Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Aktuálně:

Pracovní nabídka: Projektový manažer/projektová manažerka Klimatického týmu

Tchajwanská úžina: jen kosmetická úprava vztahů či radikální změna v přístupu ČLR?

Ivana Karásková Ivana Karásková / Ed. 21. 2. 2016

Tchajwanský prezident Čchen Šuej-pien je znám tzv. „Pěti ne“ ve vztahu k Čínské lidové republice. Předseda tchajwanské opoziční strany Kuomintang, starosta hlavního města Tchaj-pej a horký kandidát na prezidentské křeslo ve volbách v roce 2008 Ma Jing-ťiou při své návštěvě Spojených států v březnu tohoto roku představil jako alternativu svých „Pět ano“.

Na druhé straně úžiny slouží k vyjádření vzájemného vztahu rovněž bodové programy. Bývalý čínský prezident Ťiang Ce-min definoval vztah Čínské lidové republiky k Tchaj-wanu v tzv. Osmi bodech. Jeho nástupce, generální tajemník Chu Ťin-tchao, preferuje body čtyři. Nejnovější verzi svého čtyřbodového programu vyhlásil 16. dubna 2006.(1) Je nadmíru překvapivé, že se tomuto programu nedostalo větší pozornosti ze strany analytiků i médií, přestože může znamenat výrazný posun ve vztahu Pekingu k ostrovu.

Změnu v pozici Čínské lidové republiky lze nejlépe demonstrovat při srovnání se čtyřbodovým programem, který vyhlásil Chu Ťin-tchao 4. března loňského roku.

• V programu z roku 2005 se hovoří o tom, že za prvé Čínská lidová republika nikdy nepřestane dodržovat princip „jedné Číny“.

• Za druhé se Čínská lidová republika nikdy nevzdá snahy o sjednocení Tchaj-wanu s pevninou mírovou cestou. Sjednocení podle Chu Ťin-tchaa neznamená, že jedna ze stran pohltí druhou, ale že se obě strany shodnou na sjednocení prostřednictvím vedení konzultací na rovnocenné bázi.

• Podle třetího bodu se nikdy nezmění naděje, kterou pevnina chová v tchajwanský lid. Chu k tomuto bodu dodal (ve zjevné narážce na snahy vládnoucí Demokratické pokrokové strany a hlavně jejího předsedy prezidenta Čchen Šuej-piena), že „čím více se snaží tchajwanské secesionistické síly izolovat nás od našich krajanů, tím spíše se s nimi musíme sjednotit“.

• Konečně podle čtvrtého bodu programu „nikdy nedojde k uzavření kompromisu v otázce nezávislosti Tchaj-wanu a v odporu proti separatistickým aktivitám ostrova, ať již jsou vedeny pod jakýmkoli názvem či jakýmikoli prostředky“. (2)

Pokud se podíváme blíže na starý program, zjistíme, že problém s výkladem nastává již v prvním bodě. Není pravda, že první i čtvrtý bod vyjadřují de facto totéž. Během tzv. Wang-Koo konzultací (3) v roce 1992 se obě strany pouze ústně dohodly na tom, že patří k „jedné Číně“, avšak každá ze stran si ponechala právo výkladu, co si pod pojmem „jedna Čína“ představuje. Vláda na pevnině chápe konsensus z roku 1992 tak, že na světě je jen jedna Čína, jíž je komunistická Čínská lidová republika, a Tchaj-wan jako odštěpenecká provincie k ní náleží. Na Tchaj-wanu v současné době opoziční Kuomintang (KMT), za jehož vlády byl konsensus dohodnut a jenž se kloní k těsnějším vztahům s pevninou, skutečně nikdy přímo nedefinoval, co si vlastně pod pojmem „jedna Čína“ představuje. Vždy však zdůrazňoval právo obou stran na vlastní interpretaci. Po té, co v roce 1999 vyhrála na ostrově volby Demokratická pokroková strana (DPP), se objevil třetí přístup. DPP vyhlásila konsensus z roku 1992 za neplatný a trvá na tom, že Čínská republika na Tchaj-wanu je samostatnou zemí s vlastní vládou, která zatím pouze neprovedla změny v ústavě vedoucí k vyhlášení formální nezávislosti.

Co se druhého bodu starého programu týče, konzultace na vysoké úrovni byly přerušeny v roce 1999, kdy tehdejší tchajwanský prezident Li Teng-chuej (KMT) označil vzájemné vztahy mezi pevninou a ostrovem za „zvláštní vztahy státu se státem“. Jediné konzultace, které tak v současné době probíhají, jsou rozhovory na stranické bázi mezi opozičním Kuomintangem a komunistickou stranou Číny.

Také prohlášení o sjednocení s ostrovem mírovou cestou pozbývá poněkud na věrohodnosti, po té co Čínská lidová republika přijala 14. března loňského roku zákon proti odpadlictví (anti-secession law), jenž jí umožňuje připojit Tchaj-wan silou, pokud vyhlásí nezávislost.

V těchto souvislostech vyznívá nový program, jenž představil Chu Ťin-tchao v dubnu, překvapivě mírně.

• V prvním bodě čtyřbodového programu Chu zdůraznil platnost konsensu z roku 1992. Pouze pokud bude dodržován konsensus, mohou podle Chua obě strany dosáhnout míru, rozvoje a prosperity a pouze odmítnutím nezávislosti Tchaj-wanu bude odstraněna hlavní hrozba mírovému rozvoji vzájemných vztahů. (4)

• Cílem všech snah při hledání mírového rozvoje vzájemných vztahů by měl být podle druhého bodu programu zájem lidu na obou stranách Tchajwanské úžiny.

• Třetí bod hovoří o tom, že cílem Čínské lidové republiky bude dosáhnout oboustranně výhodné situace (win-win situation) především prohloubením vzájemného obchodu a ekonomické spolupráce.

• V posledním bodě programu pak Chu Ťin-tchao vyzval k zahájení rozhovorů s ostrovem na rovnocenné bázi (equal consultation).

Při porovnání se čtyřbodovým programem z roku 2005, kterému jsme se věnovali výše, je jasně patrné, že některé ultimativní prvky zcela zmizely. Nutnost mírového sjednocení, jež byla pravidelně zmiňována od roku 1979, kdy se v Čínské lidové republice moci ujal Teng Siao-pching, zmizela. Chu Ťin-tchao rovněž vypustil zmínku o secesionistických snahách a nezávislosti ostrova. Princip „jedné Číny“ v programu sice zůstal, avšak v podobě konsensu z roku 1992, jenž dává prostor pro výklad i další jednání. Druhý a třetí bod nového programu se do značné míry podobají třetímu bodu programu z roku 2005, avšak místo pasivní naděje v tchajwanský lid nabízí mnohem aktivnější přístup a hledání oboustranně výhodných řešení.

Nový program odráží mnohem více realitu, v níž se tchajwanské firmy pomalu stávají závislými na odbytišti na pevnině. Jen za poslední dva roky proinvestovali tchajwanští podnikatelé podle umírněných odhadů více než 100 miliard USD na pevnině. (5) Společně s nedávným uvolněním cel na dovoz některých druhů ovoce a zeleniny, které přivítali tchajwanští farmáři, tak Čínská lidová republika značně stěžuje pozici jakékoli demokratické vládě, jež by se pokusila o formální vyhlášení nezávislosti.

Z nového čtyřbodového programu, kterým definoval Chu Ťin-tchao postoj pevniny k ostrovu, je zřejmé, že Čínská lidová republika začíná užívat při jednání s Tchaj-wanem mnohem umírněnějších, zato však sofistikovanějších nástrojů, než jaké uplatňovala v minulosti. Dříve reagovala na jakýkoli pokus Tchaj-wanu o demonstraci nezávislosti silovými prostředky (připomeňme vojenská cvičení při krizích v letech 1995 a 1996), nyní využívá mnohem obratnějších nástrojů soft power. Lze zatím jen spekulovat, zda se jedná ve vztahu pevniny k ostrovu o zmírnění rétoriky či zda došlo k trvalejší změně v přístupu. Volání po mírovém rozvoji vztahů (peaceful development) by mohlo znamenat, že se Čínská lidová republika rozhodla zapojit Tchaj-wan do své doktríny zahraničních vztahů, v nichž se snaží prezentovat jako mírumilovná země, z jejíž strany se její sousedé nemusí ničeho obávat .

Ekonomické pobídky a vzájemná závislost obchodu pak mohou být právě tím nástrojem, který Čínské lidové republice v dlouhodobé perspektivě přinese větší úspěch při jednání s ostrovem. Ostatně, jak bylo řečeno s mírnou nadsázkou již v úvodu, Číňané rádi počítají.

——————————————————————————————–

Poznámky:

(1) U příležitosti návštěvy bývalého vůdce a současného čestného předsedy tchajwanské opoziční strany Kuomintang Liena Čchana v Pekingu. Čchan cestoval do Čínské lidové republiky poprvé jako emisar Kuomintangu v dubnu 2005, což bylo historicky vůbec první setkání Kuomintangu s komunisty od roku 1949, kdy Čankajšek v čele nacionalistů uprchnul po prohrané občanské válce na Tchaj-wan. Čchanovy návštěvy obvykle doprovází početná delegace tchajwanských podnikatelů, jenž stále více investují na pevnině a jejichž lobby je na Tchaj-wanu významnou silou.

(2) „President Hu sets forth guidelines on Taiwan“, agentura Nová Čína (Xinhua), March 4, 2005, http://news3.xinhuanet.com/english/2005-03/04/content_2653447.htm

(3) Wang Tao-chan byl předsedou čínské Association for Relations across Taiwan Strait, Koo Chen-fu předsedou tchajwanské Strait Exchange Foundation. Obě instituce pracovaly jako báze pro vyjednávání.

(4)„1992 consensus crucial for peace: Hu“, agentura Nová Čína (Xinhua), April 16, 2006, http://news3.xinhuanet.com/english/2006-04/16/content_4430646.htm

(5) V článku je použit konzervativní odhad, např. Evropská unie odhaduje investice až na 170 miliard USD.

Původní vydání: Tchajwanská úžina: jen kosmetická úprava vztahů či radikální změna v přístupu ČLR?

Přejít
Tagy
Tagy
Asie 583
mezinárodní bezpečnost 1174
Čína 713
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz