Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Aktuálně:

Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) hledá PROJEKTOVÉHO MANAŽERA / PROJEKTOVOU MANAŽERKU

S americkým sledováním se musíme smířit

Tomáš Rezek / Ed. 10. 1. 2016

Na základě prohlášení Edwarda Snowdena mají americké tajné služby skrze program PRISM přístup k datům o zahraničních subjektech. Program PRISM hledá teroristy na základě dat získaných z internetu a soustřeďuje se především na zahraniční subjekty. Toto prohlášení vyvolalo velkou veřejnou diskusi nad činnostmi amerických tajných služeb v Evropě a znovu rozvířilo debatu nad soukromím na internetu. Skutečnost, že tajné služby využívají internet ke sbírání informací, nikoho příliš nepřekvapí. Proč se tedy z PRISMu dělá tak velký mezinárodní problém?

Absence jednotné zahraniční politiky v rámci EU umožňuje Spojeným státům i nadále udržovat nadstandardní vztahy s osvědčenými spojenci, jako například s Velkou Británií, která se měla údajněna programu PRISM také podílet. Nebylo by to ostatně poprvé, kdy tyto dva státy spolupracovaly na podobném programu. Za příklad si můžeme vzít projekt ECHELON z doby studené války, kdy byly monitorovány a analyzovány telefonní hovory z východního bloku. Proto jsou i reakce jednotlivých členských států na prohlášení o PRISMu tak odlišná. Nicméně data, která analyzuje PRISM, obsahují mnohem více citlivých informací, než byly dostupné pro projekt ECHELON. To souvisí především s nárůstem využívání pokročilých technologií v každodenním životě. Každý člověk produkuje velké množství dat při činnostech, které si ani neuvědomuje. Jedná se například o data z transakcí platební kartou, data o GPS poloze z chytrých telefonů, metadata o navštěvovaných webových stránkách, údaje z věrnostních karet jednotlivých společnostní, data ze sociálních sítí a samozřejmě emaily, tweety a jiné zprávy posílané přes internet. Kombinace těchto dat umožňuje vytvořit velmi detailní profil o každém jednotlivci – jaké má přátele, jaké jsou jeho zájmy, kde se nejčastěji vyskytuje, co a kde nakupuje. Část těchto dat poskytujeme dobrovolně, jako například záznamy na sociálních sítích. Jiná data poskytujeme výměnou za nějaký benefit, jako třeba u věrnostních karet. Někdy ale o těchto datech ani nevíme, jako například u informací o navštívených stránkách v podobě cookie souborů nebo u GPS polohy z chytrých telefonů. Každá společnost, jejíž služby využíváme, má tak k dispozici určitou část těchto dat. Nicméně program PRISM kombinuje tyto zdroje, a může tak vytvořit konsolidovaný profil jednotlivce, který následně vyhodnotí.

Aféra okolo PRISM má dvě roviny – národní a mezinárodní. Na mezinárodní úrovni spočívá aféra především v tom, že se informace o programu PRISM dostaly na veřejnost.  Nicméně pro evropské státy je ale závažnějším problémem skutečnost, že se americké tajné služby dostanou k datům evropských subjektů, aniž by o tom věděly orgány daných zemí. Americké tajné služby profitují z protiteroristické legislativy a několika dalších zákonů. Stručně jde o to, že americké firmy jsou povinny uchovávat veškeré kopie dat na americké půdě. Společnosti to řeší přes své mateřské firmy nebo lokální americké pobočky. V těchto případech se jedná o americké společnosti, které jsou povinny poskytnout veškerou součinnost americkým tajným službám, včetně poskytnutí dat. A jelikož jsou to především americké společnosti, které provozují cloudy, sociální sítě nebo internetové prohlížeče na globální úrovni, mohou se dostat evropská data oklikou až k americkým tajným službám. Aféra na národní úrovni je rovněž ze skutečnosti, že se utajované informace dostaly na veřejnost.  Mnohem závažnější je ale to, že odpovědné orgány, jako třeba senátní výbor, o tomto programu neměly žádné informace. Tato skutečnost vyvolala národní debatu o rozsahu protiteroristických opatření a o zpřísnění kontroly tajných služeb.

Nám v Evropě tak nezbývá nic jiného než se smířit s tím, že soukromí a anonymita na internetu jsou minulostí. Můžeme ještě doufat, že se alespoň zvýší naše kolektivní bezpečí, tedy pokud budou americké tajné služby ochotné podělit se o své analýzy s evropskými kolegy.

Původní vydání: S americkým sledováním se musíme smířit

Přejít
Tagy
Tagy
Evropa 3207
USA 999
mezinárodní bezpečnost 1284
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz
Odebírejte naše novinky: