Úsilí: 3
Výsledky: 3-
Normativní aspekt: 4-
Výsledná známka: 4+
Visegrádská skupina (V4) se v Evropě stala symbolem nesolidárního přístupu. Způsobil to zejména její postoj k řešení uprchlické krize a reformě Společného evropského azylového systému (CEAS), který přispěl k prohlubování příkopů mezi členskými zeměmi EU. Ačkoli se mezi zeměmi V4 na politické i pracovní úrovni dále rozvíjela intenzivní komunikace, kromě pozitivní role při vyjednávání únorové dohody se Spojeným královstvím se uskupení nemohlo pochlubit výraznějším úspěchem. A to jak ve vnitrovisegrádských, tak tradičních zahraničněpolitických tématech. K sestavení pozitivní a konstruktivní agendy pro Visegrádskou skupinu Česká republika viditelně nepřispěla.
Visegrádská skupina se v Evropské unii politicky profilovala zejména svým stanoviskem k tématu migrace. Výrazněji se podílela také na dosažení dohody se Spojeným královstvím při jednání únorové Evropské rady. V řešení ostatních vnitrovisegrádských i zahraničněpolitických otázek k viditelným pokrokům nedošlo.
Visegrádská skupina konsolidovala svou pozici vůči unijní azylové a migrační politice. Prioritou zemí V4 byla ochrana hranic, a to zejména prostřednictvím návrhů na vytvoření „záložního hraničního systému“. Podporou uzavření tzv. balkánské migrační trasy Visegrád nepřispěl k hledání celkového evropského řešení problému nelegální migrace, které následně přinesla až dohoda s Tureckem, učinil nesolidární krok vůči Řecku a do tíživé situace uvrhl uprchlíky na řecko-makedonské hranici. Východiskem visegrádské pozice bylo odmítání revize CEAS, která by vedla k větší harmonizaci azylové a migrační politiky a nastavila vzájemnou solidaritu mezi členskými státy včetně zavedení stálého mechanismu pro relokaci žadatelů o azyl v EU v případě krizí. ČR byla i po skončení předsednictví motorem odmítavého visegrádského postoje k relokačním mechanismům. V září pak přišla Visegrádská skupina s návrhem tzv. „flexibilní“, později „efektivní solidarity“. Tento podnět však neobsahoval konkrétní závazky jednotlivých zemí a na evropské rovině se jej nepodařilo prosadit.
Ačkoli přibývalo politických kontaktů a dále se rozšiřovala i vzájemná pracovní a sektorová spolupráce, nemohla se V4 pochlubit úspěchy, které by představovaly přínos jak pro ni samotnou, tak pro EU. V otázkách rozšiřování EU nebo Východního partnerství, jež v minulosti patřily k tradičně silným politikám V4, přestávají být země této skupiny včetně ČR podstatnými hráči. A ačkoli V4 zájem o tyto oblasti nadále udržuje, v rámci evropské politiky se vůči nim už výrazně neprojevuje. Snaha sladit pozice visegrádských zemí před neformálním bratislavským summitem Evropské rady, který se konal v září, vedla pouze k velmi vágní společné deklaraci k reflexnímu procesu EU.
Pozitivní roli sehrála V4 pouze na únorové Evropské radě sehrála při vyjednávání dohody o budoucí pozici Spojeného království v EU. V4 dokázala obhájit své priority (zejména v otázce volného pohybu osob v EU) a současně napomohla k nalezení akceptovatelného kompromisu. Jako předsedající země V4 při tom plnila podstatnou úlohu Česká republika.
Ohledně obranné spolupráce se na jednu stranu podařilo před varšavským summitem NATO najít společné visegrádské stanovisko, na druhou stranu se z visegrádské bojové skupiny EU, která byla ve stavu připravenosti v první polovině roku, nepodařilo sestavit jednotku, jež by ve své činnosti pokračovala dále. Vinu na tom měly i limitované vojenské schopnosti ČR.
