Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Singapur, ekonomická krize a „gastarbajtři“

Daniel Novotný Daniel Novotný / Ed. 17. 2. 2016

Kdykoliv jsem v listopadu loňského roku odcházel po ránu ze svého bytu v západní části Singapuru do práce, přímo u prahu domu jsem musel doslova přeskakovat nejméně tucet postav v helmách ležících na chodníku. V sousedství mého bydliště se nacházelo velké staveniště, kde vzniká nová stanice místní podzemní dráhy známé jako MRT.

Chodník před mým domem sloužil jako jakási „postel“ nebo „pohovka“, na které přespávaly, odpočívaly a nebo případně obědvaly desítky dělníků – zahraničních pracovníků pocházejících z Bangladéše, Indie, Barmy, Thajska, Číny nebo také z Indonésie – zaměstnaných v rámci této stavby.

Magnet pro gastarbajtry

S rostoucí prosperitou tohoto ostrovního státu v srdci jihovýchodní Asie v posledních dvou desetiletích neskrývali rodilí obyvatelé Singapuru svou neochotu vykonávat takzvané „podřadné“ práce. A tak se nejen zdejší staveniště (budující bytové domy a infrastrukturu), ale také továrny, stravovací zařízení a úklidové služby staly magnetem pro stovky tisíc přistěhovalců z různých koutů Asie.

Do Singapuru je přitahovaly pracovní příležitosti a možnost relativně slušného výdělku v průměrné výši 300 sinapurských dolarů (SGD), tedy přibližně 4 tisíce korun měsíčně. Vzhledem k průměrném měsíčním platu Singapurců kolem 3000 SGD a vzhledem k tomu, v jakých – z pohledu Středoevropana – až krutých a nelidských podmínkách tito zahraniční dělníci a služebné často pracují, se 300 SGD opravdu nezdá být mnoho. Přesto si jsou tito zahraniční pracovníci vědomi, že v jejich vlasti by si vydělali ještě daleko méně a nebo by spíše vůbec žádnou práci nesehnali.

Zahraniční pracovníci v době recese

Nicméně v posledních měsících, jak globální finanční bouře zasáhla i burzu v Singapuru a tamní ekonomika se ocitla v hluboké recesi, jsou pracovní místa desítek tisíc přistěhovalců v ohrožení. Tito zahraniční pracovníci většinou pocházejí z těch vůbec nejchudších oblastí Asie, kde za sebou často zanechali celé rodiny závislé právě na finančních prostředcích tvrdě vydělaných jejich příbuzným a poslaných z tak různorodých míst, jako je Japonsko, Hong Kong nebo Dubaj.

V této souvislosti nevládní organizace Migrant Forum nedávno varovala, že hromadné propouštění v Singapuru, Hong Kongu a dalších „bohatých“ zemích regionu výrazně prohloubí chudobu právě v ekonomicky méně rozvinutých oblastech závislých na penězích poslaných příbuznými zaměstnanými v zahraničí.

Pro lepší představu, například Hong Kong je domovem pro 150 tisíc Filipínců, kteří jsou většinou zaměstnaní v restauracích a barech a nebo jako služebné v tamních čínských rodinách střední a vyšší třídy. Centrální banka Filipín oznámila, že celková částka, kterou za celý loňský rok poslaly statisíce Filipínců pracujících v různých částech světa svým rodinám, dosáhla přibližně celých 16 miliard amerických dolarů. Vedle Filipín je to také například sousední Indonésie, která je obecně považována za hlavního exportéra levné pracovní síly do bohatších asijských zemí.

Stále ve stresu

Christy Arciaga, která pracuje jako služebná v rodině úspěšného obchodníka v Singapuru, žije v posledních měsících ve velkém stresu – tak jako desítky tisíc jejích „souputnic“ má obavu ze ztráty práce.

Noviny v Singapuru, Malajsii a Indonésii jsou tradičně plné článků popisujících jak kruté zacházení ze strany zaměstnavatelů, kterým často služebné čelí ve „svých“ rodinách, tak také soudní procesy s těmito obviněnými „novodobými otrokáři“.

Nicméně jak Christy Arciaga zdůrazňuje, její „boss“ začal být v poslední době obzvláště podrážděný, jak se jeho investiční aktivity dostaly díky finanční a ekonomické krizi do vážných problémů, přičemž svou zlost si pak často vylévá na ní. „Když mu ráno servíruji snídani, můj zaměstnavatel se po shlédnutí burzovního zpravodajství v televizi obrátí na mě a plný zlosti mi vyhrožuje, že mě pošle domu dokonce před tím, než mi vyprší má pracovní smlouva.“ Její myšlenky směřují vždy k jejím blízkým doma na Filipínách, které již téměř dva roky neviděla: „A co bude s mou rodinou? Dvě z mých dětí ještě chodí do školy.“

Původní vydání: Singapur, ekonomická krize a „gastarbajtři“

Přejít
Tagy
Tagy
Asie 571
migrace 418
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz