Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Volby do moskevské Městské dumy

Karel Svoboda / Ed. 22. 2. 2016

K volbám do moskevské Dumy se zaregistrovalo deset politických stran. Z těch nejdůležitějších byli zastoupeni jak komunisté (KPRF), Jabloko-Sjednocení demokraté, Jednotné Rusko (Jedinaja Rossiaa), strana „Vlast“ („Rodina“), Liberální demokraté (LDPR). Jednoznačným favoritem byla prokremelské Jednotné Rusko, prakticky nic nemohlo ohrozit jeho vítězství. Strany si rozdělí celkově 35 křesel, z čehož 15 připadá na většinové jednomandátní okruhy a 20 na poměrným způsobem volená místa.

Nelegální migrace jako volební hit

Předvolební boj byl dostatečně ozvláštněn hned několika akcemi. Hlavní pozornost na sebe strhl předvolební šot strany Vlast (Rodina). V něm lidé, evidentně kavkazského původu, rozhazují slupky od melounu. K nim přichází šéf strany Rogozin. Následující věty: „Rozumíš rusky?“ , „Ukliď po sobě!“, uzavřené heslem „Vyčistíme Moskvu od špíny“ notně rozbouřily veřejné mínění a přivodily straně vyřazení z voleb

Vyřazení strany na základě idejí odporujících ústavě by nebylo nijak závažné, odpor vůči takové ideologii byl poměrně silný (i když je pravděpodobné, že Vlast říká nahlas to, co si část lidí myslí). Problémem je, že podnět k soudu podala strana, která má nacionální netoleranci přímo ve svém programu: „70 % zločinů ve městě je spácháno etnickými uskupeními: vraždy, krádeže, únosy, krádeže aut, únosy s požadavky výkupného, únosy s cílem zotročení, znásilnění, teroristické útoky. Je to zločinná válka proti vám, Moskvané. To oni, přivandrovalci, nafukují ceny na trzích a přitom nás, okrádají a bijí.“ Proto strana navrhuje: „Zastavit přijímání dělníků z ciziny. Ty, kdo už v Moskvě jsou, předěláme…“. Hlavním heslem je: „Uzavřít Moskvu pro přistěhovalce z jihu!“. Toto není program Barkašovovy „Ruské národní jednoty“, ale parlamentní strany, která podala podnět k soudu pro podněcování k národnostní nesnášenlivosti, tedy LDPR. Právě ta má do největší míry shodný elektorát s Vlastí (u ní byly odhadovány šance zhruba na 15 %), proto se dá mluvit hlavně o taktickém kroku. Na druhou stranu je LDPR již tradičně neúspěšná v regionech, takže ani z hlediska Jednotného Ruska nepředstavovala žádný výrazný problém.

Bylo by ale naivní předpokládat, že se téma nelegální migrace vyhnulo i ostatním stranám. Stejně tak hesla o nelegální migraci, která „bere pracovní místa, zvyšuje korupci, zločinnost atd.“ používají komunisté a jiné strany. U komunistů se tedy jednalo o sociální aspekt tohoto jevu, nicméně téma bylo zastoupeno i u nich. Proto nelze mluvit o odstranění nacionalistické strany a tedy odstranění takových projevů z předvolební kampaně, šlo spíše o taktický krok. Téma nelegální migrace zůstalo i nadále silným.

S fašistickým tématem je částečně spojen i další jev moskevských voleb, a to doposud minimálně známá strana Svobodné Rusko. Ta svoji celou kampaň zaměřila na boj proti Jabloku, nijak nepropaguje svoje programové cíle (Heslem je „Nehlasujte pro Jabloko, je shnilé“, což nelze ani při největší míře fantazie brát za propagaci vlastních myšlenek). Ty lze nalézt pouze na jejich stránkách, které nicméně obsahují natolik mlhavé a nejasné cíle, že je nelze brát vážně. Nelze se tedy divit ani verzím o účelovém založení strany za cílem odebrání hlasů právě Jabloku (ze založení strany je „obviňován“ hlavní kremelský „politický technolog“ G. Pavlovskij, ten ale takové řeči důrazně odmítá).

Pro Jabloko, tedy sjednocené Jabloko a Svaz pravicových sil, šlo o velmi významné volby. Tyto strany mají tradičně nejsilnější postavení ve velkých městech. Pokud by se ani v Moskvě nedostaly do místní Dumy, znamenalo by to praktickou ztrátu legitimity pro existenci, zvláště poté, co neuspěly v roce 2003 ve volbách do Státní dumy a v její poměrně volené části nebyli zastoupeni. Naopak výrazný úspěch by mohl naznačit, kudy se dále ubírat. Takto rozhodující nebyly volby pro žádnou z ostatních stran. O vítězství Jednotného Ruska nepochybuje nikdo, o tom, že se do Dumy dostanou i komunisté (Vlast je do značné míry „PR projekt“ zaměřený na odebrání hlasů i jim) také ne. Šance Rodiny byly nejasné, nicméně pro tuto stranu nebyl úspěch v moskevských volbách otázkou přežití.

Z dalších hesel, která používala většina stran, je hlavně omezení drahoty v Moskvě. Navrhovanými cestami byly nejčastěji speciální obchody pro chudé, řešení bytové situace, dopravní problémy, omezení arogance činovníků atd. V těchto otázkách neprojevily strany žádnou vynalézavost, odlišnosti byly pouze v akcentech na jednotlivá témata.

Výsledky

V jednomandátních doplňovacích volbách do Státní dumy zvítězili oba kandidáti Jednotného Ruska, tedy Sergej Govoruchin a Segej Šavrin. Nicméně, volby do Státní dumy, vzhledem k faktu, že šlo o dvě místa (Jednotné Rusko by mělo i v případě naprostého selhání svých kandidátů dostatečnou většinu mandátů), i přes zajímavý souboj Šenderovič- Govoruchin stály poněkud v pozadí.

Z hlediska výsledků (zatím byly zveřejněny pouze předběžné, ty oficiální budou vyhlášeny během tří dnů, nicméně se nedá čekat, že by se výrazně odlišovaly) je situace poměrně jednoduchá. Ve všech jednomandátních okruzích zvítězili kandidáti Jednotného Ruska. Pravda, ne vždy šlo o vítězství drtivé (ve dvou okruzích šlo o souboj poměrně vyrovnaný), nicméně volební souboj se ve všech případech završil vítězstvím kandidáta Jednotného Ruska.

V Městské dumě obsadí ta křesla, do nichž se volí poměrným systémem, tři strany, a to Jednotné Rusko, které zvítězilo s obrovskou převahou a získalo 42,27 %, tedy 28 mandátů, dále KPRF s 16,74 %, což v přepočtu znamená čtyři mandáty, a Jabloko- Sjednocení demokraté, kteří dostali 11,07 % hlasů, což jim dává mandáty tři. Výsledek je pro Jednotné Rusko naprostým vítězstvím, v praxi se totiž nebude muset na obě zbývající frakce nijak ohlížet, neboť disponuje dostatečnou většinou pro přijetí jakékoli normy.

Úspěchem je hlavně pro komunisty vítězství právě nad sjednocenými demokraty, které je vykládáno jako výsledek hledání nových kandidátů a programů (!). Částečně je tento výsledek zapříčiněn celkovým zaměřením volební kampaně, kdy na prvních místech byla témata sociální. Po rozkladu Strany ruských penzistů získali komunisté „monopol“ na tato témata. Je jasné, že v takovém případě byla levicová KPRF ve výhodě oproti přeci jen liberálním „demokratům“. Stejně tak hlavní možný soupeř komunistů v boji o nespokojeného voliče, jmenovitě důchodce, tedy Strana důchodců Ruska, si prožila před volbami totální rozkol a do voleb vůbec nekandidovala. Komunisté dokázali již před několika lety úspěšně včlenit do svého programu nacionalistické prvky, což jim pomohlo právě díky vyřazení Rodiny z voleb. Na hlasy protestně nacionalisticky orientovaných voličů útočila také LDPR, u jejíhož vůdce V. Žirinovského bylo možné v poslední době sledovat velký vzrůst aktivity, nicméně ani odstranění nejpřímějšího soupeře tomuto projektu nepomohlo a strana zůstala se ziskem osmi procent mimo Městskou dumu.

Přestupky proti volebnímu zákonu

V průběhu volebního procesu upozorňovaly opoziční strany, hlavně Jabloko a KPRF, na výrazné prohřešky proti volebnímu zákonu. Největší pochybnosti opozičního Jabloka směřovaly k poměrně vysokému počtu vydaných volebních průkazů, které umožňovaly volit na kterémkoli místě Moskvy, což samozřejmě nejvíce využívali lidé pracující v centru města. Hlavním prohřeškem bylo údajné hlasování velkého počtu nikde nezaregistrovaných vojáků v Solncevu, dále potom omezování práce pozorovatelů, hlavně nominovaných stranou Jabloko (podle ruského zákonodárství mají právo se účastnit voleb pouze pozorovatelé za zaregistrované strany). Strana dále upozornila na autobusy, které údajně převážely voliče od jednoho okrsku ke druhému (zde se údajně jednalo o stovky takto převážených voličů). Jabloko též mluví o sčítání hlasů bez účasti pozorovatelů ve dvou okrscích a úpravě protokolu v jednom z nich. Z podobnosti výsledků s čečenskými parlamentními volbami je vyvozováno stanovení výsledků z centra, nicméně takové verze není možné nijak ověřit. Jednotné Rusko disponuje velkou podporou, částečně i díky osobě svého volebního leadera, J. Lužkova. Jeho práce je Moskvany považována za velmi dobrou, a není proto překvapením tak vysoký počet hlasů pro Jednotné Rusko.

Pokud tedy shrneme otázku zákonnosti voleb, lze říci, že neproběhly sice stoprocentně ideálně (je otázkou, je-li vůbec možné takového stavu dosáhnout), ale veškerá odklonění od procedurálních norem nezpochybňují výsledky jako takové. Lze jen tedy souhlasit s komentátorem serveru politcom.ru G. Kovaljevem, že celkově budou výsledky hlasování opozicí přijaty, byť s některými výhradami. SPS sice ústy svého předsedy N. Bělycha potvrdila, že hodlá podat podnět k soudu z důvodu jmenovaných prohřešků, nicméně nelze čekat, že by tento krok situaci nějak výrazně změnil. S tím koresponduje pozice komunistů, kteří sice také poukázali na některé podvody, ale celkově uvedli, že volby nebyly narušovány více než obvykle a zatím podmínečně (do vyhlášení oficiálních výsledků) je uznali.

Tagy
Tagy
Evropa 2907
Rusko 974
volby 1141
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz