Nejen elektrárny a továrny. Závazky, výzvy a příležitosti pro snižování emisí v rámci „effort sharingu“
Ve snaze o zmírnění globální klimatické změny debatuje Evropská unie o zvýšení svých klimatických ambicí a rychlejším snižování emisí skleníkových plynů. Přechod k uhlíkově neutrální ekonomice se také stává zajímavou příležitostí pro hospodářské oživení po dramatickém zastavení světové ekonomiky v souvislosti s pandemií koronaviru.
Prostor pro snižování produkce emisí nabízí nejen velké energetické provozy nebo výrobní podniky, ale také sektory budov a dopravy. Kromě toho, že se jedná o významné producenty emisí ovlivňujících klima, přispívají znečišťující látky z vytápění budov a spalování paliv v dopravě zásadním způsobem ke znečištění ovzduší, které škodí lidskému zdraví.
Obě odvětví jsou v rámci evropské legislativy zahrnuta pod takzvané nařízení o sdílení úsilí, které by v souvislosti s navyšováním evropských ambicí mohlo projít revizí. Policy paper Adély Denkové a Jáchyma Srba se zamýšlí nad možnou podobou této revize a nad možnostmi, jak emise vznikající v budovách a dopravě snižovat. Snaha o redukci emisí v obou sektorech se potýká s problémy způsobenými nerovným prostředím, které by pomohlo narovnat rozšíření evropského systému emisního obchodování, případně zavedení ekologické daně.