Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Pyrrhovo vítězství

Zora Hesová Zora Hesová / Ed. 12. 2. 2016

První svobodné prezidentské volby v Egyptě potvrdily volební sílu Muslimského bratrstva. Očekává se, že podobně jako v Tunisku do prezidentského úřadu zasedne bývalý politický vězeň Mohamed Mursí. Již teď je však jasné, že islamisté Egyptu vládnout nebudou.

Už během nočního sčítání zveřejňovalo Muslimské bratrstvo postupně výsledky z egyptských provincií. Konečná čísla hovořila poměrně jednoznačně pro předsedu nově založená Strany svobody a spravedlnosti. Mursí si tak připravil pozici pro očekávanou konfrontaci se stranou svého soupeře, generála, bývalého ministra a posledního Mubárakova premiéra Šafíka. Teprve v neděli se ukáže, zda výsledky uzná i volební komise. Mursí je však podle médií a přesvědčení velké části egyptské společnosti novým prezidentem.

Islamistický kádr

Jednašedesátiletý inženýr Mohamed Mursí je typický islamistický kádr Bratrstva. Má technické vzdělání a k Bratrstvu se přidal za svých studií hutního inženýrství na Káhirské univerzitě na konci 70. let, kdy byly islamisté aktivní v studentském hnutí a postupně ovládli studentské senáty. Později studoval, také typicky, na Západě, v Kalifornii, kde se také narodily jeho děti a získaly americké občanství. Zbytek svého života učil inženýrství na univerzitě v Zagazigu v Nilské deltě.

Od 90. let patřil Mursí k neoficiální politické větvi hnutí, které jinak provozovalo síť vzdělávacích a charitativních organizací. V roce 2005, v době krátce trvajícího politického uvolnění v Egyptě, byl jako nezávislý kandidát zvolen do parlamentu a stal se jedním z mluvčích islamistické opozice. Islamisté tehdy získali pětinu křesel a představovali jedinou organizovanou opozici režimu. Mursí se mj. proslavil se kritikou nekompetence státních služeb poté, co v roce 2002 zemřely stovky lidí ve vlaku, který na cestě do Luxoru několik hodin hořel.

Představuje konzervativní část hnutí, která se dostala do čela poté, co Mubárakův režim tvrdě zakročil proti hnutí po jeho volebním úspěchu a co hnutí z pudu sebezáchovy opustilo od reformního kurzu. V roce 2007 stál M. Mursí u vytváření první politické platformy hnutí, která se setkala se velkou kritikou pro svůj postoj k občanským právům, omezovala např. právo kandidovat na prezidenta na muslimy a muže. Bratrstvo se od této představy distancovalo a v parlamentní politické kampani hájilo už demokratičtější postoj.

Přes několik veřejných vystoupení v předminulém parlamentu byl doktor Mursí, jak jej v egyptská média titulují, veřejnosti do začátku volebního procesu prakticky neznámý. Nevýrazný inženýr byl totiž především součástí interního vedení silně hierarchizovaného Muslimského bratrstva. Navíc byl záložním kandidátem úspěšného podnikatele Chairata Šátera, hlavního stratéga a finančníka hnutí. Mursí dlouhodobě působil jako jeho pravá ruka a veřejná tvář v době, kdy byl Šáter uvězněn. Když byl Šáter spolu s dalšími předními kandidátem salafistů a armády z voleb vyloučen, druhý kandidát Mursí ho nahradil. Šáter byl také neoficiálním kandidátem na premiéra.

Před prezidentskými volbami oznámil svůj modernizační program zvaný Nahda (Obroda), který má za cíl omezit egyptský centralismus, podpořit občanskou participaci a podnikání. Během prezidentské kampaně ovšem poněkud posílila islámská rétorika, která dosud patřila spíše salafistům. Mursí v ní vágně sliboval zavádění šarí’y, stavěl se ovšem do role i kandidáta revoluce a proti návratu starých struktur, představovaných Ahmadem Šafíkem. Jeho kampaň podpořili nejen islámští a salafističtí učenci, ale také sekulární právníci a nejoblíbenější egyptský fotbalista Abu Treika, který se proslavil odvážnými protirežimními gesty v televizních přenosech ze fotbalového hřiště.

Konec islamistických nadějí

Islamistické plány na vládnutí v Egyptě však už teď vzaly za své. Prvním důvodem je to, že přes konečnou výhru však islamisté za posledních šest měsíců velmi výrazně ztratili. Jejich neochota postavit se armádě přesto, že disponovali silnou volební legitimitou, jejich neschopnost využít půl roku v parlamentu ke konstruktivním krokům, a jejich hegemonický postoj při formování ústavního výboru vedly ke znatelnému rozčarování voličů. Toto a fakt, že Bratrstvo porušilo slib a postavilo kandidáta do voleb, je stálo polovinu hlasů z původních 47% hlasů. V prvním kole totiž Mursí získal pouze 25%, zbytek se pravděpodobně přesunul k reformnímu islamistovu Abul Futúhovi a k socialistovi Hamdínu Sabáhímu. V druhém kole potom pro mnohé liberály představovali islamisté menší zlo, než Mubárakův poslední premiér, který sliboval zavést v Egyptě do 24 hodin pořádek a vládnout pevnou rukou.

Druhým důvodem konce islamistické vlády jsou pokračující pololegální šarády armády. Dva týdny po slavnostním ukončení desetiletí stanného práva dal ministr vnitra přechodné vlády policii a armádě znovu možnost zatýkat civilisty např. pro rušení dopravy. Těsně před volbami rozpustil Ústavní soud parlament. Jeho argumentace nebyla nepodložená ani bezprecedentní, ale načasování šlo jasně na ruku armádě. Soud prohlásil totiž ve velmi příhodnou dobu za neústavní důsledky volebního zákona, který v této děravé podobě vydala na podzim armáda, zřejmě jako pojistku proti islamistům. Prohlásit třetinu hlasů za neplatné, rozpustil ale celou komoru. A v posledním tahu, v momentě, kdy se zavřely volební místnosti, vydala armáda tzv. ústavní doplněk, v němž si přisuzuje zákonodárnou i výkonnou moc a veto nad novou ústavou.

V situaci, kterou nelze nazval jinak než druhým armádním převratem, je tedy zvolen islamistický prezident. Islamisté ovšem již nemají ani většinu v parlamentu, ani v ústavním výboru, jen (teoreticky, stále ne právně) prezidenta okleštěného o zásadní pravomoci. A před sebou mají výhled na nové volby, při kterých již nemají šanci získat prvotní výsledky, a rovněž hrozbu další konfrontace s armádou. Přestože se islamisté v posledním roce armádě ani jednou přímo nepostavili, nedostali šanci vládnout skrze demokratické instituce. Ovšem s tím vzal za své i první egyptský demokratický experiment po loňské revoluci.

Původní vydání: Pyrrhovo vítězství

Přejít
Tagy
Tagy
Blízký Východ a severní Afrika 1181
arabské jaro 312
volby 1158
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz