Mnozí očekávali, že letošní Nobelova cena připadne například německé kancléřce Angele Merkelové, papeži Františkovi či ruským nezávislým novinám Novaja gazeta.

Ocenění tuniského Kvartetu je však jasným signálem podpory demokratizace a stabilizace Tuniska. Právě zde byla zažehnuta na sklonku roku 2010 vlna arabských revolucí.

V roce 2013 však přechodná vláda v čele s proislamistickou stranou an-Nahda (Renesance) čelila rostoucí kritice, protože nepředložila přijatelný návrh ústavy. Rapidně se zhoršovala bezpečnostní situace, radikální islamisté byli na vzestupu, nechybělo ani několik atentátů na politické představitele a mnozí se obávali, aby Tunisko nepotkal podobný osud jako Egypt či Libyi.

Právě Kvartet pro národní dialog nabídl v září 2013 „cestu k demokracii“ a fungoval jako mediátor mezi politickými aktéry v zemi.

Střety s islamisty

Tunisko je jedinou zemí, kde vlna arabských revolucí neskončila chaosem a válkou jako například v Libyi, nebo nebyl nastolen jiný autoritativní režim jako v Egyptě po vojenském převratu generála Sísího v polovině roku 2013.

Autoritativní tuniský prezident Zín Abidín bin Alí čelil protivládním protestům později známým jako „jasmínová revoluce“ a nakonec odstoupil po 23 letech u moci v lednu 2011. Tunisané si v říjnu zvolili přechodný parlament, jehož úkolem mělo být představit novou ústavu. Více než 40 % hlasů získali islamisté ze stany an-Nahda vedení Rašídem al-Ghanúším. „Tuniští Muslimští bratři“ nakonec vstoupili do koalice se dvěma menšími sekulárními stranami.

Bezpečnostní situace v zemi se však začala v roce 2012 rapidně zhoršovat. Radikální islamistické skupiny byly na vzestupu, například Ansár aš-Šaría, napojená na al-Káidu islámského Maghrebu.

Sekulární segmenty společnosti vyčítaly proislamistické vládě, že dostatečně nereflektuje jejich zájmy. V květnu 2013 už probíhaly střety mezi islamisty a bezpečnostními složkami. Množily se obavy, že Tunisko potká podobný osud jako Egypt, kde generál Sísí v červenci 2013 provedl puč na úkor islamistického prezidenta Muhamada Mursího.

Klíčový prostředník

Když Tunisko v létě 2013 balancovalo mezi násilím a pokračováním demokratického procesu, vznikl Kvartet pro národní dialog.

Všeobecný tuniský svaz práce (UGTT) v čele s Houcinem Abbasim nakonec přesvědčil svého dlouholetého rivala, Tuniský svaz průmyslu, obchodu a řemesel (UTICA), k bezprecedentní spolupráci. Obě dvě organizace požívají velkého respektu a mají desítky let tradice, poněvadž jim bylo umožněno působit i za autoritativní vlády bin Alího. Dále se k nim přidaly ještě dvě uznávané organizace občanské společnosti: Tuniská liga na obranu lidských práv (LDTH) a Tuniský spolek právníků.

Kvartet už v září 2013 představil svůj vlastní program „cesty k demokracii“ a začal jednat se všemi politickými stranami a hrát roli klíčového prostředníka mezi politiky. Požadoval rezignaci vlády, její nahrazení vládou technokratů, přijetí nové ústavy a nakonec nové prezidentské a parlamentní volby v roce 2014.

Intenzivní vyjednávání nakonec nesla ovoce – v lednu 2014 odstoupil premiér, byla přijata konsenzuální sekulární ústava, která získala i hlasy umírněných islamistů z an-Nahda. Na podzim proběhly parlamentní a prezidentské volby, kdy se vítěznou stranou stala tentokrát sekulární Nidaa Tounes (Volání Tuniska)
Bedžího Caida Essebsího, který se o měsíc později stal i prezidentem.

Po složitých koaličních vyjednáváních byla nakonec v únoru 2015 utvořena symbolická vláda národní jednoty pod vedením Nidaa Tounes včetně proislamistické an-Nahda.

Důležitá mezinárodní podpora

Pro Tunisko a Kvartet pro národní dialog je udělení Nobelovy ceny míru nejen uznáním za dosavadní úspěchy při stabilizaci země, ale také důležitým vyjádřením mezinárodní podpory pro nadcházející období. Radikální islamisté jsou v Tunisku stále vážnou bezpečnostní hrozbou, země navíc sousedí s válkou rozervanou Libyí, kde operují rozličné teroristické skupiny včetně místní franšízy Islámského státu.

Podle zdrojů OSN také odešlo z Tuniska od roku 2011 bojovat za radikální islamisty do Sýrie či Iráku na 4000 lidí. Islamističtí teroristé například podnikli v březnu 2015 útok na muzeum Bardó, kde zabili 21 lidí, převážně zahraničních turistů. V srpnu si pak další útok islamistických teroristů v Súse vyžádal 38 obětí, převážně Britů.