Energetický koridor z Baku přes Gruzii se stal během několika let důležitou tepnou pro export kaspického plynu a ropy na světový trh. Srpnový rusko-gruzínský konflikt však vyvolal obavy ohledně spolehlivosti a bezpečnosti plynovodů a ropovodů procházejících oblastí Jižního Kavkazu.

Strategický význam Gruzie pro energetickou politiku EU

V nové energetické hře o kaspickou ropu a zemní plyn mají pro Evropskou unii strategický význam nejen producentské a dodavatelské země v regionu Kaspického moře. Stejné důležitou roli na pomyslné evropské energetické šachovnici hraje také tranzitní oblast Jižního Kavkazu a zvláště Gruzie, která díky své geografické blízkosti k regionům Černého moře, Kaspického moře a Střední Asie představuje pro EU klíčový energetický most. Na území Gruzii se v současné době nachází řada terminálů na uskladnění ropy a důležitých ropovodů a plynovodů, které exportují ropu a zemní plyn z oblasti Kaspického moře a Střední Asie do Evropy a obcházejí přitom Rusko.

Nejdůležitějším kaspickým ropovodem přepravující ropu do Evropy a vyhýbající se území Ruska je Baku-Tbilisi-Ceyhan (BTC), který je zároveň druhým nejdelším produktovodem ve světovém měřítku. Ropovod BTC měří 1700 kilometrů a vede ropu z hlavních ropných polí na pobřeží Ázerbájdžánu přes území Gruzie do terminálu na východě Turecka u Středozemního moře. Ropa prostřednictvím ropovodu BTC začala být přepravována v roce 2006 a pracuje-li na maximální výkon, může jím denně protéci něco kolem 850 000 až 1 000 000 barelů ropy za den, což je přibližně jedno procento celosvětové spotřeby. Celkově bylo ropovodem BTC od svého počátku do konce roku 2008 přepraveno přibližně 513 milionů barelů ropy. Pětinu až čtvrtinu své spotřeby ropy bere z ropovodu BTC také Česká republika.

V současné době se jedná o možnosti zvýšit kapacitu ropovodu až na dvojnásobek, neboť zájem o dodávání ropy na evropský trh prostřednictvím Baku-Tbilisi-Ceyhan projevil Kazachstán. Jedním z hlavních zdrojů ropovodu BTC by se mělo stát obří kazachstánského ropné pole Tengiz, jehož kapacita je odhadována okolo 6 až 9 miliard barelů ropy. Současná produkce je kolem 540 000 barelů za den a v budoucnu se plánuje, že by to mohlo být až jeden milion barelů ropy za den.

Dalším zdrojem má být největší ropné pole v Kazachstánu Kashagan, jehož kapacita je odhadována na 13 miliard barelů ropy. V budoucnu by mohlo být z tohoto ropného pole prostřednictvím tzv. jihokavkazké trasy zahrnující Gruzii exportováno až 1,5 milionů barelů ropy denně.

Druhým velkým projektem je plynovod Baku-Tbilisi-Erzurum (BTE), jehož trasa je téměř totožná s ropovodem BTC. Plynovod Baku-Tbilisi-Erzurum byl spuštěn v roce 2007 a přepravuje zemní plyn z velkého ázerbájdžánského naleziště Shah Deniz, jehož kapacita je odhadována na 22 bilionů kubických metrů zemního plynu, na trh v Gruzii a Turecku. Maximální roční kapacita plynovodu BTE, který by v budoucnu mohl vést zemní plyn do Řecka a poté na evropský trh, je něco kolem 16 miliard kubických metrů plynu. V současné době je však jenom poloviční.

Třetím důležitým ropovodem je Baku-Supsa, který vede z ázerbájdžánského města Baku do gruzínského přístavu Supsa na pobřeží Černého moře s kapacitou 155 000 barelů ropy denně.

Pro přepravu kaspické ropy je stejně klíčová také železniční trať Baku – Poti, která může přepravovat až 50-70 000 barelů ázerbájdžánské ropy denně. Poti je gruzínský přístav na pobřeží Černého moře s kapacitou 100.000 barelů ropy denně.

V neposlední řadě pro export a uskladnění ropy je významný nový gruzínský terminál Kulevi na pobřeží Černého moře, jehož kapacita je plánována až na 200,000 barelů za den, hlavně ropných produktů a ropy přepravované po železnici z Ázerbájdžánu. Ropa dopravovaná železnicí z oblasti Kaspického moře se také uchovává v gruzínském přístavu Batumi u Černého moře. Kapacita přístavu je 300.000 barelů za den, v průměru jím projde 200.000 barelů, z toho 100.000 barelů pochází z ázerbájdžánských polí a dalších 100.000 putuje z Kazachstánu a Turkmenistánu.

Kaspickými ropovody vedoucími přes území Gruzie plyne do Evropy okolo jednoho milionu barelů ropy za den. Dále může být přes území Gruzie po železnici přepravováno denně až 200 000 barelů ropy. Objem exportu zemního plynu se odhaduje na 8 mld. kubických metrů plynu za rok. Rozvíjením nových ropných polí a zvyšováním těžby ropy a plynu v Ázerbájdžánu, Kazachstánu a Turkmenistánu by se objem exportované ropy měl zvýšit až na dva miliony barelů ropy za den. Množství přepravovaného zemního plynu může být mezi 16 – 20 mld. kubických metrů plynu za rok.

Energetické zájmy EU v oblasti Jižního Kavkazu

V prvním desetiletí po rozpadu SSSR byla ovšem oblast Jižního Kavkazu včetně Gruzie ze strany Evropské unie spíše opomíjena. To bylo dáno hlavně periferním postavením regionu, který nenabízel z ekonomického hlediska zajímavé tržní prostředí. Postoj EU k Jižnímu Kavkazu se však postupně změnil a od roku 2004 jsou státy regionu zahrnuty v tzv. Evropské politiky sousedství.

Za obratem v politice Evropské unie stál především nový důraz na diverzifikaci energetických zdrojů. Evropská unie dováží z Ruska celkem 30% svých dovozů ropy a 50% zemního plynu. Celkově se podílí ruský plyn z 25% na spotřebě plynu v zemích EU a ruská ropa přibližně z 20%. Ve snaze o zajištění plynulých a bezpečných dodávek energetických surovin a snížení své energetické závislosti na Rusku, zaměřila Evropská unie postupně svoji pozornost na region Kaspického moře a oblast Jižního Kavkazu.

V rámci druhého stupně tzv. čtvrtého koridoru, spoléhajícího na ropu a zemní plyn z Kazachstánu, Ázerbájdžánu a Turkmenistánu, plánuje Evropská unie výstavbu nových ropovodů a plynovodů procházející regionem Jižního Kavkaz a Gruzii, které by se tak zároveň měly vyhnout území Ruska.

Ambiciózním plánem Evropské unie, jak se částečně zbavit závislosti na dovozu plynu z Ruska je plynovod Nabucco, který má být dlouhý 3300 km a měl by dopravit do Evropy kolem 31 miliard metrů kubických zemního plynu ročně. Nabucco by měl být dokončen v roce 2013 nebo 2015 a má vést zemní plyn z kaspické oblasti a ze středoasijských nalezišť přes Gruzii, Turecko, Bulharsko, Rumunsko a Maďarsko do Rakouska.

Jedním z hlavních problémů plánovaného plynovodu je skutečnost, že se Evropské unii nepodařilo s žádným středoasijským státem uzavřít smlouvu o dodávkách zemního plynu. Turkmenistán sice přislíbil dodávky zemního plynu, ale zároveň podepsal dohodu o rozvíjení a těžbě tzv. „zelených polí“ s Čínou. Kazachstán na jednu stranu umožňuje západním společnostem těžbu plynu na svých polí Tengiz a Kashagan, ale na druhou stranu požaduje za tuto „službu“ větší podíly a zisky. Podobně vystupuje také Ázerbájdžán, který se zatím jako jediný s EU dohodl a je ochoten s EU jednat o dodávkách zemního plynu pro Nabucco, ale chce za ně nejlepší tj. tržní cenu.

S plynovodem Nabucco je úzce spojen plánovaný Trans-kaspický plynovod, který povede zemní plyn z Kazachstánu a Turkmenistánu do Baku a odtud prostřednictvím plynovodu Baku-Tbilisi-Erzurum a plánovaného evropského plynovodu Nabucco by měl přepravovat plyn do střední Evropy, obcházející tak Rusko a Írán. Kapacita plánovaného plynovodu by měla být okolo 30 miliard kubických metrů zemního plynu za rok a náklady na tento projekt jsou odhadovány přibližně na 2 – 3 mld. euro.

Dalším Evropskou unií navrhovaným projektem, který počítá s jihokavkazkým koridorem je Trans-kaspický systém přepravy ropy, který má přepravovat ropu z kazašského přístavu Aktau do Baku, kde by se měl napojit na stávající ropovod Baku-Tbilisi-Ceyhan. Přepravní kapacita ropovodu by měla být ze začátku kolem 500 000 barelů ropy denně a následně až 1, 2 milionu barelů ropy denně.

Srpnový vojenský konflikt v Gruzii však evropské plány na výstavbu nových přepravních tras částečně zkomplikoval.

Rusko-gruzínský konflikt a dopad války na energetickou bezpečnost

Kavkazský konflikt začal ze 7. na 8. srpna 2008, kdy gruzínské vojenské jednotky napadly separatistický region Jižní Osetie, jenž je společně s Abcházií sice formálně součástí Gruzie, ale ve skutečnosti má značnou míru autonomie a je z velké části pod vlivem Ruska.

Následující den na gruzínský krok Rusko reagovalo rozsáhlou vojenskou operací, během níž ruské jednotky vnikly na území Gruzie. 12. srpna ruský prezident Dmitrij Medveděv oznámil ukončení vojenských operací ruské armády v Gruzii.

Ačkoliv se během srpnového konfliktu mezi Gruzií a Ruskem ázerbájdžánské a kazašské produktovody procházející územím Gruzie nestaly přímo cílem ruských vojenských útoků, ani nedošlo k nějakému dlouhodobému přerušení přepravy energie. Rusko-gruzínská válka přesto ohrozila nejméně jedno procento dodávek ropy na světový trh. Tolik totiž plyne ropovodem Baku-Tbilisi-Ceyhan (BTC) z Ázerbájdžánu do Turecka a odtud dál do Evropy. Přeprava ropy tímto ropovodem byla však zastavena již dva dny před vypuknutím konfliktu kvůli explozi a následnému požáru na části potrubí ropovodu na tureckém území. K poškození ropovodu se přihlásili kurdští separatisté.

Velké množství ropy se také převáží vlaky do gruzínských černomořských přístavů a z nich tankery dál. Tyto přístavy, stejně jako menší ropovod z Ázerbájdžánu do gruzínského přístavu Supsa s kapacitou 155 000 barelů denně, poškodily ruské nálety. Přeprava ázerbájdžánské ropy přes Gruzii se zastavila i po železnici, protože vojenské akce na gruzínském území poškodily železniční trať Baku – Poti, která vede z Tbilisi na pobřeží Černého moře a může přepravovat až 50 – 70 000 barelů denně.

Kvůli zastavení ropovodů byla omezena těžba ázerbájdžánských ropných polí na zhruba 250 000 barelů denně. Před odstávkou ropovodu Baku-Tbilisi-Ceyhan se zde těžilo až 1 000 000 barelů ropy za den. Částečně byl kvůli rusko-gruzínskému konfliktu zataven také plynovod Baku-Tbilisi-Erzurum, který přenášel okolo 6 miliard kubických metrů zemního plynu tj.menší polovina jeho maximální kapacity.

Hrozí ztráta důvěry EU v Jižní Kavkaz?

Srpnová rusko-gruzínská válka již během svého průběhu vyvolala pochybnosti producentů kaspické ropy a plynu, tranzitních zemí i evropských příjemců energetických surovin ohledně bezpečnosti plynovodů a ropovodů procházející oblastí Jižního Kavkazu a zároveň ukázala na rizika a zranitelnost exportu přes území Gruzie.

Evropská rada již začátkem září 2008 na svém zasedání vyjádřila obavy z možnosti dopadu kavkazského konfliktu na budoucí stabilitu a bezpečnost Gruzie jako důležitou energetickou tepnu. Zároveň existence dalších „zamrzlých konfliktů“ v oblasti Jižního Kavkazu negativně ovlivňuje rozhodování Evropské unie o výstavbě nových energetických exportních tras pro přepravu kaspické ropy a zemního plynu, které počítají s tranzitním územím Gruzie.

V souvislosti s kavkazskou válkou se pochybnosti objevily hlavně o proveditelnosti plynovodu Nabucco, neboť jedním z hlavních motivů ruské účasti v konfliktu byla snaha Moskvy zabránit využívání Gruzie, jako strategického „energeticko koridoru“ a ochromit export kaspické ropy a zemního plynu cestami, které Rusko nekontroluje. Ruský monopolní vývozce plynu Gazprom má zájem projekt Nabucco vyřadit ze hry konkurenčním projektem South Stream, který má přivádět ruský plyn do jihovýchodní a střední Evropy.

Na druhou stranu si však Evropská unie velice dobře uvědomuje důležitost oblasti Jižního Kavkazu včetně Gruzie. Evropská komise se již v listopadu 2008 v navrženém druhém energetickém přezkum EU zmínila o potřebě Evropské unie zvýšit svoji aktivitu a angažovanost v oblasti Kaspického moře a Jižního Kavkazu.

Nový akční plán EU pro energetickou bezpečnost a solidaritu stanoví v části nazvané Efektivnější podpora projektů na vybudování potřebné infrastruktury mj. nutnost členských států EU a Komise intenzivně jednat a spolupracovat s energetickými partnery jako např. Ázerbájdžánem, Turkmenistánem a dalšími zeměmi Kaspického moře a Mashreku.

Jednou z hlavních priorit byl v této části akčního plánu stanoven tzv. Jižní koridor pro přepravu plynu, který má vytvořit síť plynovodů přivádějících plyn z regionu Kaspického moře a Blízkého východu přes Turecko. Jižní koridor je realistickým a důležitým projektem jak pro EU, tak i pro Česko. Výstavba by podle všeho měla začít v roce 2010 a Jižním koridorem by však neměly proudit jen plyn a zboží, ale také lidé a myšlenky.

Evropská unie začátkem prosince 2008 zahrnula, vedle Ukrajiny, Běloruska a Moldávie, země Jižního Kavkazu do nové východní dimenze Evropské politiky sousedství tzv. Východní partnerství. Nový východní program předpokládá podstatné posílení míry politické angažovanosti včetně vyhlídky na novou generaci asociačních dohod o přidružení, dalekosáhlou integraci do evropských ekonom, snazší cestování občanů do členských států EU, posílení úpravy v oblasti energetické bezpečnosti, atd.

Seznam použité literatury

• Chow, E, C.: an Oil Crossroad in the Gross Hair, Center For Strategic and International Studies, August 15, 2008
• Economides, M., J.: The Russia-Georgia War, Energy Tribune October 2008,
• Kandiyoti, R.: Pipelines Flowing Oil And Politics, I. B. Tauris London New York 2008
• Łakoma, A.: Konflikt nie tylko polityczny, Rzeczpospolita, 25. sierpnia 2008 str. A11
• Perspectives on Caspian Oil and Gas Development, Directorate of Global Energy Dialogue/2008/1, International Energy Agency
• Tichý, L.: Rusko ante portas, E15 19. 9. 2008, str. 23
• Tichý, L.: Nová evropská ostpolitika, E15 8. 1. 2009, str. 17
• Yenikeyeff, S., M.: The Georgia-Russia standoff and the future of Caspian, Oxford Energy Comment August 2008

Další zdroje: Arabianbusiness.com, Eurasia Daily Monitor, Hurriyet DailyNews The Georgian Times, The Journal of Turkish Weekly, Zaman Today