Mexiko

Do počátku roku vstoupily latinskoamerické ekonomiky poznamenány recesí ve Spojených státech. Na ni doplatilo především Mexiko, které je se svým severním sousedem provázáno dohodou o volném obchodě (NAFTA). Kolem devadesáti procent mexického zahraničního obchodu probíhá právě se Spojenými státy a pokles poptávky na tomto trhu tak dramaticky snížil předtím úctyhodný růst mexické ekonomiky z +6,6% v roce 2000 na –0,3% v roce 2001. Jak se ale zdá, rychlé oživení v USA se promítá do opět se zlepšujících hospodářských výsledků země, která si navíc udržuje relativně zdravou rozpočtovou politiku a jejíž veřejný dluh se dlouhodobě drží na úrovni kolem 20% HDP. Druhá největší latinskoamerická ekonomika se tak dalšímu prohloubení ekonomických problémům letos už zřejmě vyhne.

Argentina

Podstatně hůře je na tom Argentina, jejíž potíže jsou ovšem jiného rázu. Na rozdíl od Mexika není argentinský export závislý na poptávce v USA. Největší podíl na zahraničním obchodu této země mají její partneři ve sdružení Mercosur, zejména Brazílie; zeměMercosuru jsou v tomto ukazateli následovány Evropskou unií. Americká recese se tak na argentinské ekonomické katastrofě podepsala jen marginálně. Klíčovým problémem Argentiny byla – na rozdíl například právě od Mexika – vysoká zahraniční zadluženost a neschopnost vlády tyto dluhy splácet. Situaci zhoršila politická nestabilita a neschopnost vlády prosadit proti vůli mocných odborů ekonomické reformy.

Situace se vyhrotila v prosinci 2001, kdy Buenos Aires oznámilo, že nemůže dostát svým finančním závazkům a vyhlásilo státní bankrot, anglickým slovem default. Toto prohlášení okamžitě zastavilo příliv nových úvěrů a urychlilo masivní odliv kapitálu, který probíhal už předtím. Bankovní systém se zhroutil a s ním i celá ekonomika.

Argentinská krize zatím nemá na obzoru žádné řešení. Za poslední čtyři roky se hospodářství země propadlo o dvě desítky procent, přičemž největší pokles zaznamenala ekonomika právě letos. Milióny lidí se stále nemohou dostat k penězům, které mají na svých zmrazených bankovních kontech. Přes polovinu obyvatel žije pod hranicí chudoby a bez práce je až čtvrtina lidí v produktivním věku. Argentinská měna peso ztratila od ledna přes 70 procent své hodnoty.

Klíčem k vyřešení problému je politická změna: dosavadní politická garnitura je nepopulární, rozhádaná, zkorumpovaná a nemá sílu ani odvahu k radikálním ekonomickým, politickým a sociálním reformám, které jsou pro stabilizaci ekonomiky nutné. Krize argentinské politické třídy je hlavní příčinou, proč se zemi již několik měsíců nedaří získat úvěr od Mezinárodní měnového fondu (MMF). Ten si sice uvědomuje naléhavost situace, na druhé straně ale žádá reformy a také ujištění, že případná půjčka bude použita smysluplně a nebude rozkradena či utopena ve výdajích jednotlivých provincií, nad jejichž utrácením má centrální vláda minimální kontrolu. Politická změna v Argentině je nutná a mezi Argentici se šíří heslo Que se vayan todos! – Ať [ze svých funkcí a z politiky]odejdou všichni!. Současnou alternativou jsou však jen extrémně levicoví nebo populističtí politici, kteří naději na zlepšení neslibují.

Argentinské problémy postihly i malou sousední Uruguay, jejíž ekonomický systém je jinak poměrně stabilní. Mnozí Argentinci, kteří měli v uruguayských bankách své úspory, si kvůli nedostupnosti svých kont v Argentině začali masově vybírat z bankomatů v Montevideu. Nápor na uruguayský bankovní systém byl příliš velký a ekonomika zakolísala. Vláda musela dokonce vyhlásit bankovní prázdniny, aby odliv hotovosti přibrzdila. Miliardová finanční injekce z Washingtonu a od Mezinárodního měnového fondu ale hlubší krizi v Uruguayi prozatím zabránila. Podobná krize jako v Uruguayi nyní hrozí i v ekonomicky mnohem slabší Paraguayi.

Brazílie

Další a možná vůbec nejvážnější kolo ekonomických potíží regionu může brzy začít v Brazílii. Tato největší ekonomika Latinské Ameriky a osmá největší ekonomika světa vypadala až donedávna poměrně zdravě. V roce 2001 a v prvních čtvrtletích tohoto roku sice nevykazovala závratný růst (prognóza časopisu The Economist pro celý letošní rok je zatím +1,2%), ale její makroekonomické ukazatele byly stabilní a vláda do puntíku plnila své dohody s MMF. Brazílie navíc téměř bez mrknutí oka přestála kolaps Argentiny, s níž je úzce provázána v rámci zóny volného obchodu Mercosur.

Jak se ale zdá, nebezpečím pro Brazílii není v této chvíli vnější nestabilita, ale domácí politický vývoj. Kritickým momentem jsou prezidentské volby 6. října. Levicový kandidát Luiz Inacio „Lula“ da Silva ze Strany pracujících (PT), který kvůli své donedávna velmi radikální rétorice nebudí důvěru investorů, v předvolebních průzkumech soustavně vede a navíc zvyšuje svůj náskok před vládním kandidátem José Serrou. I když Lula v posledních měsících svoje výroky zmírnil, finanční trhy mají z jeho vítězství strach. Mnozí analytici nevěří, že jeho proměna z levicového radikála v umírněného centristu, který po svém případném vítězství dostojí mezinárodním závazkům země a bude plnit podmínky MMF, je upřímná. Jiní se zase domnívají, že Lula sám se možná změnil, ale PT jako taková ne.

Obavy z Lulova úspěchu již několik měsíců erodují makroekonomickou situaci země. Zahraniční kapitál z Brazílie odtéká a měna real nezadržitelně oslabuje. S tím, jak roste možnost Lulova vítězství a následná nervozita investorů, klesá důvěra bank ve schopnost brazilské vlády splácet své dluhy. S oslabováním realu také rostou náklady na splácení veřejného dluhu, který je z velké části denominován v dolarech.

Situaci se v srpnu načas podařilo uklidnit Mezinárodnímu měnovému fondu, který poskytl Brazilcům rekordní úvěr ve výši 30 miliard dolarů. Dočasný optimismus vlády a investorů způsobený tímto krokem ovšem ochladl po zveřejnění nových průzkumů veřejného mínění, podle nichž Lula dále posílil své šance na vítězství. Vyhlídky brazilské ekonomiky pro letošní podzim tak jsou nejisté.

Volný obchod na kontinentu

Snad jediným výrazně pozitivním signálem pro latinskoamerické ekonomiky je schválení „trade promotion authority“(TPA), kterou v srpnu schválil Kongres ve Washingtonu. TPA je pravomoc, kterou Kongres uděluje prezidentovi USA k vyjednávání mezinárodních obchodních dohod. Znamená, že prezidentská administrativa má volné ruce při obchodních jednáních s ostatními zeměmi a uzavřené dohody předkládá Kongresu jako celek. Ten je pak může schválit nebo odmítnout, ale nemůže do nich zasahovat a měnit jejich podmínky. Americká vláda díky TPA získává důvěru u svých zahraničních partnerů, kteří vědí, že to, co vyjednají s administrativou, platí a nemůže být pozměněno Kongresem.

TPA slibuje urychlení jednání o dohodách volného obchodu, kterých vede Washington v Latinské Americe několik. Nejdůležitější z nich je přitom Celoamerická zóna volného obchodu (FTAA), která by měla podle stávajících plánů vstoupit v platnost počátkem roku 2005. Po schválení TPA administrativa oznámila Kongresu, že hodlá urychleně dotáhnout do úspěšného konce jednání o dohodách o volném obchodu mj. s Chile a se státy Střední Ameriky. Chilští vyjednavači již v polovině září obnovili se svými americkými protějšky v Atlantě rozhovory. Ty byly ještě za úřadování prezidenta Clintona přerušeny právě kvůli tomu, že Bílý dům nenašel v Kongresu pro udělení TPA dostatečnou podporu.

Dohody s jednotlivými zeměmi a zejména pak FTAA slibují, že latinskoamerické státy by mohly výrazně zvýšit své exporty na trh USA tak, jako se to podařilo Mexiku od roku 1994, kdy v platnost vstoupila NAFTA. I v této oblasti ale situaci komplikuje Brazílie. Lula da Silva sice již zmírnil své zcela negativní stanovisko k FTAA, ale stále prohlašuje, že tento projekt „tak jak je, neznamená integraci, ale anexi latinskoamerických ekonomik ekonomikou Spojených států“. Další postoj Brazílie, který je kritický už za současné umírněné vlády, by se tak mohl dále vyhrotit a stát se pro FTAA vážnou překážkou.

Nejistý podzim pro Latinskou Ameriku

Letošek se tak po klidnějším období několika let stává další zatěžkávací zkouškou latinskoamerických ekonomik. V Argentině pokračuje od prosince 2001 hluboká ekonomická a politická krize, která částečně zasáhla i okolní státy, zejména Uruguay a Paraguay. Druhá největší latinskoamerická ekonomika – Mexiko – se se svými potížemi, jak se zdá, prozatím vypořádala, ale žádné spektakulární úspěchy ji pro nejbližší dobu také nečekají. Nejvážnějším problémem je ekonomický gigant regionu Brazílie. V případě, že výsledky říjnových prezidentských voleb způsobí ekonomickou krizi, následky pro celou oblast budou velmi nepříjemné. Zejména pro sousední Argentinu by brazilské problémy byly dalším hřebíčkem do rakve. Následky brazilské krize by se navíc pravděpodobně odrazily i jinde ve světě včetně České republiky.