Ostře sledovaný proces

Již v minulosti došlo k odsouzení vysoce postavených politiků. Například bývalý starosta Pekingu Čchen Si-tchung byl v roce 1995 zbaven funkce a odsouzen k 16 letům vězení. Osudným se mu stala taktéž obvinění z korupce, což je koneckonců populární prostředek politického boje nejen v Číně.

Žádný z procesů však zatím nebyl pod takovým drobnohledem. Proč je současný proces tak viditelný, můžeme shrnout do dvou hlavních důvodů. Na jedné straně byl Po Si-laj na čínské poměry osobností ohromně mediálně zdatnou, známou a populární a byl často předmětem diskusí na sociálních sítích. Na straně druhé byl osobností vlivnou a kontroverzní, jejíž pád čínské komunisty rozdělil, a straně dlouho trvalo, než byla schopna efektivně jednat.

Po Si-laj proslul jako tajemník města Čchung-čching potíráním organizovaného zločinu a rozvojem zaměstnanosti, ale také obnovením masových kampaní za zpěvu starých maoistických písní populárních během kulturní revoluce. Takzvaná mobilizace mas společně s dobrou mediální komunikací mu umožnila provádět s blížící se změnou čínského vedení v roce 2012 něco velmi neobvyklého. Po vedl svého druhu volební kampaň za zvolení (i když lepší slovo by v čínském kontextu bylo jmenování) do ústředního výboru politbyra. To mu získalo zájem jak oficiálních, tak neoficiálních médií. Když se pak zprávy o útěku jeho pravé ruky Wang Li-ťüna na americký konzulát, vraždě Neila Heywooda jeho manželkou či zatčení samotného Po Si-laje dostaly, ať již cíleně, či nedopatřením, na veřejnost, bylo již v podstatě nemožné je zastavit.

Nejednotnost strany

K rozšíření těchto zpráv přispěly čínské sociální sítě, často jediný kanál umožňující alespoň po nějakou dobu necenzurovanou diskusi. Silný zájem veřejnosti a její nezvyklá informovanost donutily stranu k přistoupení na více otevřenou hru, které by se za normálních okolností raději vyhnula.

Druhým důležitým faktorem byla nejednotnost strany k celému procesu. Jakým způsobem k pádu Po Si-laje došlo, kdo za ním stál a kdo o něm předem věděl, to se s jistotou nedozvíme ještě dlouhou dobu. Nesporné však je, že v žádném případě nepanovala shoda na tom, že musí být odstaven a po zásluze potrestán.

Po byl mnoha levicovými proudy mezi čínskými komunisty považován za možnou novou naději na obrodu strany, která se dle nich až příliš odvrátila od původních maoistických principů.

Ačkoliv ho ani všichni z toho křídla nevítali s nadšením, jeho uvěznění pro ně představovalo velkou ránu.

Každý čínský vůdce musí balancovat mezi zájmy různých frakcí, o jejichž existenci a rozdělení se vedou dalekosáhlé akademické debaty. O novém čínském generálním tajemníkovi Si Ťin-pchingovi to platí dvojnásob. Si sice mohl uvítat pád jednoho z potenciálních oponentů, jeho pozice však není tak silná, aby eliminoval velkou a vlivnou zájmovou skupinu z řad nové levice. Spíše naopak, v poslední době se oficiální rétorika často vrací k Maovým časům, ačkoliv se ve stejné chvíli očekává větší ekonomická liberalizace. To dobře ilustruje snahu vybalancovat různé zájmy.

Politbyro tak muselo přijít s řešením, které uspokojí poptávku, ale zároveň neprohloubí mocenský boj uvnitř strany. Čeká nás tak proces, který bude zajímavou podívanou, bude občas plnit zdání vážně míněného spravedlivého procesu, ve skutečnosti však půjde o již dobře připravenou televizní inscenaci.

Ať již Po dostane deset let, či doživotí, můžeme si být jisti, že se proces podobného typu nebude dlouho opakovat. Televizní kamery se vypnou a vše se vrátí do normálu. Tedy rozhodně do té doby, než se objeví podobně neobvyklá osobnost, jakou je Po Si-laj.