Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Známky anti-autoritářské revoluce v Egyptě

Zora Hesová Zora Hesová / Ed. 14. 2. 2016

Egyptská revoluce pomalu přináší společenské změny. Jak na místní, tak na národní úrovni se Egypťané domáhají účasti na rozhodování.

Po pádu prezidenta Mubaraka se Egypťané dočkali druhé velké změny, výměny vlády. Nevede ji již letecký generál, ale univerzitní profesor a odborník na veřejnou dopravu, který během demonstrací chodil na Tahrír. Isám Šaraf byl jedním ze jmen politiků na seznamu mladé revoluční koalice, kterými chtěla nahradit ještě bývalým prezidentem jmenovanou vládu. „Svou autoritu mám od vás“, řekl nezvolený premiér jásajícímu davu na náměstí nedlouho po svém jmenování.

Společenské autoritářství

Tato slova a to, co je o osobnosti premiéra známo, představují posun v egyptské politice. Isám Šaraf v roce 2005 složil svůj ministerský post pro korupci na ministerstvu dopravy a odešel na univerzitu.

Alaa Asuaní, zubař, aktivista a světoznámý spisovatel, sám odešel z magisterského studia zubního lékařství do USA poté, co byl na své fakultě svědkem systematického ponižování studentů asistenty, asistentů profesory, profesorů řediteli. „Každý se cítil oprávněn ponižovat ty pod ním,“ píše Aswany, a ti byli ponižování jejich nadřízenými. Aswaani popisuje v Masry al-Jaum jako největší obtíž revoluce právě autoritářské struktury na všech úrovních společnosti.

Moc autoritářského režimu netkví v samotné politické struktuře tzv. semi-autoritářského režimu, jakým Egypt byl, ale v tom, že je hluboce zakořeněna ve společenských vztazích. Je to systém podobný pyramidě – kdo je v pozici moci, vykonává svou „autoritu“ sám a bez ohledu na ty níže postavené. Tento vzorec se začal pomalu měnit – odspoda.

Dialog se starostou

Berlínský antropolog Sam Schielke popisuje malou revoluci ve vesnici v nilské deltě. Když minulý týden padla vláda, mladí „revolucionáři“ se vrátili do vesnice. Matce jednoho z nich někdo zabral uvolněný obchod poté, co využil chaosu a toho, že celá vesnice seděla celý měsíc před televizí. Mladí se vrátili vyčerpáni a pomalu upadali do deprese, která následovala emocionální vypětí posledního měsíce. Padla z nich konečně úzkost z bezprostředního návratu režimu a začalo období dezorientace. Je cítit mezi lidmi, rozdělenými na revolucionáře a na ty, kteří se na revoluci dívají i se skepsí a s přáním, aby protesty a chaos konečně ustaly. Podle psychologa, kterého antropolog cituje, je právě dezorientace důsledkem zmizení autority, která společenské dění dosud pevně určovala.

Mládež reagovala symbolickou činností – zorganizovala se do úklidových čet a vesnici uklidila. Dalším jejich pokusem bylo sezvat místní lidi, včetně radnice, na schůzi. K jejich překvapení přišla nejen asi stovka mužů (studentky střední školy slíbily účast, ale nedostavily se), ale přišel alespoň jeden zástupce radnice – starosta. Následovala vzrušená a místy agresivní debata. Část „revolucionářů“ byla zaskočena neproduktivním charakterem debaty, jiná byla zase nadšena z toho, že lidé vůbec přišli a že začal určitý proces. Místní vyjadřovali nejen k revoluci, ale nakonec i k tomu, jaké změny by rádi ve vesnici viděli – šlo o dodávky vody a plynu. Zahraniční antropolog, který debatu snímal na video, konstatoval, že revolucionářů tento projev zájmu o otevřenější samosprávu dodal energii do dalších kroků. Něco takového – veřejná debata s autoritami – totiž byla dosud nemyslitelná. Další setkání je plánováno za dva týdny.

I egyptský venkov, přes autoritářské vztahy země, zachvacuje vůle ke spolurozhodování. Podobně je tomu i dosud velmi semknutého vedení zakázané organizace konzervativních Muslimských bratří. Mladá generace, která patří do platformy revoluční mládeže – koalice, do které patří i vyloženě liberální a levicová mládež – se domáhají uznání ve své straně. Podobně je tomu na univerzitách, včetně islámského Azharu, v novinách, na úřadech, Autority čelí nevídané kritice, buďto padají, nebo musí počítat s tím, že svou autoritu musí doložit činy a otevřeností k jejich podřízeným.

Národní jednota

Dalším znakem změny byla reakce na opětovné známky manipulace tajnými službami. Útoky na ženy během demonstrace k MDŽ na Tahríru a střílení na demonstrující Kopty jsou všeobecně připisovány tajným službám. Proti umělému rozdmýchávání náboženského násilí se vyslovila nejen opozice – Muslimští bratři, Amr Músa, aktivisti – ale i premiér Šaraf. Vláda uznala, že je za činnost policie a reformu státní bezpečnosti zodpovědná.

Hala Shukrallah, dlouholetá koptská levicová aktivistka za demokracii, vysvětluje v listu Ahrám, že protiženské a protikoptské násilí je známá taktika, kterou se staré struktury snaží vystrašit lidi tak, aby si žádali návrat pevné ruky, návrat známé autority státu. Režim využíval různé druhy společenského konfliktu. Lidé v nich dávali průchod své frustraci a politiku nechávali státu.

Je dobrým znakem, že se konstituuje určitá veřejnost. Lidé jsou nadále aktivní a sami se snaží konflikty odzbrojovat a poukazovat na jejich politický podtext. Dnešní tradiční páteční demonstrace na Tahríru, odkud byli protestující nedávno odklizeni, reagovala na události posledních dní a byla držena pod heslem národní jednoty. Chápou se jí i duchovní autority, kteří byli dosud také pod drobnohledem moci. Místní tahrírský imám se ve svém kázání přidal k tématu demonstrace a vyzýval k náboženské harmonii.

Egypt se dnes nachází ve stavu bez politické autority. Jak se ukazuje, neznamená to, že by nastalo vakuum. Formální autoritu státu drží v rukou armáda. Výměnou vlády i ona ukázala, že je schopná odpovídat na požadavky veřejnosti. Ovšem její politická autorita není silná. Na veřejnosti se teď diskutuje o změnách ústavy – „revolucionáři“ je považují za nedostatečné a budou pravděpodobně 19. března hlasovat proti a tím i proti příliš rychlému a příliš kontrolovanému přechodu.

Původní vydání: Známky anti-autoritářské revoluce v Egyptě

Přejít
Tagy
Tagy
Blízký Východ a severní Afrika 1180
arabské jaro 312
podpora demokracie 112
rozvoj občanské společnosti 108
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz