Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Aktuálně:

Pracovní nabídka: Hledáme do týmu provozního & finančního manažera / manažerku

Výsledek voleb dává Ukrajině naději

Michal Lebduška Michal Lebduška / Ed. 28. 12. 2015

V neděli 26. října se na Ukrajině konečně uskutečnily dlouho vyhlížené parlamentní volby, které přinesly očekávané drtivé vítězství proevropských stran podporujících Euromajdan. Přesto došlo oproti předvolebním průzkumům k několika překvapením. Oproti předpokladům výrazně ztratily prezidentský Blok Petra Porošenka a populistická Radikální strana Oleha Ljaška. Naopak velmi dobrý výsledek zaznamenala nová strana Svépomoc lvovského starosty Andrije Sadového a Lidová Fronta premiéra Arsenije Jaceňuka. Dříve vlivná Baťkivščina expremiérky Julie Tymošenko podle očekávání propadla a získala jen lehce přes pět procent hlasů. Kromě toho se do parlamentu nedostala nacionalistická strana Svoboda a poprvé také Komunistická strana Ukrajiny. Jistým zklamáním byla relativně nízká účast, která na celostátní úrovni dosáhla jen lehce přes 50 %, přičemž nepřekvapivě byli aktivnější voliči na západě Ukrajiny, kde se účast pohybovala mezi 60 – 70 %.

Ani exit polls netrefily vítěze

Výrazný posun oproti předvolebním průzkumům potvrdily již výsledky několika exit polls. Nakonec se ukázalo, že víceméně odpovídají tomu, jak Ukrajinci hlasovali. Po sečtení hlasů ovšem došlo k jedné výrazné změně. Volby totiž nakonec nevyhrál Blok Petra Porošenka (21,81 %), který velmi těsně, o zhruba 0,3 % a 50 tisíc hlasů, předstihla Lidová Fronta (22,14 %) Arsenije Jaceňuka, který díky tomu obhájil pozici premiéra. Nicméně vzhledem k tomu, že se polovina poslanců volila v jednomandátových obvodech, v konečném součtu nejvíce mandátů získal Blok Petra Porošenka. Jedinou stranou v parlamentu spojenou se svrženou vládou bude Opoziční blok, který však obdržel pouhých 9,43 % hlasů. Tento výsledek byl pochopitelně částečně způsoben i tím, že se nehlasovalo na Krymu a v části Donbasu. V každém případě by ale proevropské strany zcela evidentně získaly většinu (stejně jako by Petro Porošenko s přehledem vyhrál květnovou prezidentskou volbu), i kdyby se hlasovalo na celé Ukrajině, byť ne tak výraznou jakou disponují nyní.

V novém parlamentu tedy zasedne celkem 423 poslanců (standardní počet je 450, ale budou chybět poslanci z jednomandátových obvodů na Krymu a v části Donbasu, kde se nehlasovalo), přičemž nejsilnější Blok Petra Porošenka bude mít 132 mandátů, Lidová Fronta 82, Svépomoc 33, Opoziční blok tvořený z velké části představiteli Janukovyčovy Strany regionů 29, Radikální strana Oleha Ljaška 22 a Baťkivščina Julie Tymošenko 19. Kromě toho bylo v jednomandátových obvodech zvoleno šest poslanců nacionalistické Svobody, jeden kandidát Pravého Sektoru (jeho předseda Dmytro Jaroš a Silné Ukrajiny bývalého vicepremiéra za Stranu regionů Serhije Tihipka, dva poslanci méně známých stran a 96 nezávislých kandidátů. Je tedy jasné, že Ukrajina bude mít po těchto volbách silnou proevropsky a proreformně orientovanou vládu, kterou budou tvořit přinejmenším Lidová Fronta, Blok Petra Porošenka a Svépomoc.

Kromě nich ještě premiér Jaceňuk vyjednává se stranou Oleha Ljaška a Baťkivščinou Julie Tymošenko.

„Novorusko“ hlasovalo pro Ukrajinu

Na úrovni oblastí sice na východě ve všech oblastech (Charkovská, Dněpropetrovská, Záporožská, Doněcká, Luhanská) vyhrál Opoziční blok, nicméně v Dněpropetrovsku i Záporoží získaly větší podporu strany bývalé opozice respektive nová proevropská uskupení. Na jihu Ukrajiny zase ve všech oblastech (Oděská, Mykolajivská a Chersonská) vyhrál Blok Petra Porošenka. Bývalá vládní uskupení tedy získala více hlasů pouze ve třech z osmi oblastí, které ruská propaganda označila za „Novorusko“. Ostatně na území „Novoruska“ ve svém rodném Dněpropetrovsku získal mandát i předseda Pravého Sektoru Dmytro Jaroš. Na západě Ukrajiny v regionech Haliče, Bukoviny a Volyně velmi výrazně bodovala Lidová Fronta, která zde velmi výrazně předstihla Blok Petra Porošenka. Strana Svépomoc zaznamenala zdaleka největší úspěch v Kyjevě a Lvovské oblasti, zatímco Radikální strana Oleha Ljaška získala jednoznačně nejvíce hlasů v Černihivské oblasti, ze které sám Ljaško pochází. Bez zajímavosti není ani výsledek nacionalistické Svobody, která nakonec pětiprocentní klauzuli nepřekročila. Vyšší výsledek než v „banderovském“ Lvově totiž zaznamenala v zbylých dvou haličských oblastech, na Volyni a v Kyjevě.

Staré vs. nové tváře

Nakonec se skutečně podle očekávání dostalo do parlamentu mnoho nových poslanců (více než polovina), přesto v něm ale zůstanou i kontroverzní osobnosti s přinejmenším pochybnou minulostí, včetně 64 poslanců, kteří v lednu 2014 hlasovali pro takzvané „diktátorské zákony“. Konkrétně se jedná o 53 nezávislých poslanců, kteří zvítězili v jednomandátových obvodech, deset poslanců na kandidátní listině Opozičního bloku, ale i kandidáta z jednomandátového obvodu v Černihivské oblasti zvoleného za Blok Petra Porošenka. Opět se také vrátí i poslanci podezřelí z korupční činnosti a někteří politici, kteří jsou poslanci již od 90. let.

Ze starých známých se do ukrajinského parlamentu vrací premiér Jaceňuk a de facto celé bývalé vedení strany Baťkivščina, které se ale přesunulo spolu s Jaceňukem k Lidové Frontě a částečně též Bloku Petra Porošenka. Kromě premiéra se jedná i o předsedu parlamentu Oleksandra Turčynova, bývalého tajemníka Rady národní bezpečnosti a obrany Andrije Parubyje, ministra vnitra Arsena Avakova, ministra spravedlnosti Pavla Petrenka nebo vůdce Krymských Tatarů Mustafu Džemileva. Mezi další známé politiky, kteří byli součástí ukrajinského establishmentu a obhájili mandát, dále patří i Vitalij Kličko, bývalý ministr vnitra Jurij Lucenko nebo Julia Tymošenko. Samostatnou kapitolou jsou poslanci za Opoziční blok, mezi kterými je množství kontroverzních osobností spojených se Stranou regionů a bývalým prezidentem včetně bývalého gubernátora Charkovské oblasti Mychajlo Dobkina, který do Charkova svolal po svržení Viktora Janukovyče „separatistický“ sjezd zástupců jihovýchodních regionů Ukrajiny, bývalého ministra energetiky Jurije Bojka nebo oligarchů Vadima Rabinovyče a Serhije Lovočkina, jenž byl šéfem Janukovyčovy prezidentské kanceláře.

Svépomoc sází na čerstvou krev

Dobrou zprávou nicméně je, že tentokrát se do ukrajinského parlamentu dostalo kromě starých kontroverzních politiků i mnoho nových zajímavých tváří. Většinu z nich lze fakticky rozdělit na dvě výrazné skupiny. První z nich jsou nezávislí novináři a aktivisté a tou druhou lidé z dobrovolných praporů bojujících na Donbasu. Prakticky kompletně je podobnými lidmi obsazena strana Svépomoc, za níž se do parlamentu dostali aktivisté nevládní organizace Reanimační balík reforem, která představila konkrétní „cestovní mapu“ změn, jež chce na Ukrajině prosadit. Jednoznačně nejvýraznější zvolenou postavou Svépomoci je nicméně velitel dobrovolného praporu Donbas Semen Semenčenko. Sám předseda strany Andrij Sadovyj již dříve oznámil, že chce zůstat starostou Lvova, a nominoval se na nevolitelné padesáté místo na kandidátce.

Za Blok Petra Porošenka se do parlamentu kromě jiných dostala lékařka a aktivistka Olha Bohomolec, plukovník Julij Mamčur, jenž se zviditelnil během anexe Krymu, ale také slavní investigativní novináři Mustafa Najem a Serhij Leščenko. První z nich de facto rozpoutal ukrajinskou revoluci, neboť na jeho výzvu na facebooku po odmítnutí podepsání Asociační dohody vyšli poprvé do ulic Kyjeva demonstranti, a druhý publikoval na základě dokumentů nalezených v Janukovyčově rezidenci knihu, která je jednoznačnou obžalobou jeho režimu. Na nevolitelném místě naopak zůstal druhý z vůdců Krymských Tatarů a současný předseda Medžlisu Refat Čubarov. Za novou výraznou tvář lze považovat i vicepremiéra Volodymyra Hrojsmana, kterého si v únoru z pozice starosty města Vinnycja vytáhl do vlády premiér Jaceňuk. Lidová Fronta pro změnu úspěšně vsadila na novinářku a aktivistku Teťánu Čornovol, která byla v prosinci 2013 v Kyjevě napadena a zmlácena neznámými útočníky. Pozornost si jistě zaslouží i velitel dobrovolného praporu „Mírotvůrce“ Andrij Teteruk, známý vojenský analytik Dmytro Tymčuk a pilotka Nadija Savčenko (zvolená za Baťkivščinu), která byla zajata v Donbasu a momentálně je souzená v Rusku.

Čertovo kopýtko ve volebním zákoně

Před samotnými volbami se bohužel nepodařilo změnit volební zákon, díky čemuž se do parlamentu dostalo i mnoho pochybných osob v jednomandátových obvodech, které obvykle kandidovaly jakožto nezávislí. V parlamentu tak znovu usedne například bývalý předseda parlamentu Volodymyr Lytvyn, oligarcha a bývalý gubernátor Doněcké oblasti Serhij Taruta nebo rovnou tři příslušníci zakarpatského rodinného oligarchického klanu Balohů. Ze známých aktivistů Majdanu zvítězili ve svém jednomandátovém obvodu Mychajlo Havryluk (kozák, kterého v lednu zajali příslušníci Berkutu a donutili ho v mrazu se svléknout) a Volodymyr Parasjuk, jenž je autorem slavného projevu, ve kterém po střelbě na Majdanu bez ohledu na podepsanou dohodu vyzval Viktora Janukovyče k rezignaci a pohrozil útokem na prezidentskou administraci. Zajímavostí je i vítězství prezidentova syna Oleksije Porošenka v jednomandátovém obvodu ve Vinnycké oblasti, v němž dříve kandidoval Petro Porošenko.

Viditelný kvalitativní posun

Nový ukrajinský parlament je v porovnání s předchozími volebními obdobími velmi pestrý, což rozhodně není na škodu. Vzhledem k výsledku voleb by neměl být problém sestavit silnou proevropskou vládu, která bude prosazovat reformy, jež Ukrajina nezbytně potřebuje ke svému přežití. Volební systém bohužel přispěl k tomu, že z parlamentu zcela nezmizely kontroverzní osobnosti, včetně lidí napojených na ukrajinské oligarchy. Přesto je ale kvalitativní posun v obsazení parlamentu zcela evidentní, což může přispět k likvidaci nejrozšířenějších nešvarů ukrajinské politiky, jako je hlasování v parlamentu za jiné poslance, a k obecnému zlepšení neuspokojivé politické kultury na Ukrajině.

Otázkou do budoucna především zůstává, jak se budou chovat poslanci zvolení v jednomandátových obvodech,
kteří vždy byli náchylnější k politické korupci a přebíhání mezi frakcemi, a jestli se podaří dlouhodobě udržet silnou spolupráci Lidové Fronty, Bloku Petra Porošenka a strany Svépomoc. Prozatím se nezdá, že by s tím měl být problém, neboť všechny tři prosazují podobný program a zcela zjevně si uvědomují nutnost hluboké transformace Ukrajiny, což ale není zárukou toho, že se koalice v budoucnu nerozpadne. Precedens a hrozba hnutí „Majdanu“ dnes platí i pro vládní strany a snad donutí ukrajinské politiky alespoň k částečnému přehodnocení vlastního chování a skutečným změnám na Ukrajině, za které Ukrajinci v zimě v Kyjevě protestovali a umírali.

Původní vydání: Výsledek voleb dává Ukrajině naději

Přejít
Tagy
Tagy
Ukrajina 831
ukrajinská krize 454
volby 1161
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz