Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Ve víru nejistoty

Zora Hesová Zora Hesová / Ed. 10. 1. 2016

V Egyptě kulminuje napětí. Káhira a dokonce i ostatní větší města jsou plnější než v únoru 2011. Demonstrace trvají už od pátku se stejnou rozhodností, která učinila z protestů v roce 2011 revoluci: zůstaneme, dokud neodejde. Používají stejná hesla, ale jejich cílem je rezignace prezidenta, kterého před rokem zvolili. Každý večer osvěcují náměstí ohňostroje, kastovní egyptská společnost se míchá, vládne napjatá karnevalová nálada.

Když v neděli vyšly desítky miliónů do ulic, jejich čísla předčila všechna očekávání. Nejen čísla, ale i rozložení protestů zdaleka přesáhlo leden a únor 2011. Všechna větší města demonstrovala proti vládě islamistů, od Asuánu po Alexandrii.

Na rozdíl od revoluce byly demonstrace o víkendu většinou pokojné, ulice naplnily rodiny s dětmi, matky aktivistů. Na Tahríru se potvrdily obavy ze systematického znásilňování žen; řada kanceláří MB byla vypálena; v několika městech se krvavě střetli podporovatelé a odpůrci. Ale o víkendu se neprojevily téměř žádné organizované provokace, které v Egyptě běžně rozvracejí protesty.

Úspěch demonstrací byl překvapením. Spustila je malá skupina, která odložila internet a 1. května se pustila do reálného světa s papírovou peticí s tehdy naivní nadějí, že dostatek podpisů dokáže odejmout prezidentovi „lidovou legitimitu“ a donutí ho k odstoupení. Jednoduchým textem, ke kterému se mohla sjednotit veřejnost bez ohledu na politické sympatie, a jednoduchou myšlenkou (přijďte stvrdit nespokojenost na demonstrace v určený, symbolický den), se jí povedlo nastartovat široké decentralizované hnutí.

Podepsali i ti, kteří si uvědomovali, že petice obchází (nefungující) demokratické procesy, ale především ti, kteří věří v demokratičnost hlasu lidu. Petice je důkazem, že v Egyptě otázka, co je demokracie a jak mají fungovat demokratické instituce, zůstává nerozhodnutá.

Na úspěchu se projevila zaprvé se obrovská nastřádaná nespokojenost s ekonomickou situací, nekompetentním a autoritativním způsobem vládnutí Mursího. Mnozí věří, že Mursí brání zájmy své strany, FJP, a uskutečňuje dlouholeté ambice Muslimského bratrstva, místo toho, aby sloužil Egyptu. Od minulého týdne citelná většina demonstrujících, pokud to lze vůbec odhadnout, požaduje zásadní změnu.

Armáda a „druhá revoluce“

Za druhé hnutí využila skrytá, ale stále rozhodující dimenze egyptských mocenských struktur: armáda. První obavy z konfrontace s mocí polevily už v pondělí: armáda a policie se jasně, symbolicky i explicitně, postavila za protesty. Od té doby se událostí řítí rychleji, než je možné je sledovat.

Tahrír přeletěly vrtulníky s egyptskými vlajkami, policie nebránila kanceláře Mursího strany před útoky. Rychle se ukázalo, kdo má moc, nebo alespoň, kdo dal Egypťanům naději, že může rozhodnout masivní spor mezi vládou a občany.

Okamžitě obrátila média: dala 30. červnu, dnu ohlášených demonstrací, nálepku revoluce; začala odpočítávat countdown a hovořila o „hrdinském egyptském lidu“, podobně, jako když obrátila před dvěma a půl lety. Z „revoluce“ se stává reality show s 90 milióny účastníky.

Protesty nabírají pozitivní, humornou formu. Prodávají se plyšové ovce, jak nazývají Mursího – podle kritiků pouze plní příkazy svého vůdce.

Města jsou rozdělena na oblasti protestů proti Mursímu a na (menší) protesty na jeho obranu, často, ale ne vždy, organizované salafisty. Smývají se rozdíly mezi islamisty a sekularisty – mezi odpůrci prezidenta jsou i zklamaní konzervativní muslimové a část salafistů, ale také osobnosti starého režimu a inertní „hizb al-qanaba“, mlčící většina.

Polarizace

V pondělí bylo jasné, že alespoň Mursí skončil. Opustilo ho 6 neislamistických ministrů, protesty pokračovaly na podporu ultimáta a prezident neučinil žádné rozhodné gesto na uklidnění situace.

Mursí na situaci reagoval způsobem, kterým mnohá podezření potvrdil. V relativně krátké řeči neuznal do očí bijící projev masového odporu, stál na své „legitimitě“ zvoleného vůdce, hovořil výlučně ke svým stoupencům a nepřímo vyzval obraně legitimity „krví“. Podle tweetů je „in total denial“.

Ve stejnou dobu zintenzivněly střety mezi islamistickými protestujícími a pravděpodobně násilnými živly u Káhirské univerzity, několik desítek metrů od české ambasády. Islamisté tam drželi hlasitý a agresivní sit-in už od pondělí. Zodpovědnost za použití střených a částečně i automatických zbraní, které byly slyšet celou noc, ale není nutně pouze jejich.

Po 22 mrtvých v úterý v noci atmosféra zhoustla: nebezpečí krveprolití je teď cítit na každém kroku. Strach z občanské války podporují zvěsti se svou vlastní logikou, že Mursího podporují USA, znovu se projevuje populistický nacionalismus. Na náměstích se prodávají dřevěné hole, organizuje se i skupina Tahrir Bodyguards na obranu žen.

Pocit ohrožení posílila radikální prohlášení mluvčího FJP Baltagího a odmítání Mursího uznat, že se situace obrátila proti němu a že historická šance Muslimského Bratrstva na vedení země končí. Za zvuku helikoptér končí i první civilní prezident Egyptské republiky. Smutná ironie situace kulminuje (za všechny: syrská vláda vyzývá Mursího k odstoupení).

Jaký převrat?

Obavy z toho, že si islamisté nedají vzít vládu jen tak, jsou však všudypřítomné. Demonstranti se obávají reakce Muslimského bratrstva a salafistických skupin, které rovněž masivně demonstrují.
Nespokojenost se pod vlivem mas na mnoha místech proměnila v nenávist vůči islamistům. Řada mužů s plnovousy byla napadena davem.

Armáda nabírá dramatický tón: tweetuje o „poslední hodině“. Vyjednávala s představiteli opozice, Azharu a koptským papežem, podle zpráv se FJP odmítla zúčastnit. Politické strany a kampaň Tamarud vydávají „road maps“, plány na přechodnou autoritu. Politická třída však zůstává relativně pasivní, iniciativu má jednoznačně armáda, tedy očekávaný zdroj moci.

Ultimátum vypršelo, armáda se stále ještě nevyjádřila. Humor střídá intenzívní nejistota. Početní Mursího stoupenci se bojí útoků, někteří liberálové nevypočitatelného armádního převratu, diskutuje se, zda hrozí alžírský scénář, připomíná se násilí, ke kterému vůči revolucionářům docházelo během vlády armády mezi 2011 a červnem 2012. Místo jasného prohlášení armáda hovoří železem: se do Káhiry sjíždějí tanky, policie začíná rozhánět početné demonstrace Mursího stoupenců a oddělovat je od ostatních, obsazuje mosty a televizi. Mursímu je zabráněno hovořit v televizi, podle zpráv je zatčen. Egypt vře zvěstmi všeho druhu.

Většina demonstrací je stále poklidná; odpůrci Mursího už začali slavit vyslyšení lidové vůle. Mnoho Egypťanů ještě věří armádě a doufá, že se armáda poučila z roku a půl svého vládnutí, předá rychle zodpovědnost civilistům. a bude se snažit o národní smír. Je skutečností, že pouze armáda má schopnost zabránit eskalaci a navrhnout řešení. A řešení je to, co si dnes ona demonstrující většina přeje ze všeho nejvíc.

3.7. zůstává situace zcela otevřená, na analýzy a na odstup je stále ještě brzo.

Psáno z Káhiry 3.7. ve 20.00.

UPDATE21.13:
Armáda konečně promluvila, za přítomnosti Azharu a papeže a Baradeího:

v krátkém proslovu proslovu gen. Sisi prohlásil road map, ve které přijal návrh kampaně Tamarud a předává moc vydávat ústavní rozhodnutí ústavnímu soudu, který má za úkol zorganizovat prezidentské a parlamentní volby. Ústavu přechodně ruší a zmiňuje kontroverzi kolem jejího schvalování. Nezmiňuje MB. Armáda se jednoznačně snaží sdílet zodpovědnost s civilním tělesem a vyhnout se jednoznačné situaci armádního převratu. Po Sisím hovoří papež Tawadrus a Baradeí jako garantové.

První reakce: v rámci možností pozitivní proslov. V příštích dnech a hodinách se ukáže, zda se podaří udržet eskalaci v míře, zda se podaří začít s národním usmiřováním (zda nezačne masivně zatýkat MB, omezovat média) a zda armáda nebude ústavní soud/volby příliš ovlivňovat.

Tahrír slaví.
Egyptští liberálové zůstávají kritičtí.

Původní vydání: Ve víru nejistoty

Přejít
Tagy
Tagy
Blízký Východ a severní Afrika 1168
arabské jaro 312
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz
Reklama
Reklama
Reklama