Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Aktuálně:

Pracovní nabídka: Projektový manažer/projektová manažerka Klimatického týmu

Ukrajina před prezidentskými volbami

AMO AMO / Ed. 14. 3. 2016

V neděli 31. října proběhne na Ukrajině první kolo prezidentských voleb. Prezident má právo ovlivňovat formování orgánů státní moci (po schválení Parlamentem Ukrajiny jmenuje předsedu vlády, členy vlády, řídící pracovníky jiných centrálních orgánů výkonné moci, předsedy místních úřadů a rovněž je z funkce odvolává; na základě odsouhlasení Parlamentem jmenuje Generálního prokurátora Ukrajiny, jmenuje 1/3 členů Ústavního soudu Ukrajiny. Prezident disponuje velkými pravomocemi na všech úrovních státní správy a politického života. Proto nově zvolený prezident Ukrajiny bude mít zásadní vliv na další směr uskutečňování reforem v politické, ekonomické a jiných sférách. Volby 2004 budou mít jiný význam než ty předchozí: v roce 1994 se jednalo především o korekci politického směru položeného předchozím režimem a radikálních ekonomických reforem, v roce 1999 se jednalo o zajištění jejich pokračování. Dnes se jedná o vybrání nové perspektivy rozvoje země. Jde o výběr mezi konzervací stávajícího systému, nebo jeho radikální změnou. Charakter volební kampaně určí stav povolební Ukrajiny. Především – míry legitimity nového prezidenta jak uvnitř země, tak i v zahraničí, tj. podporu jeho politiky doma, postoj mezinárodního společenství a úspěch v mezinárodní politice.

V souladu se zákonem Ukrajiny O volbách prezidenta ze dne 18.3. 2004 probíhá volba v jednom celostátním jednomandátovém volebním okruhu, který zahrnuje celé území Ukrajiny. To je rozděleno na 225 územních volebních obvodů, jejichž počet v každé administrativně-teritoriální jednotce určuje Centrální volební komise (CVK). Vítězem se stane ten z kandidátů, který získá více než 50 % hlasů voličů. Pokud ani jeden z kandidátů nepřekročí požadovaných 50 %, uskuteční se 21.11. 2004 druhé kolo, ve kterém zvítězí ten z kandidátů, který získá prostou většinu hlasů.

Volební proces odstartoval 3. července 2004 – 120 dní před volbami. Přihlášky kandidátů na funkci prezidenta byly přijímány od 4. do 28. července. Datem ukončení registrace kandidátů byl 6. srpen. Pretendenti mají právo stáhnout svojí kandidaturu nejpozději 5 dnů před volbami.

CVK zaregistrovala 26 kandidátů. Jedná se o mnohem vyšší počet kandidátů než při volbách v roce 1999, kdy se přihlásilo 13 kandidátů i v roce 1994, kdy občané Ukrajiny vybírali mezi 7 kandidáty. Poslední dvoje volby prezidenta (1994, 1999) vyhrál Leonid Kučma. (Prvním prezidentem nezávislé Ukrajiny byl v roce 1991 zvolen Leonid Kravčuk.) Mezi prezidentské kandidátské „veterány“ patří leader socialistů Oleksandr Moroz – kandidoval v roce 1994 a 1999, předseda komunistů Petro Symoněnko – kandidoval v roce 1999, jediná žena – lídr Progresivní socialistické strany kandidátka Natalija Vitrenko – kandidovala v roce 1999. Mezi kandidáty je ještě několik účastníků předchozích prezidentských kampaní: leader strany Jedna rodina – Oleksandr Ržavskyj, předseda Slovanské strany Oleksandr Bazalyk, předseda Strany zelených Vitalij Kononov – účastnili se voleb v roce 1999.

Poprvé se prezidentských voleb jako kandidáti účastní dva ex-premiéři – lídr bloku Naše Ukrajina Viktor Juščenko a předseda strany Průmyslníků a podnikatelů Anatolij Kinach, a rovněž stávající premiér, lídr Strany regionů Viktor Janukovyč. Dále se prezidentské kampaně účastní Bohdan Bojko, Mychajlo Brodskyj (později svou kandidaturu stáhl ve prospěch Viktora Juščenka), Vladislav Kryvobokov, Volodymyr Nečyporuk, Vasyľ Volha, Mykola Hrabar, Zbytněv Jurij, Roman Kozak, Serhij Komisarenko, Andrij Čornovil, Dmytro Korčynsjkyj, Ihor Dušyn, Oleksandr Omeľčenko, Mykola Rohožynsjkyj, Hryhorij Čyrnyš, Leonid Černovecjkyj, Oleksandr Jakovenko. Vitalij Kononov a Hryhorij Černyš podle informací z 28. 9. 2004 stáhli své kandidatury.

Průzkumy veřejného mínění a vývoj na ukrajinské politické scéně v posledních měsících svědčí o tom, že nejpravděpodobnějšími pretendenty na křeslo prezidenta jsou Viktor Juščenko a stávající premiér Viktor Janukovyč.

Podle sociologických průzkumů je většina (62 %) občanů rozhodnuta se voleb určitě zúčastnit, téměř 16 % obyvatel to plánuje. Každý desátý volič tvrdí, že jeho účast ve volbách je podmíněna tím, jaká bude aktuální situace. Přibližně stejný počet voličů je odhodlán nevolit (polovina si tím není úplně jistá). Zatím se nerozhodly 3 % voličů. Průzkumy dále uvádějí, že k volbám se dostaví velké procento voličů, avšak naznačují také to, že Ukrajina nemá ani jednoho kandidáta, který by mohl získal přízeň většiny voličů a vyhrát v prvním kole.

Předvolební kampaň na Ukrajině stírá ideologické rozdíly mezi kandidáty na post prezidenta země, tj. nejedná se o souboj mezi kandidátem pravice a levice. V ukrajinském případě jde o boj představitele státní moci (V. Janukovyč) a představitele opozice (V. Juščenko).

Na ukrajinské politické scéně zatím nevzniklo silné pravé křídlo se stabilní voličskou základnou, které by bylo zajištěno ideologicky a institucionálně a mohlo reálně čelit levicovému směru.

Národně demokratický směr, jehož představitelem je Viktor Juščenko, je jediným, který je schopen se postavit ukrajinské levici. Východ Ukrajiny je však ochoten podpořit jakéhokoliv kandidáta, který by se mohl reálně postavit V. Juščenkovi.

Volební geografie

Nehledě na to, že Ukrajina je státem unitárním, její geografická, ekonomická a kulturní specifika velkou měrou determinují politické preference obyvatel jednotlivých oblastí. Ukrajinu je možné rozdělit na čtyři velké regiony, z nichž každý má své historické, kulturní a ekonomické zvláštnosti.

1. Západní region (oblasti Zakarpatská, Lvovská, Černivecká, Ivano-Frankovská, Ternopolská, Volynská, Rovenská) – tato oblast má dost nízký počet voličů, přibližně 8 mil. (7 % voličů z celkového počtu). V této oblasti mají nejsilnější vliv národní demokraté a silně národně uvědomělá společnost. (V roce 1991 zde za nezávislost Ukrajiny hlasovalo 97,5 až 98,7% obyvatelstva.)

2. Východní region (oblasti Luhanská, Charkovská, Donecká, Dnipropetrovská) – jedná se o oblast s nejvyšším počtem obyvatel a to více než 15 mil., tj. téměř třetina obyvatel Ukrajiny. Východní region představuje centrum těžkého průmyslu Ukrajiny. V oblasti je velký počet důchodců a ruského obyvatelstva, kteří sympatizují s komunistickými hesly a v národních demokratech vidí přívržence separatismu. (Při referendu v 1991 roce za nezávislost Ukrajiny hlasovalo 83,9 až 86,3% obyvatelstva.) Všeobecně je zde úroveň politické aktivity velice nízká.

3. Centrální region (oblasti Žytomirská, Chmelnická, Vinnycká, Čerkasská, Kyjevská, Kirovohradská, Poltavská, Sumská, Černihovská a hl.město Kyjev) – vesměs zemědělská oblast. Tradičně se jedná o levicovou zónu (tzv. rudý pás).

4. Jižní region (oblasti Oděská, Mykolajivská, Chersonská, Záporožská a Autonomní republika Krym) – průmyslově rozvinuté oblasti, což podobně jako na východě určuje specifika politické orientace obyvatel. Zahrnuje Autonomní republiku Krym, ve které převažují separatistické a proruské nálady. (Za samostatnost Ukrajiny zde v roce 1991 hlasovalo 54 % obyvatel.)

Z výše uvedeného vyplývá, že Ukrajina je ostře rozdělena na dvě zcela odlišné oblasti – východní a západní. Přičemž je nutné vzít v úvahu dva momenty, a to fakt, že nízká aktivita východních voličů částečně vyrovná menší počet obyvatel v západní části Ukrajiny. A rovněž to, že antagonistické nálady mezi východem a západem mohou být využity v průběhu předvolební kampaně.

Průzkumy poukazují na to, že území Ukrajiny se v předvolebních preferencích dělí na sedm částí: Západ, Centrum, Jih, Východ, Sever, Autonomní republika Krym a hl. město Kyjev. Pro Viktora Juščenka by podle tohoto rozdělení nejvíce voličů hlasovalo na západě – 57 %, nejméně na východě 8 %, na jihu – 11 % a v AR Krym – 11%. Viktor Janukovyč má zas největší podporu na východě – 30 %, jih – 21 %, Krym – 24 %, nejméně na západě – 5 %, severu – 10 %, centrální Ukrajině – 10 % a v Kyjevě – 7 %. Petra Symoněnka nejvíce podporuje východ – 18 %, centrální část – 11 % a jih – 17 %, regiony a Krym – 16 %, nejméně na západě 2 % a severu – 11 %. Oleksandr Moroz má nejvíc voličů v centrální části – 14 % a nejmenší na východě 3 %, jihu – 4 %, v Krymu 3 % a v Kyjevě 3%.

Vzhledem k výše uvedenému je možné dospět k dvěma základním poznatkům. Za prvé, že demokraté mají největší podporu na Západě, socialisté v centru a komunisté na východě. Za druhé, a nehledě na to, že velké procento hlasů na východě a v centru patří komunistům, je podle preferencí leaderem v těchto oblastech Viktor Janukovyč. Dá se to vysvětlit tím, že současný premiér svou kariéru začínal v Doněcku, a tudíž udržuje i nadále čilé kontakty s průmyslovými i politickými špičkami centrální a východní Ukrajiny, ale rovněž tím, že centrální Ukrajina již tradičně sympatizuje se současným prezidentem Leonidem Kučmou, a proto i vládní kandidát získá podporu, čímž snižuje podporu komunistů v tomto regionu. Potenciální voličskou základnou V. Juščenka je západ a centrum (pokud připustíme, že za této situace získá v druhém kole hlasy kandidáta Moroze. Viktor Janukovyč se zas orientuje na podporu jihu a východu).

Výsledky zářijového průzkumu, provedeného třemi sociologickými centry: Kyjevský mezinárodní sociologický institut, Socis a GFK-USM – 8. až 19. září 2004:

Západ
Juščenko – I. kolo 71,4 %, II. kolo 77 %
Janukovyč – I. kolo 7,6 %, II. kolo 8 %

Centrální Ukrajina
Juščenko – I. kolo 39,9 %, II. kolo 52,8 %
Janukovyč – I. kolo 13,2 %, II. kolo 17,6 %

Jih
Juščenko – I. kolo 20,4 %, II. kolo 26,3 %
Janukovyč – I. kolo 28,8 %, II. kolo 38,5 %

Východ
Juščenko – I. kolo 9,3 %, II. kolo 12,3 %
Janukovyč – I. kolo 52,5 %, II. kolo 63,3 %

Většina expertů je toho názoru, že rozhodující roli sehrají v souboji kandidátů na prezidenta centrální regiony země.

Vláda versus opozice

Politické napětí na Ukrajině je spojené s antagonismem vládních struktur a opozice. Jednu z nejvýznamnějších rolí v současném kandidátském souboji sehrává současný prezident Ukrajiny Leonid Kučma, ač sám nekandiduje, i když mu to letos na jaře Ústavní soud Ukrajiny umožnil. Příčinou toho, že se vzdal kandidatury, byla jeho nízká oblíbenost mezi obyvatelstvem. Kučmu podporuje v současnosti přibližně 8 % občanů a úplnou nedůvěru k němu chová 54 až 55 %. Pokud by Kučma kandidoval, síly provládních voličů by se příliš rozdrobily, a tudíž by mohlo dojít k situaci, že žádný z provládních kandidátů by se nemusel dostat do druhého kola. Nynější oblíbenost Janukovyče, jakožto provládního kandidáta je dost vysoká, proto kandidatura Kučmy by byla nelogickým krokem.

Základem logiky a politiky Kučmovy vlády byla koncentrace moci v jedněch rukou, která byla dostačující pro kontrolu politického a ekonomického života na Ukrajině. Toho dosahoval celkem snadno tím, že znemožnil svým odpůrcům, aby se sjednotili, konsolidoval elitu, podporoval konflikty a udržoval konkurenční vztahy mezi určitými skupinami a jednotlivými politiky Ukrajiny. Jeho návrh politické reformy spočívá ve sjednocení politické špičky Ukrajiny, která by zasahovala do všech regionů, a její naprosté odloučení od opozice, v jejíž řadách by nebyla zastoupena žádná ze silných regionálních skupin. Opozice by tak byla v podstatě vyřazena z politického života. Formálně by se jednalo o přechod od prezidentské republiky k republice parlamentní. Návrh by tak umožňoval také udržení Leonida Kučmy v politickém životě, protože na výkon funkce premiéra se nevztahují žádná ústavní omezení délky mandátu. Návrh politické reformy sehrál svou roli při rozdělení, polarizaci a konsolidaci politické scény Ukrajiny. Část provládní většiny, která si nepřála setrvání Kučmy u moci, práci na reformě prakticky sabotovala. Na druhou stranu ji podporovali opoziční socialisté Oleksandra Moroze, kteří mají omezení pravomocí prezidenta dlouhodobě ve svém programu. Debaty, místy velmi vášnivé, o politické reformě ovládaly ukrajinský politický život po většinu roku 2004. Její neschválení je prohrou stávajícího prezidenta a především šéfa jeho administrace Viktora Medvedčuka. Následkem politického boje se výrazně zformovala pozice Viktora Juščenka, který pod uvedenou reformou viděl především rozdělování si moci dnešními politickými špičkami a snahu způsobit krach veřejných a demokratických mechanismů. Frakce Naše Ukrajina nepodpořila ani jeden ze tří navrhovaných projektů změn Ústavy a Juščenko se postavil do pozice důsledného a neoblomného odpůrce státní moci.

Politickou reformu však Kučma nutně potřebuje. Dosáhnout svého cíle by mohl třemi způsoby a to:

1. slíbit Juščenkovi i Janukovyčovi výhru v prvním kole, pokud některý z nich podpoří změny v ústavě.

2. nedovolit, aby kterýkoliv z těchto dvou kandidátů vyhrál v prvním kole, což povede k nervozitě poslanců, a proto v Poslanecké sněmovně získá potřebnou většinu pro schválení změn ústavy.

3. logický a zákonný postup – před provedením druhého kola oficiálně odstoupí z postu prezidenta, ale ponechá si kontrolu nad státním aparátem, čímž podle zákona budou muset být vyhlášeny mimořádné volby, a to do 90 dnů. Zákon o volbě prezidenta přitom nezná způsob, jak postupovat pokud odstoupí prezident v době již probíhajících voleb. Je tudíž možné, že by volební proces odstartoval od začátku. A kandidáty by byli ti, kdo umožní zanesení změn do ústavy.

Plusem pro provládního kandidáta není to, že ho bude podporovat provládní koalice, nýbrž to, že pro něj bude pracovat veškerý státní aparát a provládní média. Jasným znamením toho je třeba fakt, že v čase, kdy se na kandidatuře V. Janukovyče dohodly všechny provládní strany, mělo to okamžitě vliv na jeho oblíbenost, která se zákonitě zvýšila o procenta jiných provládních kandidátů.

Co se týče opozice, ta před zahájením volební kampaně jednala o tom, že vyšle pouze jednoho kandidáta na post prezidenta. V úvahu připadal kandidát levice (socialistů a komunistů) nebo jediný za celou opozici (KPU, SPU a blok Naše Ukrajina). Na konec byly oznámeny kandidatury leaderů každé strany – KPU, SPU a bloku Naše Ukrajina.

Moroz Oleksandr (leader Socialistické strany Ukrajiny)

Do roku 1991 byl členem Komunistické strany SSSR a poté, co Ukrajina zakázala činnost Komunistické strany, založil Socialistickou stranu Ukrajiny a stal se jejím předsedou. Kandidoval do Parlamentu v letech 1990, 1994, 1998, 2002. Prezidentských voleb se jako kandidát účastnil roku 1999 (získal 13 % hlasů). Čtyři roky byl předsedou Parlamentu. Je jedním z autorů ústavy Ukrajiny, návrhů jejích změn a jedním z iniciátorů politické reformy.

Politická charakteristika: Je považován za mistra politického kompromisu a situačních aliancí. V různých dobách spolupracoval s L. Kučmou, P. Lazarenkem, J. Marčukem, P. Symonenkem, J. Tymošenko, V. Juščenkem, V. Medvedčukem.

Považuje se za jediného kandidáta levice, kterého by mohla přijmout jak východní, tak západní Ukrajina. V boji o post prezidenta by chtěl předstihnout Symoněnka a umístit se na třetím místě. Ale vzhledem k tomu, že procenta Juščenka a Janukovyče neustále stoupají, Moroz nemá téměř žádnou šanci dostat se do druhého kola. Jelikož vidí v Juščenkovi a Janukovyčovi své hlavní konkurenty, kteří mohou odebrat hlasy socialistům ve volbách 2006, předání svých hlasů jednomu z hlavních kandidátů umožní patrně výměnou za podporu politické reformy mezi prvním a druhým kolem voleb nebo za křeslo předsedy Parlamentu. Průzkumy však ukazují, že voličská základna SPU a bloku Naše Ukrajina je přibližně stejná – větší část voličů Moroze bude v druhém kole volit Juščenka. Z tohoto důvodu je hlavním cílem Moroze uchování subjektivity své strany a příprava k volbám v roce 2006.

Zasazuje se o regulaci cen a tarifů v komunální sféře, kontrolovanou cenovou politiku a státní monopol (co se týče strategických surovin), navrácení občanům úspor ze sovětské doby do 5 let, perspektivní systém zdravotní péče, úhrada výdajů na léčení na základě zdravotního pojištění, státní pomoc a dlouhodobé stavební půjčky pro mladé rodiny, právo občanů Ukrajiny na vlastnictví půdy.

Symoněnko Petro (leader Komunistické strany Ukrajiny, KPU)

Politická a stranická kariéra: od roku 1993 předseda Komunistické strany Ukrajiny. Vedoucí největší parlamentní frakce v letech 1994 až 2002. Do druhého kola prezidentských voleb se dostal v roce 1999, kdy získal 37,8 % hlasů.

Od 2002 roku se snaží přizpůsobit nově vzniklé situaci, a tím si zajistit silnou pozici proti V. Juščenkovi a J. Tymošenkové. V roce 1999 vystupoval proti prezidentovi Národní banky Ukrajiny (V. Juščenkovi) a jeho strana nepodpořila V. Juščenka na postu premiéra. Nicméně v roce 2002 ostře vystoupil proti jmenování V. Janukovyče na post premiéra s tím, že není možné připustit zvýšení vlivu představitelů klanů a regionálních skupin.

V prezidentských volbách 2004 vidí možnost dostat se do druhého kola díky podpoře Donecké, Luhanské a Charkovské oblasti. Z jedné strany bere hlasy V.Janukovyčovi, protože jejich voliči se částečně prolínají, ale z druhé strany jej ohrozit nemůže a je velmi pravděpodobné, že Janukovyčovi spíše pomůže. Průzkumy ukazují, že jej již předběhl Moroz, ale u komunistů je tradiční, že ve volbách získávají více hlasů, než je anoncováno předem. Symoněnkova účast v druhém kole je však málo pravděpodobná. Pravděpodobné je to, že v druhém kole většina voličů komunistů bude hlasovat pro současného premiéra. Účast Symoněnka ve volbách je nutná kvůli získání voličů pro volby v roce 2006 a zamezení odchodu voličů k jiným levicovým stranám, např. SPU.

Staví se do pozice levé alternativy vlády. Používá populistická hesla o ztraceném ráji (SSSR) a vyvolává nostalgii za starými dobrými časy především u starších voličů.

Je proti postu prezidenta, protože je to v rozporu se sovětskými principy a vzorci organizace moci. Symoněnko je jedním z tvůrců návrhů konstitučních změn, především volby prezidenta parlamentem. Jeho prioritou v ekonomické oblasti je zlepšení podmínek v oblasti zemědělství, získání zahraničních investic a nepřípustnost soukromého vlastnictví půdy. Je zastáncem státní regulace ekonomiky.

Kinach Anatolij

Do 1991 roku byl členem Komunistické strany SSSR. Od roku 1996 člen Národně demokratické strany. Od roku 1996 stojí v čele Ukrajinského svazu průmyslníků a podnikatelů (členská základna 38 tisíc osob). V roce 1998 se postavil do čela Konfederace zaměstnavatelů. V roce 2001 založil Stranu průmyslníků a podnikatelů Ukrajiny, jejíž kádrovou základnu tvoří střední vrstva – nová ukrajinská buržoazie.

V politice se pohybuje od roku 1990. Od té doby se třikrát účastnil voleb do Parlamentu (1990 – za kolektiv pracujících Mykolajivské oblasti, 1998 – za Národně demokratickou stranu, 2002 – za blok Za jedinou Ukrajinu). Dva roky pracoval ve funkci zmocněnce prezidenta pro Mykolajivskou oblast a jako předseda oblastní státní administrace. Byl zvolen předsedou Mykolajivské oblastní rady. 1995–1996 – vicepremiér pro průmysl, 1999 – první vicepremiér, 2001 – předseda vlády. V roce 1996 byl jmenován poradcem prezidenta Ukrajiny pro otázky průmyslu.

Jako premiér i vicepremiér spolupracoval s J. Marčukem, P. Lazarenkem. Kritizoval vládu V. Pustovojtenka kvůli neřešení problematického vztahu mezi podnikatelskou sférou a centrálními orgány moci. Z funkce prvního vicepremiéra odstoupil v době, kdy se Viktor Juščenko stal premiérem, protože považoval politiku nového premiéra za škodlivou pro podnikatelskou sféru. V prezidentských volbách 1994 a 1999 podpořil kandidaturu Leonida Kučmy.

Svoji předvolební kampaň nestaví na kritice současné vlády, ale na myšlence její reformace. Jeho programovým heslem je – spravedlivé ohodnocení čestné práce a odsouzení výhod pro velké podnikatele, odsouzení nečestné privatizace a utrácení státních peněz. Propaguje tzv. ekonomický nacionalismus. Prosazuje sblížení s Ruskem a urychlení vstupu Ukrajiny do WTO.

Vitrenko Natalija (leader Progresivní socialistické strany Ukrajiny)

Její kariéra začala funkcí poradkyně předsedy Parlamentu O. Moroze. Od roku 1997– poté co se postavila do čela Progresivní socialistické strany – ostře kritizuje nejen vládu, ale rovněž O. Moroze. Během 8 let v parlamentu stála v čele frakce své strany. V prezidentských volbách v 1999 roce se umístila na 4. místě.

Během spolupráce s O. Morozem odpovídala za rozpracování ekonomického programu a strategie Socialistické strany Ukrajiny. Připouští, že kandiduje jen proto, aby pomohla provládnímu kandidátovi zvítězit.

Omelčenko Oleksandr (primátor Kyjeva)

Od roku 1999 je primátorem Kyjeva. Je předsedou strany Jednota. V roce 2002 získal ve volbách 1,3 % hlasů voličů. Vždy důsledně podporoval prezidenta Leonida Kučmu a cílem jeho kandidatury je spíše demonstrovat důležitost své funkce a mobilizovat kyjevské voliče před komunálními volbami v roce 2006.

Juščenko Viktor (lídr bloku Naše Ukrajina)

Od roku 1996 roku byl členem Národně demokratické strany, ale po čase jí opustil především z toho důvodu, že považoval za neetické, aby ředitel Národní banky Ukrajiny byl politicky angažován. Před parlamentními volbami v roce 1998 odmítl stát v čele stranické kandidátky a začal se sbližovat s nacionálními demokraty.

Blok Naše Ukrajina byl vytvořen před parlamentními volbami v roce 2002, ve kterých získal 57 % hlasů, čímž dokázal zvrátit letitou tradici dominance levice ve volbách.

Čtyři roky stál v čele Národní banky Ukrajiny. Jeden rok a čtyři měsíce byl předsedou vlády Ukrajiny (jediný předseda vlády Ukrajiny, který byl odvolán na základě hlasování o nedůvěře). Během své premiérské funkce Juščenko zásadně změnil systém přijímání rozhodnutí – každému rozhodnutí předcházela expertiza, projednání výsledků expertiz ve vládních komisích vytvořených pro každou danou problematiku a následné rozhodnutí vlády. V této době byl rovněž zaznamenán ekonomický růst. Kučma i parlament mu zazlívali příliš velký zahraniční dluh za ruský plyn. Oficiálním důvodem pro odvolání byla neschopnost vlády spolupracovat s parlamentem. V roce 2002 poprvé v současné volební historii vyhrál volby a poprvé se mu podařilo porazit komunisty v celostátním volebním okruhu. Založil a kontroluje největší parlamentní frakci Naše Ukrajina (100 poslanců k červenci 2004).

Na začátku konfliktu V. Juščenka a státní moci, zosobněné prezidentem L. Kučmou, stál především způsob, jakým se Juščenko ujal svého premiérského křesla, ze kterého snažil reformovat výkonnou moc tím, že posílil vládu Ukrajiny a zajistil efektivní spolupráci mezi vládou a parlamentem, když jasně stanovil kompetence. (V roce 2000 neoficiálně prosazoval vytvoření senátu, snížení počtu poslanců na 300 osob, rozšíření práv prezidenta na předčasné rozpuštění parlamentu a jasné stanovení mezí poslanecké imunity). Jeho odvolání bylo se vší pravděpodobností způsobeno především jeho opoziční politickou pozicí. Po zvolení do parlamentu Juščenko a jeho příznivci nabrali jednoznačně opoziční směr. Kontroverznost pozic lídra Naší Ukrajiny a prezidenta je spojena především s otázkou politické reformy a vnesením změn do ústavy. V. Juščenko aktivně spolupracoval s O. Morozem a J. Tymošenko, která odmítla kandidovat v prezidentských volbách, a tím přenechala Juščenkovi hlasy svých voličů.

Hlavní cíl, který si Juščenko během své předvolební kampaně stanovil, je získat ruskojazyčné obyvatelstvo jižní a východní Ukrajiny, i za ztížených podmínek informační blokády a mocenského tlaku stávající vlády. Jak ukazují sociologické průzkumy, voliči těchto regionů tradičně dávají své hlasy komunistům, nebo provládnímu kandidátovi tj.nyní V. Janukovyčovi. Juščenko vytváří asociace spojené především s nacionalismem, rusofobstvím a prozápadním postojem, který vyvolává velmi negativní nálady v uvedených regionech. Za těchto podmínek je boj o hlasy voličů jižní a východní Ukrajiny náročnou výzvou.

Cílem kampaně je vyhrát volby. Podařit by se to mohlo ve druhém kole voleb. Juščenko si udržuje nejvyšší procento příznivců a jeho preference nekolísají – jsou stabilní a nejvyšší ze všech kandidátů, proto je jeho vítězství velmi pravděpodobné. V případném druhém kole voleb je možné předpokládat přesun hlasů ve prospěch Juščenka zejména od Moroze a Omelčenka. Je však třeba počítat i s tím, že dojde k falzifikaci výsledků.

Jinou variantou je výhra Juščenka už v prvním kole. Takový výsledek by překvapil především „adminresurs“ – současné mocenské struktury v Ukrajině, a to z toho důvodu, že „adminresurs“ chystá nejtvrdší předvolební boj pro druhé volební kolo. Ovšem podle sociologických průzkumů nemá Juščenko takovou podporu, aby mu zajistila výhru již v prvním kole.

Podle Juščenka je prezident politickou osobností, která by měla konsolidovat celý národ a ne jenom určitou skupinu. Volby do parlamentu by měly proběhnout na základě proporcionálního (poměrného) systému. Staví se za snížení počtu nepotřebných vládních struktur a za jasné stanovení funkce obnovených struktur.

Juščenko je symbolem toho, že s jeho osobností přijdou do vlády i evropské hodnoty.

Prosazuje snížení daní odváděných z platů na 20 %. Vysoké daně jsou jednou z příčin, proč podnikatelé nepřiznávají výdělky, platy, daně a proč do státního penzijního fondu přichází tak málo financí. Chce mít dohled nad rozhodnutími týkajícími se privatizace. Hlavním cílem je udržení a rozvoj tržní ekonomiky.

V zahraniční politice se zasazuje se o čestnou a čistou zahraniční politiku s rovnoprávnými vztahy jak s Ruskem, tak se státy západní i východní civilizace.

Janukovyč Viktor (leader Strany regionů Ukrajiny, současný premiér Ukrajiny)

Byl členem Komunistické strany SSSR od roku 1980 do roku 1991. Stojí v čele Strany regionů, která byla založena v listopadu 2000 pod názvem Strana regionální obrody „Strana solidarity“ Ukrajiny, a to spojením pěti stran (Strany regionální obrody Ukrajiny, Strany solidarity Ukrajiny, Strany práce, Všeukrajinské strany důchodců a strany Za hezkou Ukrajinu).

Strana regionů má své zastoupení v parlamentu díky účasti v bloku Za jednotnou Ukrajinu.

Politická kariéra: Posledních šest let pracuje ve státních službách (pět let ve funkci předsedy Doněcké státní administrace). V roce 2002 proprezidentský blok Za jednotnou Ukrajinu zvítězil nad komunisty ve 23 vícemandátových okruzích. V listopadu 2002 byl jmenován premiérem Ukrajiny a od roku 2003 je předsedou Strany regionů.

Jako předseda Doněcké oblastní administrace podporoval prezidenta Leonida Kučmu. Během prezidentských voleb v 1998 zajistil, že v Doněcku, který byl tradičně komunistickou oblastí, zvítězil ve druhém kole Kučma před kandidátem komunistů Symonenkem v poměru 52,9 k 41,23, i když v prvním kole byla situace opačná – 31,96 proti Symoněnkovým 39,4.

Janukovyč si klade za cíl vyhrát volby. Během doby, kdy zastával funkci předsedy Doněcké státní administraci, se zrovna tvořily silné kapitálové a průmyslové skupiny. Proto může očekávat silnou podporu silových struktur. Jako premiér a jediný provládní kandidát, který má šanci vyhrát volby, se může spolehnout také na velkou podporu administrativního aparátu („adminresurs“). Je velmi nepravděpodobné, že by Janukovyč vyhrál v prvním kole. Vzhledem k tomu, že Janukovyč podle průzkumů nikdy nepředstihl Juščenka, by to byl patrně jasný důkaz falzifikace voleb, Janukovyč by v takovém případě velmi těžko přesvědčil Ukrajinu i zahraničí o legitimitě voleb. Počítá se spíše s tím, že v prvním kole dojde k malé 3 až 5 procentní falzifikaci, která pouze utvrdí jeho pozici pro druhé kolo. V druhém kole může Janukovyč počítat s hlasy Symoněnka a Kinacha. Ovšem i Juščenko bude mít velkou podporu, a proto se očekává, že falzifikace v druhém kole bude větší, aby mu zajistila výhru ve volbách.

Kučma od Janukovyče očekává, že zajistí provedení politické reformy a přechod k parlamentnímu systému. To ale Janukovyč ve svém programu vůbec neuvádí. Experti považují Janukovyče za člověka, který dokáže přijímat nepopulární rozhodnutí. Jeho příchod k moci by však pravděpodobně znamenal nasměrování Ukrajiny k autoritářství.

Za důležité považuje zvýšení financování vědeckých výzkumů a ochranu práv majitelů malých balíků akcií. Prosazuje obnovu regulace ekonomických procesů a tržních vztahů, zestátnění strategických podniků, dlouhodobý pronájem půdy s cílem posílení zemědělství.

V zahraniční politice je pro udržování vztahů se státy bývalého SSSR. Je proti vstupu Ukrajiny do NATO a účasti v jakékoliv válce.

Vzájemné vztahy mezi lídry nevládních stran:

P. Symoněnko – O. Moroz

Nehledě na to, že jak lídr komunistů, tak lídr socialistů mají stabilní podporu obyvatelstva, sociologické průzkumy ukázaly, že kandidatura pouze jednoho z levicových kandidátů by nevedla k vytouženému cíli – tj. postupu do druhého kola. Jejich preference by se zvýšily pouze o 2 až 3 %. I když se podle posledních průzkumu zvýšily preference obou těchto levicových kandidátů, obecně vzhledem k nedávné volební minulosti mají jak komunisté, tak socialisté čím dál menší podporu.

P. Symoněnko – O. Moroz – V. Juščenko – V. Janukovyč

Ze sociologických průzkumů vyplývá, že pokud by se komunista Symoněnko vzdal své kandidatury ve prospěch socialisty Moroze, zvýšily by se preference V. Janukovyče. Pro Juščenka by hlasovalo pouze 10 % komunistických voličů. Stažení kandidatury Symoněnka by byl příliš riskantní krok, protože není úplně jasné, zda procenta, která zatím nasbíral Moroz, nebudou vyšší než procenta, se kterými počítá komunista Symoněnko. To by mělo velice negativní dopad pro komunisty v parlamentních volbách 2006. Z druhé strany V. Janukovyče trápí zvyšování preferencí Moroze a vyhovuje mu, že Symoněnko se v předvolební kampani soustředí na kritiku „nacionalisty“ Juščenka, proto Symoněnkova účast ve volbách nahrává provládnímu kandidátovi. Pokud by Moroz odstoupil, jeho hlasy by se rozdělily mezi Symoněnka a Juščenka, což by také nevyhovovalo Janukovyčovi.

Nehledě na to, že jak Moroz, tak Symoněnko ztrácejí podporu, jejich hlasy mohou sehrát zásadní roli v souboji Juščenka s Janukovyčem. Sociologické průzkumy říkají, že většina hlasů Moroze připadne Juščenkovi, zatímco jen část hlasů Symoněnka připadne Janukovyčovi.

Pro opozici je proto důležitá účast všech jejich leaderů v prvním kole, aby tak nedošlo k odlivu části procent ve prospěch Janukovyče. Podle průzkumu z poloviny září by Juščenko od levicových kandidátů získal přibližně 3,1 % a Janukovyč pouze 2,4 %.

V. Juščenko – V. Janukovyč:

Kritériem pro porovnání těchto horkých kandidátů je především to, jak se oba vypořádali s funkcí premiéra. Juščenko má stabilní podporu 1/3 obyvatelstva, kdežto Janukovyč přibližně 20 %. Během posledních dvou let si Juščenko pevně drží prvenství v seznamu nejoblíbenějších politiků. Mezi lety 2002 a 2004 měl podporu 20–25%. Podle Centra O.Razumkova by v září 2004 hlasovalo pro Juščenka 39,3 % voličů a pro Janukovyče 10,5 %. Podle Fondu demokratické iniciativy se v témže měsíci preference týkající se druhého kola snižují u Juščenka na 36,9 % a u Janukovyče zvyšují na 31 %. Ještě v dubnu se křivka preferencí u jednotlivých kandidátů pohybovala následovně: Juščenko – začátek dubna: 37,5 %, polovina: 33,3 %, konec dubna: 36,3 %. U Janukovyče naopak – začátek: 28,2 %, polovina: 30,5 %, konec dubna: 26,4 %. Příčinou těchto výkyvů byly pravděpodobně události kolem voleb primátora Mukačeva, během kterých se státní aparát pokusil neúspěšně diskriminovat opozici. I když preference Janukovyče za poslední měsíce vzrostly, podle expertů již dosáhly maximální hranice. Juščenko si stabilně udržuje své preference, které sice nerostou tak dynamicky jako u Janukovyče, ale rostou neustále, i když pomaleji. Proto představa, že opoziční kandidát získá již v prvním kole více než 50 % není úplně nereálná, avšak je potřeba počítat s neomezenými možnostmi „adminresursu“.

Je možné připustit i horší variantu pro Juščenka: Počet voličů AR Krym, jižní a východní Ukrajiny značnou měrou převyšuje počet voličů na západě Ukrajiny a voličské rezervy Juščenka na západě země jsou prakticky vyčerpány. Tam rozhodnutých nevolit nebo nerozhodnutých je přibližně 16 % voličů, zatímco v centrální části země jich je 39 %, na východě 40 % a na jihu 45 %. Je známo, že na východě převažují levicoví voliči, kteří druhé kolo nemusí ignorovat, a mohou tudíž svůj hlas dát Janukovyčovi. Největší problém pro Juščenka je, že prakticky již několik let je proti jeho osobě vedena negativní informační kampaň médií. Je však třeba uvést, že tato kampaň částečně pozastavila růst jeho preferencí, ale v žádném případě jej nesnížila.

Janukovyč je druhým kandidátem, který má stejně jako Juščenko velkou šanci dostat se do druhého kola voleb. Jeho preference rychle vzrostly, přestože v roce 2002 byl jen gubernátorem Doněcké oblasti. Je znám jako tvrdý, cílevědomý politik a rozhodný člověk. Tyto rysy odpovídají těm voličům, kteří touží po tvrdé ruce. Janukovyč má jako premiér neomezený přístup ke všem druhům médií. Na jeho „image“ budou pracovat všichni regionální představitelé „adminresursu“. K jeho slabým místům patří zejména informace o jeho kriminální minulosti. Byl totiž v 70. letech dvakrát trestán za ublížení na zdraví. Podle průzkumů si 60 % respondentů myslí, že člověk, který byl někdy trestán, by neměl být prezidentem.

Pokud je možné Juščenka a Janukovyče považovat za horké kandidáty na křeslo prezidenta a Symoněnka s Morozem za jejich konkurenty, tak Vitrenko, Kinach a Omelčenko nemají prakticky žádnou šanci konkurovat či dosáhnout jakéhokoliv úspěchu. Jejich hlavním cílem je zviditelnit se a připravit se na parlamentní volby v roce 2006.

Průběh předvolební kampaně

Pesimisté tvrdí, že letošní předvolební kampaň není bojem mezi ideologiemi či programy, nýbrž bojem mezi volebními technologiemi. Antireklama, provokace a stížnosti podávané Ústřední volební komisi se využívají především k vyprovokování politicky pasivních voličů. Důkazem toho jsou poslední události (kupříkladu otrávení Juščenka či napadení Janukovyče v Ivano–Frankivsku a jejich následné hospitalizace. Tyto i jiné skutečnosti mohou být technologickými kroky předvolební kampaně).

Pozornost, kterou mezinárodní společnost věnuje volbám i předvolebním procesům na Ukrajině, je nesmírně velká. Těsně před volbami vysílá OBSE 800 pozorovatelů a 45 se jich objeví v největších městech Ukrajiny týden před volbami. Jde o největší misi, kterou kdy OBSE organizovala. Na druhou stranu je naplánován příjezd pozorovatelů z SNS. O jejich roli při zajišťování legitimních voleb je možné s úspěchem pochybovat.

Deklarace USA a RF, že nebudou podporovat žádného z kandidátů ještě neznamená, že přední geopolitičtí hráči nebudou vyvíjet žádný tlak na předvolební kampaň v Ukrajině.

Určitá pasivita Ruska se dá vysvětlit nezbytností takového postoje. Je však možné postřehnout snahy navázat kontakty směrem k Rusku jak u Juščenka, tak u Janukovyče. Pro EU je nejdůležitější samotný volební proces. Ani jeden kandidát není schopen změnit vztahy mezi Ukrajinou a EU. EU má loajální postoj vůči Juščenkovi jakožto prozápadnímu politikovi.

Deklarovaný zájem USA spočívá v čestných volbách. I když USA poskytly velké finanční prostředky, nedemonstrují sympatie nebo antipatie vůči žádnému z kandidátů. USA mají zájem na tom, aby Ukrajina zůstala v protiirácké koalici a vystupují proti přechodu Ukrajiny pod protektorát Ruska.

Tagy
Tagy
Ukrajina 845
volby 1218
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz