Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Řecké volby: Tsipras dosáhl svého, ale za jakou cenu?

Nikola Karasová Nikola Karasová / Ed. 18. 11. 2015

Výsledky předčasných parlamentních voleb sice sestavu vládní koalice, ani skladbu řeckého parlamentu výrazně nepromění, přesto nemá SYRIZA velký důvod k oslavám.
Volby doprovázela nezvykle nízká volební účast, velká část voličů je unavená politickým vývojem v zemi a ztratila naději na změnu k lepšímu.
Politické rozhodování podle mnohých spočívá v rukou mezinárodních věřitelů Řecka, zatímco domácí politické strany na ně mají jen minimální vliv.

Řecký premiér Alexis Tsipras začal se svými stoupenci oslavovat vítězství SYRIZA v nedělních předčasných parlamentních volbách ještě dříve, než došlo k sečtení všech hlasů. Oznámil, že i po volbách bude pokračovat koaliční spolupráce SYRIZA s Nezávislými Řeky Panose Kammenose. Navzdory předvolebním průzkumům dosáhla SYRIZA úctyhodného výsledku 35,5 procenta hlasů a více než sedmiprocentního náskoku před opoziční Novou demokracií, která skončila druhá. Přesto nezískala v 300-členném řeckém parlamentu potřebnou většinu a bez deseti mandátů svého stávajícího koaličního partnera se tak i nadále neobejde.

Do parlamentu se opět probojoval také krajně pravicový a rasistický Lidový svaz – Zlatý úsvit, který dlouhodobě drží pozici třetí nejsilnější strany. Popularitu mu nijak nesnižuje právě probíhající soudní řízení s většinou jeho stranické reprezentace, která byla na podzim 2013 obviněna z podílu na založení a řízení zločinecké organizace a ze spoluúčasti na vraždě řeckého antifašistického rappera Pavlose Fyssase. Tříprocentní hranici pro vstup do parlamentu se dále podařilo překonat Panhelénskému socialistickému hnutí (PASOK), které kandidovalo ve volební koalici s Demokratickou levicí (DIMAR). Tato strana se v roce 2012 odtrhla od SYRIZA na protest proti populistickému a euroskeptickému směřování Tsiprasova vedení. Kromě řeckých komunistů a uskupení Potami bývalého novináře Stavrose Theodorakise dostal svoje zástupce do řeckého parlamentu vůbec poprvé od svého vzniku v roce 1992 i Svaz centristů.

Faktem zůstává, že Tsiprasova politika je v Řecku vnímána mnohem pozitivněji, než jak je tomu v případě veřejného mínění v jednotlivých zemích EU. Na volebním výsledku SYRIZA se takřka neprojevilo zklamání voličů z vývoje posledních měsíců, kdy vyjádření negativního stanoviska vůči pokračování v úsporných opatřeních prostřednictvím červencového referenda nakonec Tsiprasova vláda nevzala v potaz a uzavřela novou dohodu s řeckými věřiteli. Za příliš šťastnou nelze označit ani premiérovu počáteční neústupnost vůči návrhům Troiky, která ve výsledku naopak vedla k přijetí ještě tvrdších opatření, než jaké byly Řecku původně předkládány. Sympatie Řeků si Tsipras získal především snahou postavit se „diktátu“ věřitelů a slepě nepřijímat jejich podmínky podobně, jako to činily předchozí vlády. Rozhodnutí vládnout společně s Nezávislými Řeky je pak poněkud problematické, vzhledem k tomu, že tato euroskeptická strana se v zásadě kloní k nacionalistické až krajně pravicové rétorice. Tsipras v ní patrně spatřuje dostatečně slabého koaličního partnera, který nebude stát v cestě zájmům SYRIZA, zatímco s jinými subjekty by jednání o vládě a následná spolupráce probíhaly mnohem obtížněji.

O charakteru zářijových parlamentních voleb patrně nejlépe vypovídá na řecké poměry nestandardně nízká volební účast (56,6 %). Ještě před vypuknutím ekonomické krize totiž u tohoto typu voleb běžně přesahovala 80-tiprocentní hranici. Zcela zjevně jsou Řekové unaveni vleklou ekonomickou, a v podstatě též politickou krizí. Voličům, kteří šli letos hlasovat již potřetí, chybí na řecké politické scéně důvěryhodná strana, která by nabídla alternativu k současnému vývoji. Navíc představitelé Nové demokracie, PASOK a Potami již dříve projevili ochotu k případné povolební spoluprací se SYRIZA, čímž voliče naladěné proti Tsiprasově politice prakticky zanechali bez možnosti volby. Mimo to sílí deziluze z politiky a pocit nemožnosti cokoli změnit, neboť o směřování řeckého státu dnes již nerozhodují zvolené politické strany, nýbrž řečtí věřitelé. Snad z tohoto důvodu ve volbách navzdory očekávání nepostoupila Lidová jednota Panagiotise Lafazanise, původně levé křídlo SYRIZA, které se v létě osamostatnilo na protest proti podpisu nové dohody o finanční půjčce řecké ekonomice. Lidová jednota ve svém programu zachovala většinu z levicových myšlenek, které SYRIZA prosazovala až do lednových voleb 2015, především odmítnutí řeckého dluhu jako nezákonného a požadavku na obnovení suverenity lidu. Mimo to Lafazanisova strana vystoupila s požadavkem vystoupení z eurozóny, nicméně možných důsledků tohoto kroku se většina Řeků velmi obává. Naproti tomu původně radikální SYRIZA se stále více posouvá do polohy mainstreamové politické strany, kterou více než jasně definované politické cíle charakterizuje mediální obraz jejího charismatického předsedy.

Původní vydání: Řecké volby: Tsipras dosáhl svého, ale za jakou cenu?

Přejít
Tagy
Tagy
Evropa 2915
volby 1152
řecká krize 74
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz