V Sýrii se odehrává malá světová válka, řekla minulý týden pro Český rozhlas Plus novinářka Markéta Kutilová. A co válka občanská? Můžeme o ní mluvit i dnes, po sedmi letech bojů a zapojení tolika sil zvenčí?
Termín „občanská válka“ je pořád namístě, pořád je to vnitrostátní konflikt. Pravda, velice silně transnacionalizovaný. Vládní režim, ozbrojená sunnitská opozice nebo Kurdové na severu Sýrie, ti všichni mají své zahraniční partnery a sponzory, ať už globální hráče jako Rusko a Amerika, nebo hráče regionální – Turecko, Saúdskou Arábii a další země Perského zálivu. Ano, argumentuje se, že nebýt této zahraniční podpory, nevlekla by se válka tak dlouho, protože místním aktérům by došly finanční i lidské zdroje. Ale to je velké kdyby.

Kaválek: Dnes si už jen málokdo myslí, že vládní režim – a spolu s ním Bašár Asad – nepřežije.

Tweetněte Přejít

Co otázka aktuálního rozložení sil? Je z něj jasně patrné, kdo s kým a kdo má teď navrch?
Těch zahraničních aktérů je v Sýrii skutečně hodně, což situaci dost znepřehledňuje. Na straně režimu Bašára Asada stojí vydatná podpora Ruska včetně přímé přítomnosti a vzdušné podpory – připomínám, že to není žádná nová věc, Sýrie je pro Rusy dlouhodobý klíčový spojenec na Blízkém východě a byli tam už před válkou. Do toho vstupují ještě ruští kontraktoři, soukromé vojenské společnosti. Jejich bojovníci se nedávno dostali do konfliktu s Američany, když se pokusili překročit dohodnutou linii v oblasti Dajr az-Zauru a zaútočili na jednotky podporované USA.

Zásadním spojencem režimu je také Írán: v Sýrii bojují jak jeho revoluční gardy, tak jednotky Íránem podporovaného libanonského Hizballáhu. A kromě Ruska a Íránu válčí na straně Asadovy vlády myriáda dalších aktérů. Primárně šíitské milice, Palestinci, Afghánci nebo Iráčané.

Na straně opozice, ozbrojené a vlastně i politické, je to ještě roztříštěnější. Skoro každý stát z regionu, který se v syrské válce angažuje, Turecko, Saúdská Arábie nebo třeba Katar, měl své ozbrojené skupiny, které finančně nebo materiálně sponzoroval. Do toho všeho jsou tu Kurdové podporovaní Američany, kteří pomáhali i dalším skupinám rebelů, převážně těm umírněnějším – povstalci podporovaní Tureckem a zeměmi Perského zálivu jsou většinou poměrně nepokrytí islamisté.

Rozložení sil se postupně vyvíjelo; jsou tu státy, které to nechci úplně říct vzdaly, ale neinvestují do podpory svých spojenců tolik prostředků a energie. Což je také jeden z důvodů, proč teď při pohledu na syrské bojiště vidíme, že vojensky Asadův režim vyhrává. Dnes si už jen málokdo myslí, že vládní režim – a spolu s ním Bašár Asad – nepřežije.

Celý rozhovor najdete zde.