Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Tymošenková je už mimo hru. Prezidentské šance má ale boxer Kličko

Michal Lebduška Michal Lebduška / Ed. 7. 1. 2016

Ukrajinský prezident Janukovyč si mohl dovolit vzepřít se Rusku. Asociační dohoda s EU ale není všelék, upozorňuje analytik Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Michal Lebduška.Mohou nynější protesty vyústit 
v revoluci, po níž demonstranti volají?

To lze jen těžko odhadovat. Záleží především na tom, jestli protesty budou dál eskalovat, nebo se situace začne uklidňovat a jak toho využije ukrajinská opozice. Ukrajinská opozice volá po odstoupení prezidenta Janukovyče pravidelně, vždy ale bez reálných šancí. Mnohem pravděpodobnější jsou změny ve vládě, které lze také provést jednodušším způsobem. Zatím se mluví o tom, že by parlament měl hlasovat o nedůvěře vládě. Pokud se tak stane, bude výsledek záviset na tom, jak pevná bude vládní Strana regionu, z jejíhož poslaneckého klubu již vystoupili někteří poslanci.

Nezdá se, že by vězněná expremiérka Julija Tymošenková měla na nynější dění větší vliv. Kdo je hlavní tváří protestů?
Tymošenková je mimo hru dlouhodobě. Opozice ji jen využívá jako symbolu. Tato situace nynějším opozičním lídrům vyhovuje, protože jinak by pro ně určitě byla velkou konkurencí. Původní demonstrace byly především spontánní, šlo často o studenty a objevovalo se na nich málo symbolů opozičních stran. To se ale s nárůstem protestů mění a tři lídři opozičních stran hrají větší roli. Jde 
o Arsenije Jaceňuka, který fakticky vede stranu Tymošenkové, bývalého boxera Vitalije Klička (strana UDAR) a šéfa nacionalistické strany Svoboda Oleha Ťahnyboka. Jako nejvýraznější osobnost momentálně vypadá Kličko, který by podle posledních průzkumů mohl v prezidentských volbách porazit Janukovyče.

Jak velkou část Ukrajinců zastupují proevropští demonstranti?
Pokud lze věřit průzkumům, tak ještě před začátkem protestů podporovala asociační dohodu s EU zhruba polovina Ukrajinců, podpora Celní unie s Ruskem – zřejmě i kvůli velkému tlaku Moskvy, však klesla na úplné minimum. EU určitě nemá bezvýhradnou podporu, ale dlouhodobě je jednoznačně větší než podpora přidružení k Rusku, což je vidět i z demonstrací. Proti současným protestům se ozývá naprosté minimum zcela marginálních hlasů, jako je například parlament Autonomní republiky Krym. Dokonce i vláda a prezident Janukovyč navzdory odložení podpisu asociační dohody tvrdí, že neexistuje jiná možnost, než evropská integrace.

Moskva, která Kyjev od podpisu asociační dohody odrazovala, nyní slaví. Je to na dlouho?
Vítězství Ruska je spíše symbolické, a to ještě především kvůli tomu, že se od summitu ve Vilniusu očekávalo příliš. Podle obvyklé rétoriky se mělo jednat o naprostý zlom ve směřování Ukrajiny, což tak úplně neodpovídá realitě. Ukrajina se pomalu pohybuje směrem od Ruska k EU a asociační dohoda měla být pouze první velkou smlouvou. Obávám se, že po jejím případném podpisu dojde k velkému zklamání, protože se od ní očekává řešení všech ukrajinských problémů.

Mohl si ukrajinský prezident dovolit jít proti Rusku, když hrozilo ekonomickou odvetou?
Janukovyč si určitě mohl dovolit jít proti Rusku, situace by se podle mě relativně rychle ustálila, protože jen hospodářské kontakty jsou něco jiného než oficiální bilaterální vztahy. Podpis dohody by navíc dal Ukrajině možnost prohloubit hospodářské vztahy 
s EU, které jsou pro Ukrajinu dlouhodobě přínosnější.

Co znamená krok Gruzie a Moldavska, které na rozdíl od Ukrajiny k dohodě se EU přistoupily?
Gruzie a Moldavsko asociační dohody pouze parafovaly a k jejich definitivnímu podepsání má dojít až příští rok. Jsou teď tedy ve stejné fázi vyjednávání jako Ukrajina. Pokud budou dohody implementovány, může to pro všechny země znamenat možnost jejich modernizace, protože zóny volného obchodu předjímají i přejímání evropských standardů a postupnou likvidaci různých patologických jevů jako je rozsáhlá korupce. Mohou také získat geopoliticky stabilní zázemí, protože na rozdíl od Ruska lze ze strany EU očekávat korektní jednání a transparentnost ve vzájemných vztazích.

Mohou se tyto země dočkat podpory Bruselu ve sporu se separatisty?
Co se týče separatistických území Podněstří respektive Abcházie a Jižní Osetie, nelze přesně odpovědět. Tyto konflikty jsou dlouhodobě zamrzlé a na nějaký zásadní vývoj to nyní nevypadá. A že ani EU si s podobným typem konfliktu nedokáže poradit, lze vidět na příkladu rozděleného Kypru.

Byl tedy ve výsledku summit EU a východoevropských zemí ve Vilniusu úspěšný?
Summit ve Vilniusu věci posunul o něco dopředu. Kromě parafování obou dohod a vypuknutí protestů na Ukrajině, které ji zřejmě posunou směrem k podepsání dohody, Evropská komise ještě před summitem schválila zavedení bezvízového styku pro Moldavsko, což ve výsledku není zase tak málo. Z dlouhodobého hlediska se tedy evropská integrace těchto států zdá být logická. Netroufám si ale odhadnout, v jakém časovém horizontu je to reálné. Určitě půjde o běh na dlouhou trať. Zřejmě nejsnazší pozici bude mít vzhledem ke „bezproblémové“ malé velikosti a geografické pozici na hranici EU Moldavsko. Ale ani to není otázka nejbližších let.

 

 

Původní vydání: Tymošenková je už mimo hru. Prezidentské šance má ale boxer Kličko

Přejít
Tagy
Tagy
Evropa 3057
Ukrajina 846
ukrajinská krize 459
volby 1223
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz