Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Švédové vědí, co s energií z jádra

Tomáš Bouška Tomáš Bouška / Ed. 22. 2. 2016

Jaderná energie je diskutovaným tématem kvůli dvěma hrozbám. Její odpůrce se nepodařilo přesvědčit o neexistenci rizika ekologické katastrofy v případě jaderné havárie. Druhým nejčastějším argumentem je otázka uložení radioaktivního odpadu.

Další kolo debat na toto téma vyvolala nedávno Evropská komise, když dala členským zemím EU najevo úmysl vstupovat do jejich vnitrostátní politiky v oblasti jaderné energetiky. Reakce, kterou snaha o společný dohled nad výrobou elektřiny z jádra vyvolala, je pochopitelná. Komise se touto iniciativou připravuje na jednu z ožehavých kapitol rozšíření o deset nových zemí.

Nekompromisně odmítavý postoj předních evropských zastánců jaderné energie, který zviditelnilo společné stanovisko německého kancléře a britského premiéra, je možné dobře ilustrovat na příkladě švédské jaderné politiky.

Riziko spojené s výrobou atomové energie si Švédové uvědomují. Byly to jejich laboratoře, které po černobylské katastrofě na jaře 1986 jako první zachytily vysoký obsah radioaktivních látek v atmosféře. A byla to také švédská půda, jež byla jako první zasažena radioaktivním deštěm v okolí Gävle. Přesto je Švédsko třetím největším výrobcem atomové elektřiny v Evropě, s produkcí dvakrát větší než ve Velké Británii.

Dnešních jedenáct reaktorů, které pracují v jižním Švédsku (první od roku 1972), je pod dohledem Švédské národní administrativy pro energetiku. Ta má nezávisle na EU za úkol uplatňovat tří základní pilíře národní jaderné politiky: snížení spotřeby elektřiny, zmenšení závislosti na dodávkách ropy pomocí produkce energie z obnovitelných zdrojů a výzkum alternativní výroby energie.

Fakt, že dodávky energie se ve Švédsku zvýšily mezi lety 1970 a 1999 o pouhých šest procent, působí přesvědčivě. A to obzvláště při vědomí toho, že plná čtvrtina celkové spotřeby energie putuje na vytápění.

V případě Švédska se daří řešit i otázku uložení jaderného odpadu, kterou členům vytýká Evropská komise. Nízce a středně radioaktivní odpad je skladován v jeskyních 50 metrů pod úrovní mořského dna, kde by se měl po pěti stech letech rozložit na látky s přírodní mírou radiace.

Vysoce radioaktivní vyhořelé palivo a části reaktoru mají být uloženy v měděných urnách v 500 metrů hlubokých skalních jádrech pro pozdější zpracování. Kromě toho, že trvanlivost úložiště je projektována sto tisíc let, financují Švédové také výzkum recyklace radioaktivního odpadu.

Zásah unie do takto řešené státní jaderné politiky je těžko myslitelný. Evropské komisi se patrně nepodaří přesvědčit jaderné mocnosti EU, že prostřednictvím společného dohledu nad národními atomovými úřady bude zajištěn také bezpečný chod jaderných elektráren v budoucích členských zemích. Alespoň ve Švédsku mají k takovému přesvědčení daleko.

Tagy
Tagy
Evropa 2890
Evropská unie 1830
energetika 189
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz