Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Aktuálně:

Hledáme finanční koordinátorku/finančního koordinátora

Politika rozšiřování EU na západním Balkáně

Pavel Havlíček Pavel Havlíček / Ed. 7. 9. 2020
Politika rozšiřování EU na západním Balkáně
foto KENNETH SONNTAG

Po letech stagnace a přešlapování na místě prošly vztahy Evropské unie se šesti zeměmi západního Balkánu v uplynulém roce poměrně dynamickým vývojem. Některé členské státy v čele s Francií nejprve v říjnu 2019 odmítly zahájit přístupové rozhovory s dalšími dvěma zeměmi, Albánií a Severní Makedonií, aby zároveň iniciovaly debatu o revizi evropského přístupového procesu. Už ve druhé polovině března 2020 byla členskými státy podpořena nová metodologie politiky rozšiřování EU. Rozkol mezi některými státy nicméně i tak stihl napáchat škody a přivedl k pádu prozápadní makedonskou vládu, silného spojence EU na západním Balkáně. Zklamání ze skutečnosti, že po vyřešení čtvrt století trvajícího sporu o název země s Řeckem nenásledoval kýžený krok ze strany EU v Severní Makedonii, posílilo především odpůrce spolupráce s unií.

Do vyjednávání o nové podobě politiky rozšiřování, která by měla celý proces zefektivnit, pozitivně inovovat a kandidátské země v implementaci reforem více motivovat, se aktivně zapojila i česká diplomacie. Ta v koalici s dalšími členskými státy napříč EU již v listopadu minulého roku představila vlastní non-paper na toto téma. Jakkoli tento dokument přímo nereagoval na původní francouzský návrh, posloužil jako alternativní a ambicióznější vize přístupové metodologie, která u Evropské komise sehrála významnou roli. Z českého pohledu se v případě prosazení nové metodologie jedná o úspěch, díky kterému se podařilo obnovit věrohodnost politiky EU vůči západnímu Balkánu, přijít s novým dynamickým přístupem ke kandidátským zemím a na evropské úrovni tak opět prioritizovat tento dlouhodobý strategický cíl české zahraniční politiky. Obzvláště významné je, že se podařilo proces rozšiřování znovu nastartovat a postavit na základech tvořených společným evropským přístupem a sdílenými hodnotami. Kromě toho česká diplomacie také kvitovala zvolení bývalého slovenského ministra zahraničních věcí Miroslava Lajčáka zvláštním zmocněncem EU pro dialog mezi Bělehradem a Prištinou a další regionální otázky týkající se západního Balkánu, jakkoli se jeho jmenování neobešlo bez kontroverzních komentářů z regionu samého.

Dalším úspěchem české politiky rozšiřování bylo únorové setkání ministrů zahraničních věcí zemí V4 a západního Balkánu v Praze. Jednání pořádaného při příležitosti českého předsednictví V4 se zúčastnil také evropský komisař pro sousedství a rozšíření Oliver Várhelyi a ministři z Chorvatska a Slovinska. Kromě explicitního ujištění ze strany komisaře o připravenosti dostát závazkům vůči regionu došlo také k podpisu Memoranda o spolupráci Západobalkánského fondu a Mezinárodního visegrádského fondu.

Šancí prokázat zájem o sbližování a solidaritu v praxi se stala pandemie covid-19. Z nástroje předvstupní pomoci byla západnímu Balkánu přerozdělena částka ve výši 374 milionů eur na pokrytí bezprostředních potřeb na nákup zdravotnických a ochranných prostředků. Na pomoc s následky krize byla dále přislíbena částka 3,3 miliardy eur. Přestože EU poslala 750 tun humanitární pomoci a přislíbila i okamžitou finanční pomoc, dostalo se jí podle místních expertů jen minimální pozornosti oproti pomoci z Číny a Ruska. ČR se k pomoci postavila zodpovědně. V dubnu 2020 poskytla například milion roušek Severní Makedonii, novému členovi a spojenci v NATO, a do 25 milionového balíčku zahraniční pomoci zahrnula i Bosnu a Hercegovinu.

Právě zdůraznění objemu pomoci od EU a vnímání současné krize jako příležitosti k přiblížení bylo ústředním bodem záhřebského summitu, který se kvůli pandemii covid-19 musel v rámci chorvatského předsednictví konat online na začátku května 2020. Zde podepsané Prohlášení bylo podle představitelů EU ‘’opětovným potvrzením jednoznačné podpory evropské perspektivy západního Balkánu’’. EU v ní zdůraznila, že partnerství s ní je a dlouhodobě bude finančně velmi výhodné. Přes příslib evropské perspektivy a užší spolupráce se však v textu deklarace ani v prohlášeních účastníků na straně EU neobjevila slova o rozšíření či budoucím vstupu do EU, což u některých aktérů vyvolalo zklamání. Je zarážející, že i přes deklarovanou snahu přivést Balkán blíže k EU, česká diplomacie o této události nevydala oficiální prohlášení a téměř neinformovala ani českou veřejnost.

V bilaterálních vztazích vyvolala v uplynulém období značný rozruch snaha prezidenta Zemana o české “oduznání” Kosova jakožto svrchovaného nezávislého státu, která navázala na jeho cestu do Srbska v září 2019, kde se na adresu Kosova nevybíravě vyjádřil. Důsledkem byla mj. neúčast kosovského premiéra na summitu V4 a západního Balkánu, jenž se ve stejném měsíci odehrál v Praze v rámci visegrádského předsednictví ČR. Přestože nakonec ke změně oficiální vládní pozice nedošlo, tento incident opět poukázal na vícekolejnost, nekonzistentnost a nečitelnost české zahraniční politiky.

V následujících měsících, zejména během německého předsednictví Rady EU, čeká evropskou diplomacii a politiku rozšiřování významná zkouška při implementaci nového přístupu vůči západnímu Balkánu do praxe. Evropská komise má kromě příprav přístupových rozhovorů s Albánií a Severní Makedonií na své agendě také pravidelné zprávy o stavu vyjednávání s Černou Horou a Srbskem. Důležité bude přenesení závazků ze Záhřebského prohlášení do reality, prioritizování přístupových rozhovorů a plynulý tok slíbených finančních prostředků tak, aby se vzájemné vztahy i nadále dynamicky rozvíjely. Velkou výzvu v tomto ohledu představuje nejen složitost místního kontextu a charakter politických režimů, ale také liknavost některých členských zemí EU posílená současnou krizí veřejného zdraví a evropských rozpočtů. Právě tato krize významným způsobem ovlivňuje vyjednávání o budoucích prioritách a víceletém finančním rámci.

Nicméně jak ukázala pomoc ze strany EU v první části krize, pandemie covid-19 může do určité míry znamenat i příležitost, jak západobalkánské státy k EU blíže připoutat a oslabit tak vliv třetích hráčů v tomto regionu. Je to právě geopolitická – a v širším smyslu také geoekonomická – Evropská komise, jejíž aktivity můžou v ideálním případě znamenat průlom ve vztazích s těmito šesti zeměmi. Cíl komisaře pro rozšíření připravit do konce svého mandátu alespoň jednu zemi pro vstup do EU tomuto ambicióznímu přístupu odpovídá. Klíčový v tomto ohledu bude Ekonomický a investiční plán EU, který má zajistit nejen obnovu západobalkánských zemí a znovunastartování jejich ekonomik po krizi, ale také poskytnutí konkrétních výhod, které by občany v běžném životě více propojily s evropskou realitou a procesem rozšiřování. Těmi mohou být kromě udělování stipendií a posílení expertní spolupráce i investice do informačního propojení a přeshraniční infrastruktury.

Platformu pro budoucí možnost regionální rozvojové spolupráce nabízí také spolupráce Západobalkánského a Mezinárodního visegrádského fondu, kterou ČR podporuje. Na bilaterální úrovni však ČR tento trend příliš nekopíruje. Vypovídá o tom meziroční snížení rozpočtu České rozvojové agentury, která je primárním implementátorem české rozvojové pomoci v Bosně a Hercegovině pro rok 2020 a rovněž snížení celkové částky na zahraniční rozvojovou spolupráci o 20 milionů oproti roku 2019.

Českým zájmem v přístupu EU k západnímu Balkánu by měl být důraz na základní hodnoty evropské spolupráce překračující rovinu dobrých bilaterálních vztahů. Sdílením vlastní dobré praxe s budováním občanské společnosti může ČR poukázat i na nefinanční výhody členství v EU spočívající v ochraně právního státu. Šance pro předávání těchto zkušeností se naskytne například Tomáši Szunyogovi, který byl v květnu 2020 jmenován velvyslancem Evropské služby pro vnější činnost v Kosovu. České diplomacii se tak otevírají nové možnosti jak přispět k vyřešení napětí mezi Bělehradem a Prištinou. Prostor k intenzivnějšímu zapojení do politiky rozšiřování koordinované Evropskou komisí však ČR přináší hlavně nová metodologie rozšiřování, a to například ve formě zpětné vazby na plnění kritérií jednotlivými státy. Avšak pokud má být česká podpora rozšiřování EU uvěřitelná, musí se důvěra v evropské partnerství projevit také ve vnitřní komunikaci vůči české veřejnosti, aby nedošlo k podobnému ochlazení nálad a nárůstu skepticismu vůči tomuto procesu jako v případě západoevropských zemí.

Dobrý příklad posílení vzájemných vztahů a dosažení konkrétních výsledků v regionu by představovalo zrušení vízové povinnosti pro občany Kosova či ukončení obchodních a celních válek mezi Kosovem a Srbskem. Právě pokračováním reforem a budováním dobrých sousedských vztahů by EU měla podmiňovat výši své finanční pomoci pro ekonomickou obnovu aspirantských zemí.

Český přístup vůči západnímu Balkánu si do budoucna žádá jednu klíčovou charakteristiku – konzistentnost. Jakákoli podpora regionálního separatismu, revize státoprávního statu quo nebo zesilujících autoritářských tendencí může být pro společnou evropskou pozici stejně toxická, jako bylo v minulosti odmítání zahájení přístupových rozhovorů některými evropskými státy. Česká vláda by se proto měla v rámci vnitrostátní politické reality pokusit udržet jednotnou oficiální linii zahraniční politiky a minimalizovat výpady domácích aktérů vůči ní například ve stylu loňské kritiky Kosova z úst Miloše Zemana.

Původní vydání: Politika rozšiřování EU na západním Balkáně

Přejít
Tagy
Tagy
Evropa 3078
Evropská unie 1964
Západní Balkán 56
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz