Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Síla kancléřky a tíha ruské ropy

Luboš Veselý / Ed. 21. 2. 2016

Prezident Putin přesvědčoval na nedělní schůzce kancléřku Merkelovou z předsednické země Evropské unie, že Rusko je spolehlivým dodavatelem energetických surovin a že má zájem na "evropské a globální energetické bezpečnosti". Zároveň ale očekává "respektování ruských zájmů v energetické oblasti" s tím, že Rusko rozvine svoji síť produktovodů směrem k Tichému oceánu a i do Evropy tak, aby dodávalo suroviny největším odběratelům přímo, bez závislosti na tranzitních zemích včetně České republiky.

Je patrné, že v otázkách energetických surovin, ale i dalších by Rusko nejraději mluvilo s každým členem unie zvlášť a že mu vadí, když třeba o zákazu dovozu polského masa Angela Merkelová prohlásila, že se nejedná o věc polsko-ruskou, nýbrž o problém mezi Evropskou unií a Ruskou federací.

Protože Rusko používá dodávky ropy a plynu jako politickou zbraň a protože je velice nejistá i technická schopnost této země tyto suroviny vůbec v dostačujícím množství těžit a dodávat do Evropy, je v životním zájmu České republiky, aby co nejdříve vznikla společná unijní energetická politika. Potom by mohla Evropa s Ruskem a dalšími dodavateli nezbytných surovin mluvit jednotným hlasem.

Bez reformy to nepůjde

To však nelze bez vnitřní reformy unijních institucí, jež patří k největším prioritám německého předsednictví. Již v pátek, několik dní po návštěvě Ruska, bude o těchto otázkách v Praze diskutovat kancléřka Merkelová.

Německé úsilí v tomto směru je v Česku zejména kvůli Václavu Klausovi nesmyslně redukováno jen na téma evropské ústavní smlouvy.

To je však otázka zástupná. Zásadním problémem nyní je, jak reformovat Evropskou unii, její instituce a rozhodovací mechanismy tak, aby v současném počtu členů dostála výzvám, jakou představuje třeba společná energetická politika. Tady jsou vyjednávací pozice a schopnosti jednotlivých členských států, zejména velikosti České republiky, pramalé.

Proč mají mít Češi jasno

Jakou konkrétní podobu bude tato reforma mít, záleží již na dohodě členských států. Česká politická reprezentace by si měla na tuto otázku co nejdříve vytvořit jasný názor. Za realizaci české zahraniční politiky odpovídá vláda a ta Topolánkova podle koaliční smlouvy i programového prohlášení chce „přispět k takové podobě institucí a politik EU, jaká bude odpovídat novým výzvám 21. století a jaká zajistí, že půjde o projekt úspěšný“. Iniciativa by tady proto měla přejít do rukou premiéra, vicepremiéra pro evropské záležitosti a ministra zahraničí.

Doufejme, že Mirek Topolánek využije nabízeného prostoru a podpoří německého předsednictví v úsilí zahájit proces reformy EU. Ne proto, že se jedná o iniciativu Německa, ale proto, že je v bytostném zájmu České republiky. Jinak se může stát, že zanedlouho se s námi o dodávkách surovin Rusko prostě bavit nebude, a to ať už si o svých schopnostech jednat s Ruskem a přátelských vztazích s jeho představiteli myslí řada českých politiků cokoliv.

Tagy
Tagy
Evropa 2970
Evropská unie 1884
Německo 452
Rusko 994
energetika 196
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz