Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

V souboji o Gruzii zvítězí Washington

Emil Souleimanov / Ed. 22. 2. 2016

V Gruzii se protínají zájmy Ruska, Turecka a Spojených států. Země má strategicky významnou polohu a americko-turecké plány navíc předvídají, že se jejím územím povede ropovod z obrovských nalezišť v Kaspickém moři do Turecka. Bude-li tento projekt realizován, výrazně se tím oslabí ruský vliv v rozsáhlém kavkazsko-středoasijském regionu. Ropa totiž v tomto případě poteče mimo ruské území.

Garantem proamerické ‚ropovodní geopolitiky‘ byl Eduard Ševardnadze. Proto si v Moskvě získal řadu nepřátel – a to navzdory faktu, že to byla právě ruská rozvědka, kdo bývalému prvnímu tajemníkovi gruzínské komunistické strany pomohl do čela nezávislé Gruzie. Ševardnadze pak vrátil Gruzii do postsovětského Svazu nezávislých států a povolil zřízení ruských vojenských základen – údajně výměnou za slib, že mu Moskva pomůže opět připojit odtrženou Abcházii. Této pomoci se však Gruzíni nedočkali, a tak od konce devadesátých let s vypětím sil a marně prosazují odchod ruských vojsk. Před dvěma lety se Ševardnadze sblížil s Washingtonem a dohodl se s ním na společném boji proti čečenským teroristům, kteří mají základny na gruzínském severu.

USA považovaly Ševardnadzeho za spojence, a proto mu zpočátku promíjely volební podvody. Na opozici se přeorientovaly až poté, co z Gruzie prosákly zprávy, že si Ševardnadze chce zajistit podporu Kremlu, a tak se dohodl s promoskevským vůdcem adžárské autonomie Aslanem Abašidzem, že mu v rámci příštích prezidentských voleb postoupí moc. Moskva v Gruzii od počátku čelila obtížnému dilematu: Musela se rozhodnout buď pro proamerického Ševardnadzeho, jehož podpora v zemi lavinovitě klesala, nebo pro ještě více proamerickou opozici.

Někteří komentátoři v této souvislosti poukazovali na to, že logickou volbou Moskvy by mohla být destabilizace Gruzie. Ta by ropovodní projekt spolehlivě znehodnotila. A nebyla by obtížná. Už jen proto, že někteří vlivní představitelé početné arménské a ázerbájdžánské menšiny pohrozili, že přestanou uznávat centrální vládu, dostanou-li se v Tbilisi k moci Saakašviliho nacionalisté. Zmíněné menšiny přitom převládají v mnoha oblastech, jimiž má ropovod vést. Moskva však zvolila konstruktivnější a z dlouhodobého hlediska vhodnější variantu. Když se ukázalo, že ‚rošáda‘ Ševardnadze – Abašidze nemá kvůli stoupající vlně národní nespokojenosti šanci, rozhodl se Kreml zprostředkovat jednání mezi Ševardnadzem a opozicí. Chtěl z kritické situace vytěžit maximum a získat přízeň gruzínské veřejnosti – a to se mu povedlo.

V Gruzii mají však mnohem lepší vyhlídky Američané. Jejich vztahy s touto zemí nezatěžuje minulost, finanční pomoc mohou Gruzii nejen slibovat, ale skutečně i dávat – a navíc, většina Gruzínů vnímá Spojené státy jako garanta státní nezávislosti.

Nová vláda se proto jistě zaměří na maximální sblížení se Západem a posílení strategických vazeb s Washingtonem. A to bude v neposlední řadě předpokládat výstavbu ropovodu do Turecka a uzavření ruských základen. Klíčové pro budoucnost země ovšem bude, aby se nové vládě v Tbilisi podařilo stabilizovat sociálně ekonomickou a politickou situaci a zabránit rozpadu země.

Původní vydání: V souboji o Gruzii zvítězí Washington

Přejít
Tagy
Tagy
Evropa 2894
Postsovětský prostor 426
Rusko 974
USA 848
ekonomika 791
energetika 189
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz