Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Transatlantická obchodní a investiční dohoda: fakta, mýty a přínosy pro Slovensko

Kryštof Kruliš Kryštof Kruliš / Ed. 17. 12. 2015

Myšlenka propojit Spojené státy a Evropskou unií zónou volného obchodu a vytvořit tak ohromný transatlantický trh se poprvé začala objevovat již v 90. letech minulého století. V závěru této dekády byly uzavřeny první dílčí dohody mezi oběma stranami, které ve vymezených oborech zavedly vzájemné uznávání standardů a certifikací. K jistému usnadnění obchodu tak došlo například v telekomunikacích, farmaceutickém průmyslu či v oblasti lékařských zařízení. Úvahy o celoplošné obchodní dohodě však v této době nenalezly dostatečnou podporu.

Evropská unie a Spojené státy od té doby uzavřely řadu dohod o volném obchodu s třetími zeměmi celého světa. Evropská unie tak mezitím uzavřela zónu volného obchodu například s Jihoafrickou republikou, Mexikem, Jižní Koreou a v nedávné době dovršila jednání i s Kanadou. Spojené státy mají kromě zóny NAFTA s Kanadou a Mexikem uzavřeny dohody také s Austrálií, Jižní Koreou nebo Singapurem a již řadu let intenzivně jednají i o široké zóně volného obchodu, která by obsáhla řadu zemí z oblasti Pacifiku. Otázka transatlantického propojení obou největších ekonomik však dlouho nepřicházela na pořad dne a to přesto, že vzájemná výměna zboží a služeb je i za současného stavu tou největší na světě a dosahuje dvou miliard EUR každý den. Vzhledem k doznívající globální ekonomické recesi se využití růstového potenciálu transatlantické zóny volného obchodu ukazuje stále naléhavěji.

Jednání mezi Evropskou unií a Spojenými státy o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství bylo odstartováno 17. července 2013 na summitu G8 v Severním Irsku. Tato jednání od počátku provází řada dohadů a mýtů. Jednání vzbuzuje řadu otázek zejména vzhledem k tomu, že aktéry jednání jsou dvě velké rozvinuté ekonomiky jejichž technické standardy a způsob regulace výrobků a služeb se do značné míry liší. Lze poukázat například na mnohem pragmatičtější přístup Spojených států ke geneticky modifikovaným organismům, hovězímu masu s podporou hormonálních přípravků či mnohem liberálnější regulaci pracovního trhu. Vzhledem k vyrovnané ekonomické síle obou stran jednání nelze realisticky předpokládat, že případné ústupky udělá jen jedna strana. Pokud jednání mají mít kýžený ekonomický výsledek, budou muset obě strany v něčem ustoupit. Každý takový ústupek přitom bude mít své odpůrce. K předcházení vzniku mýtů navíc nepřispělo ani to, že obchodní jednání takovéhoto typu tradičně bývají vedena za zavřenými dveřmi a veřejnost se tak o jejich průběhu dozvídá jen zprostředkovaně. Velký posun z hlediska transparentnosti jednání nastal až v říjnu tohoto roku, kdy Rada Evropské unie odtajnila vyjednávací mandát a instrukce na jejichž základě zástupci Evropské komise dohodu vyjednávají. Ukázaly se tak jasně dané mantinely jednání, které by alespoň ze strany Evropské unie nemělo vyústit ve snížení standardů v oblasti životního prostředí, bezpečnosti či při ochraně zaměstnanců nebo zachování kulturní rozmanitosti.

Vlnu obav v řadě Evropských zemí vzbuzuje zejména návrh mechanismu řešení sporů mezi státem a investorem, který by měl být do transatlantického partnerství zahrnut. Odpor vzbuzuje zejména možnost investorů vést arbitrážní řízení vůči státu a s tím spojené údajné omezení legislativních pravomocí států. V případě starých členských států Evropské unie jsou tyto obavy pochopitelné, protože v jejich případě takový závazek vůči investorům ze Spojených států nikdy neexistoval. Jednotný mechanizmus řešení sporů investor – stát by naopak mohl být značnou úlevou pro řadu zemí střední a východní Evropy, které jsou již od počátku devadesátých let minulého století vůči Spojeným státům vázány bilaterálními dohodami o ochraně investic, často mnohem přísnějšími než nově navrhovaný mechanizmus. V případě Slovenska a České republiky je takovouto bilaterální úmluvou dohoda o ochraně investic podepsaná ještě za dob federace v roce 1991, která je stále součástí právního řádu obou států. Výpovědní lhůta je 10 let a samotná výpověď je spojená i s potencionálním rizikem znejistění investorů ze Spojených států. Nahrazení této bilaterální dohody jednotným mechanizmem, který by platil pro celou Evropskou unii, by tak bylo pro Slovensko velmi elegantním řešením.

V současné době existuje několik studií, které se snaží kvantifikovat ekonomické přínosy projednávané obchodní a investiční dohody se Spojenými státy. Podle studie Bertelsmann Stiftung se výsledky liší pro jednotlivé členské státy Evropské unie. V případě úplné oboustranné eliminace cel uvalených na vzájemný obchod by Slovensko mohlo získat nárůst HDP v rozsahu 0,17 %, což je stejný výsledek, jaký je odhadován i pro Českou republiku. Mírně lepších výsledků by při tomto scénáři mohly dosáhnout například Německo, Polsko nebo Velká Británie. U většiny zemí Evropské unie však celkový ekonomický nárůst nepřesahuje tři desetiny procenta. Vzájemná cla mezi Evropskou unií a Spojenými státy jsou totiž ve většině oblastí již velmi nízká a ekonomický dopad jejich zrušení je tak značně omezený. V případě hlubší liberalizace obchodu se Spojenými státy, která by zahrnovala i podstatné odstranění necelních bariér obchodu, by Slovensko mohlo dosáhnout přírůstku až 4,21 % HDP. Pro srovnání, nejlépe by si dle tohoto scénáře vedla Velká Británie, která by mohla očekávat nárůst až 9,7 % HDP. Odhady pro Slovensko nejsou ale až tak nepříznivé, jak by se z tohoto srovnání mohlo zdát. Slovenský výsledek jen o dvě desetiny procentního bodu zaostává za maďarským, ale předstihuje o půl procentního bodu potencionální polský přírůstek HDP a v případě České republiky a Rakouska je na tom Slovensko téměř o jeden a půl procentního bodu lépe.

Varianta dohody s odstraněním necelních bariér obchodu by byla přínosem i pro automobilový průmysl, který je pro slovenskou ekonomiku významný. Evropská unie totiž v současné době uplatňuje až osmkrát vyšší cla na dovoz automobilů než Spojené státy. Podle studie Centra pro výzkum ekonomických politik zpracované pro Evropskou komisy by proto pouhá eliminace cel v obchodní dohodě se Spojenými státy mohla mít negativní vliv na produkci automobilového průmyslu v Evropě. Pokud však obchodní dohoda povede i k překonání rozdílných technických požadavků na automobily, které se uplatňují na obou stranách Atlantiku, automobilový průmysl v Evropě by měl naopak výrazně získat.

Původní vydání: Transatlantická obchodní a investiční dohoda: fakta, mýty a přínosy pro Slovensko

Přejít
Tagy
Tagy
Evropa 3057
TTIP 103
USA 909
ekonomika 856
mezinárodní obchod 293
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz