Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Aktuálně:

Pracovní nabídka: Hledáme do týmu provozního & finančního manažera / manažerku

Volby do Evropského parlamentu a jeho podoba v novém funkčním období

Vít Dostál Vít Dostál / Ed. 16. 2. 2016

Přestože pravomoci Evropského parlamentu (EP) po předpokládaném vstupu Lisabonské smlouvy v platnost znovu posílí, volby do jediné přímo volené instituce Evropské unie (EU) přilákaly opět méně voličů.

Navzdory tomu europoslanci při upravování a schvalování evropské legislativy výrazně promlouvají do evropské politické a hospodářské reality. Mohou evropské volby přinést změnu tohoto trendu? Jakou podobu bude mít europarlament v příštích pěti letech? A co od něj můžeme očekávat?

Pravá vpřed?

Výrazné vítězství stran spojených pod křídly Evropské lidové strany (EPP) a propad socialistů jsou hlavními výsledky voleb. Středo-pravice zvítězila v drtivé většině států EU, zatímco největším státem s vítězstvím socialistů je 5,5milionové Dánsko. Otazníky však zůstávají nad tím, jakou podobu středopravicové politiky bude EPP prosazovat. V hodnotových otázkách budou postoje EPP pravděpodobně konzistentní a názory členů frakce koherentní. Nadále budou tvrdě proti vstupu Turecka do EU nebo pro úzkou spolupráci v transatlantických vztazích. Na druhou stranu se uvnitř EPP u řady projednávané legislativy projevuje spor mezi sociálně tržní koncepcí ekonomiky, kterou reprezentují zástupci z Německa nebo Francie, a liberálnější hospodářskou politikou, jež obhajují například Poláci nebo Italové. Pokračování tohoto trendu lze očekávat i v dalším volebním období EP. Britští konzervativci a ODS, kteří byli ve stejném táboře, navíc odcházejí do vlastní frakce a čímž ztrácí zarytí odpůrci regulace v EPP na síle.

Nově vytvořená frakce Evropských konzervativců a reformistů (ECR) však bude narážet na podobný problém. V této politické skupině budou hrát prim především britští konzervativci, polské Právo a spravedlnost (PiS) a ODS. Tyto tři strany sice sdílí pohled na (ne)federalizaci Evropy, avšak například k otázce státních zásahů do ekonomiky zastávají odlišné pozice. Zatímco PiS v době svého vládnutí neváhalo pumpovat peníze do nerentabilních podniků (například loďařského průmyslu) a rétorika vedení této strany je v hospodářské politice stále levicovější, konzervativci a ODS se drží liberálního paradigmatu a brání se intervencím v ekonomice. Přes odhod z EPP doprovázený osobními spory však lze předpokládat, že ECR bude s největší frakcí úzce spolupracovat.

Dalším spojencem EPP při schvalování řady legislativních návrhů mohou být liberálové (ALDE), kteří v ekonomice často preferují tržnější prostředí. Zastoupení ALDE bude oproti minulému funkčnímu období sice nižší, avšak paradoxně se z liberálů mohou stát klíčoví hráči. O tom, zda by se liberálové mohli spojit s pravým středem nebo se naopak přikloní k široké koalici společně s levicí a zelenými se totiž spekulovalo dávno před volbami. Výsledky ukázaly, že realizovatelný je pouze první scénář.

Propad levice i extrémistů

Před volbami řada analytiků předpokládala, že voliči budou hledat sociální jistoty a dají hlas právě socialistických a sociálně demokratickým stranám. Jejich propadák byl proto pro mnohé překvapením. Na druhou stranu právě socialisté jsou hlavní vládní (Británie, Španělsko) nebo koaliční (Německo, Nizozemsko) stranou a voliči si je tak mohli spojit s nedostatečným řešením neblahé hospodářské situace. Hlavní konkurenti socialistů – středopravé strany – navíc v řadě zemí připravili pro ekonomiku velkorysé stimulační balíčky z veřejných rozpočtů, čímž do značné míry setřeli rozdíl mezi politickým pravým středem a levicí.

Úspěch mohou slavit i zelení, kteří budou mít mnohem silnější zastoupení v EP. Jejich vítězství však nelze považovat za úplné, protože z nových členských států se do EP žádný subjekt nedostal. Ve frakci tak střední a východní Evropu budou reprezentovat jen regionalisté s Lotyšska a Rumunska, kteří jsou se zelnými v ideologické alianci. Přes úspěchy v parlamentních volbách v ČR a Pobaltí v minulých letech nezapustila zelená politika v post-socialistických státech kořeny a v EP ji tak budou nadále prosazovat jen zástupci ze západoevropských a skandinávských zemí.

Mírně oslabila Spojená evropská levice, která tvoří společnou politickou skupinu se severskými levicovými stranami. Ani anti-kapitalisté nedokázali v souvislosti s hospodářskými problémy Evropy přitáhnout davy voličů. Frakce doplatila především na neúspěch komunistů v Itálii. Ve svých ostatních baštách (Německo, ČR, Francie, Portugalsko) však dosáhla stabilního výsledku.

Po předčasném zveřejnění výsledků voleb v Nizozemsku, kde uspěla protiimigrantská extrémně pravicová strana Gerta Wilderse, zachvátila Evropu hysterie z masivního posílení podobně zaměřených stran. Opak je však pravdou a oproti minulému funkčnímu období bude v novém parlamentu extrémistů méně. Zatímco v minulém europarlamentu bylo možné najít až 38 poslanců s radikálními protievropskými, nacionalistickými, homofobními nebo protiimigrantskými názory, v novém parlamentu jich bude 35. Tento pokles je ještě výraznější, vezmeme-li v úvahu celkově nižší počet poslanců EP. Například v Polsku neuspěla Liga polských rodin nebo v Itálii neofašisté. Nově však bodovali radikálové v Maďarsku, Nizozemsku nebo Británii a tato skutečnost by neměla nechat Evropu klidnou. Některé z těchto stran budou spolu s pohrobky bývalých politických skupin Nezávislých demokratů a Unie pro Evropu národů tvořit novou frakci tvrdých euroskeptiků, jejíž vliv bude ale v EP marginální.

Určitým překvapení voleb je bezesporu neúspěch panevropského hnutí Libertas Declana Ganleye, které svoji volební kampaň postavilo na boji proti Lisabonské smlouvě. Kandidátky politických dobrodruhů shodujících se často pouze v odporu k navrhované reformě primárního práva EU voliče nezaujaly. Odpůrci Unie dali hlas buď ostříleným euroskeptikům, extrémistům nebo k volebním urnám na protest nedorazili vůbec.

Politika nového EP

Chování nového EP nejlépe předpoví dominantní koalice, která mezi zákonodárci vznikne. V minulých pěti letech byla drtivá většina legislativních aktů závislá na dohodě lidovců a socialistů. Ti drželi pohodlnou většinu jak v plénu, tak ve výborech. Výsledné legislativní akty však byly postihnuty nutnou dohodou protichůdných názorových proudů a evropská politika tak zůstávala do značné míry centristická. Tato alternativa je na základě výsledků voleb znovu na stole.

K opuštění fenoménu nejmenšího společného jmenovatele však může dojít, podaří-li se EPP, ERC a ALDE vytvořit názorovou koalici. Tyto tři strany by dosáhly většiny v plénu i ve výborech a evropská politika by se mohla vydat jasným směrem k méně regulující legislativě a tržnějšímu ekonomickému prostředí. Spojencem této koalice by bezesporu byla Evropská komise (EK). Většina komisařů, kteří budou vládami členských států jmenováni během podzimu, bude pocházet právě ze středopravého a liberálního tábora stejně jako staronový předseda EK José Manuel Barroso. V Komisi rozhoduje při hlasování prostá většina a EPP, ERC a ALDE by tak mohli očekávat předkládání legislativy, jež by byla v souladu s jejich politikou. Většinu by měl pravý střed s liberály i v Radě EU a Evropské radě. Zde je však situace komplikovanější, neboť k protlačení legislativních návrhů Radou EU je třeba kvalifikované většiny, kterou by zástupci z tohoto tábora neměli, nebo v některých případech dokonce jednomyslnosti. V několika státech navíc vládne velká kolice (Německo, Rakousko, Rumunsko) a mandáty pro jednání v Radě EU jsou předem omezeny a stlačeny do středových pozic.

Matematika nového uspořádání evropských institucí však dává evropským politikům možnost dát Unii jednoznačný směr. Funkční koalice pravého středu s liberály v EP i EK by vyprovokovala vznik soudržnější opozice socialistů, zelených a Sjednocené evropské levice. V unijních institucích by tak vznikl čitelný konflikt politických koncepcí, který by mohl přitáhnout mediální i občanský zájem o evropské dění. Ve výsledku by pak mohla volební účast ve volbách v roce 2014 poskočit poprvé o několik procent nahoru.

Zůstává otázkou, zda se evropští státníci rozhodnou chopit se představené šance. Pokud přistoupí k této historické dohodě, je dále otázkou, zda kompetitivnější chování v evropských institucích nepůjde proti budování evropské identity, která byla od 2. světové války tvořena konsenzuální politikou a kompromisními dohodami. Ďábel navíc bude znovu skryt v detailech. Pokud v EPP bude mít silné zastání sociálně-tržní model, může i koaliční dohoda EPP, ERC a ALDE přijít vniveč, neboť nízká koheze největší frakce neumožní prosadit dostatečně robustní reformní legislativní akty. Jakým směrem se EU vydá tak mohou paradoxně naznačit zářijové volby v Německu. Vznikne-li koaliční vláda CDU/CSU s liberály, může to být i rozhodný signál pro podobnou alianci v EP.

Zdroje:
www.thenewep.com
www.votewatch.eu
Simon Hix: What’s Wrong with the European Union & How To Fix It

Původní vydání: Volby do Evropského parlamentu a jeho podoba v novém funkčním období

Přejít
Tagy
Tagy
Evropa 2938
Evropská unie 1865
Evropský parlament 189
volby 1161
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz