Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Proč nechtít vojensky porazit Islámský stát

Vojtěch Bahenský Vojtěch Bahenský / Ed. 21. 1. 2016
  • Po teroristických útocích v Paříži na sebe nenechaly dlouho čekat hlasy volající po zničení Islámského státu (Daesh) s pomocí vojenské operace.
  • Pozemní vojenská intervence proti Daesh ale není dobrou strategií a čeští politici by se měli vyvarovat výroků, jejichž obsah nehodlají pomoci naplňovat.

Hned následující den po útocích v Paříži navrhl bývalý Nejvyšší velitel spojeneckých sil v Evropě, James Stavridis, plán mezinárodní mise pod hlavičkou NATO, jejíž cílem by bylo porazit Islámský stát v Sýrii a zničení infrastruktury, kterou v této oblasti vybudoval. Základem Stavridisovy strategie je pět kroků, které mají zabezpečit její úspěšnost. Zaprvé je podle něj žádoucí zaštítit tuto operaci legitimizující rezolucí Rady bezpečnosti OSN. Zadruhé má být klíčové pozemní nasazení aliančních speciálních sil, které by zabezpečovaly jak trénink lokálních jednotek, tak výzvědnou činnost a navádění leteckých úderů na operační úrovni.

Logickou podmínkou pro takto koncipovanou operaci jsou místní síly, které by mohly nést hlavní tíhu pozemních bojů s Daesh. Proto třetím navrhovaným krokem je posílení výcvikové mise pro kurdské Peshmergy, Jazídy i irácké vládní vojsko a zapojení Jordánska na “vysoké úrovni.” Čtvrtým bodem pak má být převedení Američany vedené letecké kampaně pod hlavičku NATO, což by mělo bombardování Daesh znásobit a zefektivnit. Posledním zásadní součástí tohoto plánu je zachování jeho “otevřenosti” pro další potenciální účastníky včetně v současnosti problematického Ruska.

Stavridis s tímto názorem není sám. Volání po urychleném vojenském řešení problému Daesh je slyšet z více míst. Např. bývalý americký velvyslanec v Iráku James Jeffrey je ještě odvážnější, když explicitně volá po tradiční pozemní operaci armády USA se spojenci čítající téměř 10 tisíc vojáků, která by Daesh zničila. Stejný názor na silové řešení problému v Sýrii a Iráku sdílí aktuálně i někteří čeští politici. Premiér Sobotka se nechal slyšet, že Islámský stát musí být vojenský poražen, zatímco ministr obrany Stropnický prohlásil, že do potenciální operace by ČR mohla přispět protichemickou jednotkou nebo polní nemocnicí.

Pozice českých politiků je problematická hned ze dvou důvodů. Za prvé demonstruje spíše symbolickou ochotu a schopnost České republiky se, navzdory proklamované závažnosti hrozby Daesh, na navrhovaném řešení podílet a poukazuje na tradiční problém vedení koaličních operací – mnoho nabídek poskytnutí bojové podpory, málo bojových jednotek. Druhý problém je společný českým i zahraničním proponentům přímočarého vojenského řešení. Je jím absence dlouhodobého plánu, lákavost jednoduchého řešení a představa, že vojenská síla je vhodný nástroj k transformaci Blízkého východu.

“Tentokrát už to bude fungovat…”

V prvé řadě je třeba zdůraznit, že vojenská intervence sledující obdobnou logiku v Sýrii již přes rok probíhá. Podle dosavadní strategie se o zničení Daesh měla postarat různorodá koalice bojující proti Daesh na zemi, skládající se ze zbytků Irácké armády, šíitských milic a Kurdů. Mezinárodní koalice tyto síly podporovala leteckými údery, dodávkami zbraní a munice vybraným skupinám, pokračujícím výcvikem Irácké armády a v posledních týdnech i přítomností amerických speciálních jednotek přímo v Sýrii.

Navzdory taktickým úspěchům, jako je nedávné osvobození Sindžáru, je však nepravděpodobné, že by se různorodým silám bojujícím na zemi podařilo Daesh zničit, neboť sledují každá vlastní agendu. Ta se jasně ukazuje při etnických čistkách v osvobozeném území, vzájemných konfliktech a neochotě osvobozovat oblasti jiných etnických nebo náboženských skupin. Letecká kampaň pak podle dosavadních informací nemá značné výsledky. Počet bojovníků Daesh zůstává nezměněn podobně jako jeho ekonomická základna, která nestojí ani tak na ropě, jejíž těžbě i transportu se aktuálně snaží ze vzduchu koalice zabránit, jako na příjmech získaných z ovládaného obyvatelstva. Navíc současná strategie předpokládá, že ke zničení Daesh dojde postupně a po útocích v Paříži řadě států evidentně dochází trpělivost.

Ať už by k urychlení zničení Daesh mělo dojít vystupňování prostředků v rámci současné strategie nebo přímočarou pozemní operací koaličních sil, nemusí to vést k odstranění hrozby, kterou pro Evropu Daesh představuje ani ke zmírnění počtu syrských uprchlíků směřujících do okolních států i do Evropy. Daesh není jen kvazi-státní útvar, který lze zničit obsazením jeho území. Je to skupina, která v minulosti byla schopná operovat jako guerilla a teroristická organizace a není důvodu si myslet, že by nebyla schopná tak operovat znovu, ať už regionálně proti komukoliv, kdo by obsadil její území, tak globálně na domácím území států koalice.

K tomu, aby se Daesh krátce po svém vyhnání do Raqqá nebo Mosulu nevrátil, by bylo zapotřebí silné a stabilní entity, která by si neznepřátelila místní populaci, ale která by zároveň dokázala vojensky odolávat případnému protiútoku, ideálně i bez neustále podpory ze vzduchu. Zároveň by tato entita musela buď být přijatelnou pro další skupiny nebo být schopná odolávat jejich vojenské síle. Výčet zainteresovaných stran zahrnujících monarchie zálivu, Kurdy, Írán, Turecko, režim prezidenta Assada, Rusko, další opoziční skupiny a konečně západní státy podílející se na koalici je skutečně impozantní, což minimalizuje šanci na ustavení životaschopné alternativní správy oblastí osvobozených od vlády Daesh.

Západní státy by proto neměly podléhat volání po okamžité akci a investovat na základě nafouklé hrozby značný objem finančních prostředků, lidských životů a své reputace do podniku s velmi nejistým výsledkem. Rychlá vojenská akce nemůže zakrýt skutečnost, že zde není vůle aktivně se v oblasti angažovat po dlouhá desetiletí. A nehledě na to, jestli území ovládaná Daesh osvobodí operace západních armád nebo místní síly podporované koaličními leteckými údery, Západ ponese minimálně částečnou odpovědnost za politický útvar (nebo anarchii), co zaujme jeho místo.

Původní vydání: Proč nechtít vojensky porazit Islámský stát

Přejít
Tagy
Tagy
Blízký Východ a severní Afrika 1179
Evropa 2907
Islámský stát 186
NATO 376
konflikt v Sýrii 245
terorismus 177
Česká republika 2208
česká bezpečnostní politika 279
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz