezi lety 2016 a 2017, a to o necelé 0,2 procentního bodu. Objem čínských investic do ČR je celkově nízký a příběh CEFC navíc ukazuje nebezpečí dominance jednoho investora pro vzájemné vztahy. Její dlouhodobější finanční problémy či dokonce úpadek by znamenaly těžkou ránu pro dosavadní zahraniční politiku. Z již tak zredukovaného snu o stamiliardách čínských investic by totiž nezbylo skoro nic.

Otázka dodržování lidských práv byla vládou premiéra Sobotky ve veřejných prohlášeních spíše upozaděna. Úmrtí disidenta Liou Siao-poa, který byl nominován na Nobelovu cenu míru právě českými politiky, vyvolalo doma pouze vlažnou reakci. Za požadavek na propuštění jeho manželky Liou Sii se postavilo mnoho světových představitelů, Česká republika mezi ně však nepatřila. Podobnou možnost navázat na svou dlouholetou tradici již česká diplomacie mít nebude. O lidskoprávní situaci se zajímali spíše čeští europoslanci a na půdě Rady pro lidská práva v Ženevě ČR také podporovala iniciativy EU kritizující lidskoprávní situaci v Číně.

Korejský poloostrov nyní prochází obdobím oteplování vztahů mezi Severem a Jihem. Jelikož ČR udržuje v KLDR dlouhodobě svoji ambasádu, případné otevírání země by mohlo představovat ekonomickou i politickou příležitost. Naopak, u Jižní Koreje dosáhly vztahy pomyslného vrcholu. Jak v ekonomické, tak i v mezinárodněpolitické oblasti se obtížně hledají další témata pro spolupráci. Korejci mají zájem především na výstavbě nových jaderných bloků, která by jistě jejich pozornost vůči ČR obnovila. Můžeme očekávat klidné pokračování vztahů spíše s nižší intenzitou.

Vztahy s Japonskem jsou dlouhodobě na velice dobré úrovni a v loňském roce byly potvrzeny významnou událostí – cestou premiéra Sobotky do Tokia. První návštěva nejvyššího vládního činitele od roku 2005 připomněla důležitost Japonska jako stabilního politického a ekonomického partnera.

***

Vztahy mezi Spojenými státy, Evropskou unií a Čínou prochází nyní velmi turbulentním obdobím a není jasné, jak bude globální obchodní politika dále vypadat. České zahraniční politice by i proto neprospělo, pokud by se pomyslné kyvadlo vřelosti k ČLR posunulo z jednoho extrému do druhého. Zvolení další vhodné politiky vůči Číně by však také mělo reflektovat její domácí vývoj směrem k většímu protekcionismu a asertivitě v mezinárodní politice. ČR by měla vzít v úvahu pravděpodobnou větší politizaci čínských investic.

Česká republika si vyzkoušela, jak malé možnosti má ve vyjednávání s Čínou na bilaterální úrovni, případně v rámci čínských vícestranných iniciativ jako 16+1. Nyní by měla pozornost obrátit k větší koordinaci na evropské úrovni, která bude v oblasti obchodní politiky klíčová, neboť vlastní vyjednávací kapacity jsou značně omezené. Témat evropsko-čínských vztahů je celá řada – od přístupu na čínský trh přes mechanismus kontroly investic na evropské půdě až po globální otázky jako budoucnost íránského jaderného programu či změna klimatu. Ani prosazování českých zájmů v evropské politice nebude snadné (a česká diplomacie se o něj samozřejmě pokouší již dnes), ale právě zkušenost z bilaterálního jednání s Čínou může pomoci – ČR si zvládla lépe uvědomit své zájmy a může být nyní zkušenějším a tvrdším vyjednavačem.

První šanci má již nyní. V roce 2018 probíhá intenzívní debata o investicích a čínském vlivu v Evropě, přičemž se jedná o téma, se kterým má ČR aktuální zkušenosti. Česká republika by se měla připojit k iniciativě na kontrolu zahraničních investic do strategických odvětví a akcentovat toto téma i v rámci formátu 16+1. Ačkoliv se jedná o složitý proces, který není nikdy plně efektivní (a schválená verze by v konečném důsledku měla mít spíše koordinační a doporučující charakter), jedná se o silné politické gesto, které by mělo mít za cíl i větší otevření čínského trhu. Například Obchodní komora Evropské unie v Číně dlouhodobě poukazuje na velmi nerovný přístup a na problémy, kterým musí evropské firmy čelit. Je proto i v zájmu ČR, aby byl přístup na obou stranách obdobný.

Očekávání, která intenzívní fáze vztahů s Čínou vzbudila, však již prakticky není možné naplnit, a je proto logické, že se bude hledat nová rovnováha. Ta by se mohla skládat v prvé řadě z kombinace jasných ekonomických priorit a větší koordinace jejich prosazování na evropské úrovni, z pokračování formálního zapojení v čínských multilaterálních iniciativách a ze zachování dlouhodobé lidskoprávní agendy. Česká republika potom bude Číně rovnocennějším partnerem.

Česká diplomacie by také v návaznosti na loňskou návštěvu premiéra Sobotky v Tokiu měla usilovat o posílení vztahů s Japonskem, které je stále nejvýznamnějším asijským investorem v ČR. Premiér Abe nyní věnuje střední a východní Evropě značnou pozornost. Nabízí se proto možnost využít oboustranně dobrých vztahů a posunout spolupráci na úroveň strategického partnerství. Česká zkušenost a kontakty totiž mohou Japonsku pomoci i při případném otevírání KLDR. Strategickými partnerstvími Japonsko v Evropě zatím šetří, ale načasování možná již lepší nebude.

Kontext

• Pokračování asertivity a protekcionismu Číny,
• centralizace ústřední moci v Číně,
• omezování vývozu kapitálu a politizace čínských investic,
• oteplování vztahů na Korejském poloostrově.

Současnost

• Výsledky české prioritizace Číny neodpovídají vloženému politickému kapitálu,
• ČR preferuje bilaterální kontakty či rámec 16+1.

Doporučení

• Prosazovat se vůči Číně spíše přes EU,
• připojit se k iniciativě kontroly investic do strategických odvětví,
• předávat zkušenosti s prosazováním čínského vlivu,
• usilovat o větší otevření čínského trhu,
• dále prohlubovat vztahy s Japonskem.