I tentokrát jsme působili v Modelu OSN určeného pro tří až pětičlenné skupiny středoškoláků s češtinou jako jednacím jazykem.

Po úspěšném napsání přijímací eseje již v září na mě od listopadu čekalo 5 přípravných setkání na VŠE a závěrečná konference. Na přípravných setkáních můžete diskutovat o aktuálních společenských tématech s odborníky, rozšiřovat si své obzory v oblasti mezinárodních vztahů a zlepšovat své dovednosti v oboru veřejného vystupování, zatímco závěrečná konference je místem, kde všechny dříve nabyté znalosti a dovednosti prodáte.

Přes všechny peripetie, které mou delegaci postihly, jsem společně s Michaelou Kurkovou (3. A) koncem března odjel reprezentovat Australské společenství na čtyřdenní závěrečnou konferenci. Na slavnostním zahájení v Hotelu Ambassador na Václavském náměstí na mě čekala milá povinnost přednést projev pro publikum čítající téměř 500 posluchačů – no řekněte sami, kde jinde si toto vyzkoušíte?

Další dny se již odehrávaly v Kongresovém centru Praha, kde jsme každý působili v jiném orgánu OSN – já v UNSC a Míša v ECOSOC. Téměř tři dny jsme se snažili do závěrečných rezolucí prosadit co nejvíce našich (čti australských) státních zájmů. Jednání byla mnohdy dosti vypjatá, ale právě to nám poskytlo možnost vylepšit své rétorické a argumentační schopnosti.

Můj poslední rok na Summitu v pozici středoškolského studenta byl úžasný a já doufám, že další studenti SGO budou pokračovat v tradici každoroční účasti, kterou na SGO založil absolvent Šimon Pepřík – mimochodem i on na Summitu dále působí, konkrétně v přípravném týmu.

Závěrem bych chtěl poděkovat především Míše, která naskočila do rozjetého vlaku a zbývající část jízdy zvládla na jedničku, a těším se, že se s některými z vás na XX. ročníku Pražského studentského summitu potkám.

Autor: Luděk Plachký