Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Tohle už neuvidíte

Zora Hesová Zora Hesová / Ed. 29. 11. 2015

Vzácné sochy, cenné artefakty i pozůstatky starobylých měst v Sýrii a Iráku navždy mizí. Padají za oběť fundamentalismu i honbě za penězi.

Je už pravidlem, že když se džihádistický Islámský stát dostane pod vojenský tlak, vypustí nějaké mediálně výbušné video. Během bojů o Kobani zavraždil japonského a jordánského zajatce. Teď, během velké ofenzivy irácké armády, natáčí rozbíjení exponátů Mosulského muzea a okřídlených soch z bran města Nimrúd. Podle zpráv srovnal se zemí nejen celý asyrský Nimrúd a Chorsábád, ale i zachované stavby partského města Hatra.

Pláně kolem Tigridu, kde se památky staré až 3000 let nacházejí, jakož i údolí Eufratu, jež Islámský stát okupuje, patří mezi oblasti s jednou z nejvyšších koncentrací aracheologických památek. Mezopotámii lze srovnat s údolím Nilu a Jordánu: je v ní zachována historie od počátků civilizace, včetně památek spojovaných s biblickou tradicí.

Ničení artefaktů není nábožensky motivováno: už dlouho to nejsou modly. Památky představují politický symbol. Archeologie je evropská, západní disciplína, později pěstovaná iráckými národními institucemi. Představuje něco, s čím irácko-syrský džihádistický Sunnistán bojuje: projekt sekulárního iráckého nacionalismu. Na něm se od 30. let minulého století budovala irácká identita, která byla postavena na historickém dědictví území a překlenovala konfesní a etnické rozdíly. Tato identita se pod náporem invaze, válek a cíleného násilí džihádistů drolí.

Pláně byly donedávna také domovem velké části iráckých menšin: například východních křesťanů, kteří mají v Iráku delší tradici než islám. Džihádisté Islámského státu chtějí nahradit národní celky fundamentalistickým řádem, v němž nemají místo menšiny, sekularisté, ale ani jiní muslimové. Není to poprvé, co padá historické dědictví za oběť fundamentalismu, přičemž první na řadě jsou památky islámské.

Ničení islámského dědictví

Když v roce 1926 dobyli válečníci z kmene Saúdů Mekku a Medinu a vyhnali z ní vládnoucí kmen Hášimovců, zničili téměř všechna důležitá místa spojovaná s historií islámu: pohřebiště, mešity a mauzolea. Mohamedův hrob v Medině zachránily až protesty zahraničních muslimů.

Hášimovci byli šlechta, která v oblasti Hidžáz vládla od dob proroka Mohameda. Saúdové naopak pocházeli z Neždu, skalnaté vnitřní Arábie kolem Rijádu. V 18. století se spojili s puritánskou sektou wahhábistů. Její fundamentalistické, protišíitské a antimoderní poslání se stalo ideologií, která umožnila Saúdům spojit arabské kmeny a během 150 let dobýt celou Arábii. Součástí ideologie byl radikální monoteismus, který se projevoval absolutní netolerancí k uctívání předků, náboženských vzorů a imámů. Ničení hrobek, jež během dějin přerostly v mauzolea a staly se místy modliteb a svátků, mělo Arábii vnutit jednotný, puritanistický islám a symbolizovat tak nadvládu Saúdů.

Wahhábisté mazali historii, vlastní i cizí, kdykoliv mohli: v roce 1801 zničili hrobky v šíitských svatých městech Karbale a Nadžafu v Iráku. Mekku a Medinu krátce dobyli už v roce 1803. Zničili tehdy hrobku Prorokovy manželky

Chadídžy a dcery Fátimy a většinu pohřebiště Mohamedovy rodiny a jeho uctívaných společníků. Zakladatel moderní Saúdské Arábie Ibn Saúd svatá města definitivně dobyl a vyčistil po první světové válce. Skoro úplné vymazání historického dědictví v Mekce a Medině dokončily developerské projekty 20. století, přestavující historická města v hotelové komplexy.

Wahhábovská kampaň je nejbližší paralelou dnešního Islámského státu. První architektonickou obětí Islámského státu v Mosulu se stala mešita, kde je podle tradice pohřben Jonáš, který je pod jménem nábí Júnis i prorokem muslimů, jakož i šíitské a křesťanské náboženské objekty. Následovaly hrobky Kainova bratra Setha a hrobka proroka Jiřího (nábí Džirdžis). Islámský stát překonal wahhábský puritanismus v tom, že pohrozil zničením mekské Kaaby, černého kamene, ústředního bodu islámského hadže.

Ovládnout, vyčistit a prodat

Podobně jako před sto lety je cílem ničení ovládnout, „vyčistit“ a homogenizovat území, které je tradičně multikonfesní. Podněcuje k útěku křesťany, šíity a všechny ideologické protivníky fundamentalismu. Politika čistek není nepodobná taktice evropských nacionalismů, které mazaly historické stopy svých nepřátel. Vzpomeňme si na nedávné ničení měst a mešit v Bosně.

Z videí je ovšem zřejmé i to, že Islámský stát ničí to, co se nedá odvézt a prodat. Mnohem větší destrukce archeologického dědictví totiž probíhá v pozadí, v Iráku od invaze v roce 2003 a v Sýrii od začátku povstání. Dochází k systematickému rabování archeologických nalezišť, jež dokládají satelitní snímky. Například rozlehlý areál helénské Afamey v Sýrii podle posledních snímků v posledních letech posely stovky děr ilegálních vykopávek. Nejenže se z tisíců historických nalezišť ztrácejí dosud neobjevené artefakty, ale ničí se i jejich historický kontext, a tedy informační hodnota pro archeologii.

Tato destrukce je masivní a produkuje stálý vysoký příjem pro ty, kdo ovládají území. Vývoz artefaktů v hodnotě stovek milionů dolarů bývá srovnáván s pěstováním opia v Afghánistánu, ke kterému se utekli povstalci během válek. V pouštích Iráku a Sýrii se zase nachází nejen nafta, ale i archeologické artefakty, za které Západ dobře platí.

Původní vydání: Tohle už neuvidíte

Přejít
Tagy
Tagy
Blízký Východ a severní Afrika 1181
Islámský stát 186
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz