Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Vláda maoistů napodruhé: Perspektivy nepálského mírového procesu

Pavel Maškarinec / Ed. 20. 11. 2015

V neděli 28. srpna byl novým premiérem Nepálu zvolen zástupce Jednotné komunistické strany Nepálu - maoistů (UCPN-M) Bábúrám Bhattáráj. Maoisté tím získali druhou možnost řídit mírový proces, který započal po podpisu mírové dohody v roce 2006, aby ukončil deset let trvající občanskou válku s více než 13000 obětí. Ten zatím v důsledku přetrvávajících sporů mezi největšími nepálskými stranami uvízl na mrtvém bodě.

Nová ústava v zajetí politického chaosu

Volba nového premiéra byla reakcí na rezignaci dosavadního předsedy vlády, lídra Komunistické strany Nepálu – sjednocené marxisticko-leninské (CPN-UML) Džala Nath Khanala, k níž došlo 14. srpna po necelých sedmi měsících existence koaliční vlády.

Za hlavní důvody rezignace označil premiér neschopnost dokončit návrh nové ústavy, která měla být přijata do 31. srpna, a pokročit v začlenění více než 19000 bojovníků bývalé maoistické armády do bezpečnostních složek státu. Právě integrace někdejších maoistických povstalců je jedním z nejspornějších bodů ve vztazích mezi politickými stranami.

Khanalova vláda byla již třetím kabinetem od voleb do Ústavodárného shromáždění v roce 2008. Její ustavení ukončilo sedmiměsíční vakuum po odstoupení předchozího premiéra Madhava Kumára Nepála (CPN-UML) v červnu 2010, k němuž došlo také z důvodu neschopnosti přijmout ústavu ve stanoveném termínu 28. května 2010. Zákonodárci poté museli přikročit k prodloužení mandátu shromáždění o jeden rok.

Fungování Nepálovy vlády, na níž se podílela i nejstarší nepálská strana, Nepálský kongres (NC), ochromovala neochota maoistů, kteří zvítězili ve volbách 2008, smířit se s odchodem do opozice. K tomu došlo poté, co 4. května 2009 odstoupil premiér a předseda UCPN-M Pušpa Kamál Dahal v důsledku konfliktu o kontrolu nad armádou s prezidentem Rámou Baranem Jádavem (NC).

I přes dohodu mezi CPN-UML, UCPN-M a NC na druhém prodloužení činnosti Ústavodárného shromáždění do 31. srpna 2011 byl uplynulý rok charakteristický spíše mocenským soupeřením politiků než soustředěnou prací komise pro tvorbu nové ústavy. Největší strany se ani po Khanalově rezignaci nedokázaly shodnout na vytvoření společné vlády, což bylo, spolu s premiérovým odstoupením, jedním z bodů jejich dřívější dohody.

V následné premiérské volbě, v níž proti sobě stanuli místopředseda maoistů Bábúrám Bhattáráj a předseda poslanců NC Rám Čandra Poudel, rozhodly hlasy 340 z 601 zákonodárců o tom, že do premiérského křesla usedne kandidát UCPN-M. Toho podpořili zástupci stran z regionu Madhéš, zatímco poslanci CPN-UML hlasovali pro Poudela.

Integrace povstalců a budoucnost mírového procesu

Den po zvolení premiéra rozhodli poslanci o dalším, tříměsíčním prodloužení mandátu Ústavodárného shromáždění, nicméně i přes Bhattárájovu nabídku odmítly NC a CPN-UML přímou účast v kabinetu. Bhattárájova vláda teď stojí před dvěma hlavními výzvami.

První je dokončení ústavy, kde se debaty vedou např. o možné federalizaci země. Druhou je integrace maoistických bojovníků. Zde bude premiér čelit nejen požadavkům ostatních stran, ale musí navíc počítat i s odporem z vlastních řad.

Zatímco maoisté počítají s integrací sedmi tisíc bojovníků, NC hovoří o pouhých třech tisících a odmítá myšlenku, že by integrace měla být automatická. S odmítnutím skupinové integrace přišel po Bhattárájově zvolení i bývalý premiér Nepál. Uvnitř UCPN-M navíc existuje tvrdé jádro, které vede jeden z místopředsedů strany, Mohan Baidya.

Tato frakce odsoudila dohodu UCPN-M, CPN-UML a NC z 31. srpna 2011 o předání klíčů nad maoistickými skladišti zbraní zvláštní parlamentní komisi pro integraci, kritizovala fakt, že byla madhéšským stranám nabídnuta lukrativní ministerstva a odmítla nabídku vedení strany vyslat do vlády své zástupce.

S neutuchající naléhavostí tak vyvstávají otázky o schopnosti premiéra pokročit výrazněji v mírovém procesu, už proto, že mimo vládní koalici zůstaly dvě ze tří největších stran a UCPN-M je odkázána na podporu různorodé koalice madhéšských stran.

Pokračovaní politické nestability může dále prohloubit ekonomické problémy jedné z nejchudších zemí světa a jejích obyvatel, z nichž mnoho, zejména mladých, odchází za prací do zahraničí. Nepříznivý trend vykazují i další ekonomické indikátory: klesající HDP, vzrůstající příjmová nerovnost, rostoucí míra korupce nebo pokles zahraničních investic. I přes časté sliby není řešena ani otázka pozemkové reformy.

Hlavním důvodem je přitom neschopnost politiků dosáhnout funkčního kompromisu a dovést vlekoucí se mírový proces do úspěšného konce. Nastoupivší nepálská vláda bohužel v tomto ohledu nevzbuzuje velké naděje na obrat k lepšímu.

Původní vydání: Vláda maoistů napodruhé: Perspektivy nepálského mírového procesu

Přejít
Tagy
Tagy
Asie 571
volby 1182
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz