Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Priority španělského předsednictví EU v Latinské Americe

Simone Radačičová / Ed. 15. 2. 2016

Španělsko se ujalo předsednictví Rady EU 1. ledna 2010 na šest měsíců. Jako bývalou koloniální velmoc jej s regionem Latinské Ameriky spojuje nejen historie či kulturní nebo jazyková spřízněnost, ale v současné době i významné ekonomické a politické vztahy. I proto se Španělsko během svého předsednictví zaměří v oblasti zahraniční politiky na země Latinské Ameriky, kde si vytyčilo několik priorit.

Obecně se dá říct, že Madrid čeká celá řada výzev spojených s vládou levicově-populistických politiků, kteří budou pravděpodobně komplikovat naplňování španělských cílů v Latinské Americe. Zvláštní prostor je třeba věnovat i otázce Kuby, která bude zřejmě hrát klíčovou roli v oblasti nejen španělské, ale potažmo i evropské zahraniční politiky.

Doba šestiměsíčního předsednictví bude navíc naplněna několika významnými událostmi – na rok 2010 připadá oslava dvoustého výročí získání nezávislosti či významných událostí vedoucí k vyhlášení nezávislosti Mexika, Argentiny, Chile a Kolumbie. V květnu se navíc uskuteční plánovaný 6. summit EU- Latinské Ameriky a Karibiku (LAK).

Španělské předsednictví navíc přichází v době pokračující finanční a ekonomické krize, která odlišným způsobem zasáhla země LAK. Právě tato krize ukončila předchozí silný ekonomický rozkvět, kdy státy regionu rostly průměrně o 5,3 %.[1] Nicméně předešlé ekonomické úspěchy nevedly ve větší míře ke snížení sociálních problémů regionu, který dnes patří mezi oblasti s nejvyšší mírou sociální nerovnosti a vyloučení. I tato problematika se tak dostala na agendu španělského předsednictví.

Pokrok v jednání o asociačních dohodách

V otázce vyjednávání asociačních dohod má Španělsko velice ambiciózní cíle. Cílem je obnova jednání s Mercosurem a Andským společenstvím (CAN) a uzavření dohody s integračním uskupením SICA (Středoamerický integrační systém).

V případě Mercosuru Španělsko pravděpodobně narazí na problém spojený s nedokončením vyjednávání WTO v Dauhá. EU a Mercosur se dlouhodobě neshodují v otázce zemědělských subvencí a vývozu evropských průmyslových výrobků na trhy Mercosuru. Jen těžko se dá očekávat výrazný průlom, protože obě entity čekají až na konečné výsledky jednání v Dauhá, které se ocitlo ve slepé uličce. Možnost uzavření asociační dohody během nadcházejícího půlroku je tedy spíše nereálná. Možný je ovšem omezený pokrok v určitých citlivých otázkách (jako je např. problematika duševního vlastnictví). Výrazný pokrok je limitován i nevyřešeným členstvím Venezuely, která ještě nepatří mezi plnoprávné členy tohoto integračního uskupení. Na druhou stranu se Španělsko může plně věnovat prohloubení vztahů s nastupující světovou velmoci – Brazílií.

Další prioritu představuje vyjednávání s Andským společenstvím (CAN). Hlavní problém spočívá v ideologické rozrůzněnosti společenství a animozitě mezi členskými státy. EU dlouhodobě podporovala rozhovory s CAN jako celkem, ale kvůli poslednímu vývoji byla přinucena upustit od svého dlouhodobého cíle a zaměřila se na bilaterální jednání s jednotlivými členskými zeměmi uskupení. Největší pokrok byl dosud učiněn ve vztazích s  Peru a Kolumbií. Naopak v otázce obchodu se nejvíce problémů objevilo v negociacích s Ekvádorem a Bolívií, kde nepanuje shoda zejména v oblastech duševního vlastnictví, zemědělství a služeb. V otázce politického dialogu a spolupráce se EU i nadále snaží vyjednávat s CAN jako celkem. Z toho vyplývá, že Madrid má poměrně omezené možnosti průlomu v jednání a podobně jako v případě Mercosuru předsednictví může přinést pouze dílčí úspěchy.

Španělsko tak čelí poměrně složitému úkolu: i nadále je nutné pokračovat v jednání s CAN i Mercosurem jako takovými, protože není možné nahradit asociační dohody pouze dohodami založenými na bilaterální bázi mezi jednotlivými státy a EU. To by ohrozilo dosavadní evropskou politiku vůči LAK, která se dlouhodobě opírá zejména o podporu hlubší regionální integrace.

V otázce uzavření asociační dohody se jako nejperspektivnější jeví vztahy s uskupením SICA. Jediný problém spočívá v současné situaci panující ve středoamerickém Hondurasu, což by mohlo poněkud zkomplikovat vyjednávání. Nicméně je velmi pravděpodobné, že během španělského předsednictví dojde k uzavření zmíněné dohody.

Summit LAK v Madridu

V polovině května se v Madridu uskuteční 6. summit EU-LAK, na kterém se očekává účast až šedesáti státníků. Tento summit má představovat jednu z nejvýraznějších událostí španělského předsednictví. Na zasedání se bude hovořit o strategickém partnerství evropského a latinskoamerického regionu a dalších otázkách současného světa. Mezi ně bude patřit i jednání o budoucnosti reformy OSN, klimatických změnách, změnách v mezinárodním finančním systému, trvale udržitelném rozvoji apod. Hlavní otázkou se stane budoucnost další spolupráce obou regionů v oblasti sociální koheze, boje proti drogám, migrace a chudoby.

V první polovině roku 2010 bude pokračovat i strategický dialog s Brazílií a Mexikem. Tato jednání však musí být vedena velmi opatrně, aby nedošlo k ohrožení celkového posilování relací mezi EU a regionálními uskupeními. Mohlo by tak dojít k posílení regionálních asymetrie (to je hlavně případ Brazílie jako člena Merocosuru) a snížení významu dialogu postaveného na regionální bázi. Významnou roli bude mít i budoucnost vztahů s Kubou.

Otázka Kuby

Vláda premiéra José Luis Rodriguez Zapatera se již dlouhou dobu zaměřuje na normalizaci vztahů mezi EU a Kubou. Španělský ministr zahraničí Miguel Ángel Moratinos navštívil ostrov v říjnu 2009, kde se setkal s Raúlem Castrem a svým kubánským protějškem Brunem Parrillou. Při této příležitosti Moratinos uvedl, že zrušení Společného postoje z roku 1996 bude jedním z cílů španělského předsednictví.[2] Klíčový evropský dokument by pak měla nahradit smlouva mezi EU a Kubou.

Podobné závěry přineslo i jednání mezi Moratinosem a Parrillou z listopadu 2009 v Bruselu, kdy Moratinos zopakoval, že Madrid bude usilovat o uzavření bilaterální dohody mezi Kubou a EU. Moratinos se domnívá, že v tomto případě se mu podaří nalézt konsenzus s dalšími členskými státy EU. Cílem španělské diplomacie se tedy stane dojednání příhodné shody na evropské půdě. Je ale možné, že v budoucnu narazí na postoj české diplomacie, která naopak zrušení dokumentu nevítá.

V souvislosti se španělským předsednictvím se již objevily první obavy. Kubánští disidenti protestují proti postupu španělské diplomacie a již vyjádřili obavy z možného prolomení Společného postoje. Jejich kritika se soustředí zejména na postavu Moratinose, který není vnímán jako zastánce zájmů kubánských disidentských kruhů. A to zejména kvůli skutečnosti, že se během jeho poslední návštěvy Havany s představiteli disidentů nesetkal. Moratinos však odmítá tuto kritiku. Z jeho pohledu španělská politika politického dialogu a otevření přinesla první výsledky – údajně došlo k poklesu počtu politických vězňů z „300 na 200“.

Závěr

Přestože má Španělsko jen omezené možnosti v otázce prolomení obchodních vztahů, předsednictví této evropské země představuje unikátní příležitost pro změnu vztahů mezi EU a Latinskou Amerikou. Ty zůstávají i přes dynamický vývoj, kterým procházejí jednotlivé země LAK, stejné. EU by měla tedy zásadně přehodnotit svou politickou orientaci, aby více odpovídala latinsko-americké realitě. Španělsko by  mohlo během svého předsednictví využít a posílit svou roli prostředníka mezi Latinskou Amerikou a zbytkem EU a přispět k dalšímu rozvoji vzájemných vztahů. Zároveň by mělo usilovat o zvýšení zájmu o dění v Latinské Americe, a to hledáním podpory u zemí, které mají v tomto regionu rovněž své zájmy (jako je Itálie či Portugalsko) a s jejich pomocí pak přesvědčit nové členské státy, které víceméně význam LAK opomíjejí (výjimku snad tvoří pouze ČR v případě Kuby).

Přestože během šestiměsíčního předsednictví nebude možné celkově zohlednit dynamický rozvoj Latinské Ameriky ve vztazích k EU, bude zcela jistě možné alespoň započít přípravu nového strategického přístupu k LAK. Tento nový postoj by měl více odrážet politické, ekonomické i sociální reálie současné Latinské Ameriky a možnosti EU. Vzájemné vztahy by se v budoucnu měly více opírat o strukturovaný a mnohovrstevný politický dialog, pokračování spolupráce v obchodních otázkách a snaze o větší spolupráci na mezinárodním poli. Velkou výzvou je i možnost dalšího sblížení a spolupráce v oblastech migrace, klimatických změn, boje proti chudobě a drogám, terorismu atd.

Oslavy „bicentenaria“ navíc nabízejí příležitost přiblížit latinskoamerickou kulturu Evropanům a zohlednit kulturní a hodnotové sounáležitosti obou regionů. Španělské předsednictví může i zbilancovat dosavadní vývoj ve vzájemných relacích, nejen politických či ekonomických, ale i kulturních.

Zdroje:

  • Arenal, Celestino del, Relations between the EU and Latin America: Abandoning Regionalism in Favour of a New Bilateral Strategy?, Real Instituto Elcano, dostupnézde
  • Ayuso, Ana, Un proyecto para Europa. Reflexiones y propuestas para la Presidencia española del Consejo de la Unión Europea, 7. kapitola, CIDOB, dostupné zde
  • Gratius, Suzanne, ¿Otra ocasión perdida noc América Latina?, Foreign Policy, dostupné zde
  • España estrechará relaciones con América Latina durante su presidencia de la UE, Club Raíz, dostupné zde
  • Iglesias espera que la presidencia española abra la comunicación con América Latina, EcoDiario, dostupné zde
  • La presidencia española encabezará una Unión Europea que debe empezar a andar con voz única y sin excusas, Liga europea de cooperación económica, dostupné zde
  • Spanish foreign minister defends Cuba policy, AFP / Expatica, dostupné zde
  • Spain wants EU-Cuba agreement in first half of 2010, AFP, dostupné zde
  • Oficiální stránky Španělského předsednictví

[1] Jedná se o průměrný růst v letech 2004 – 2008

[2] Společný postoj byl přijat v roce 1996 z popudu tehdejšího premiéra Aznara. Postoj je v rámci evropsko-kubánských vztazích přelomovým dokumentem, který poprvé jasně definoval zájmy a cíle EU na Kubě, jako je poklidný přechod k demokracii na ostrově, nastolení právního státu, jež bude ctít univerzální hodnoty jako lidská práva, zlepšení postavení opozice na ostrově, propuštění disidentů, dodržování lidských práv, změny v trestním zákoníku atd. Je třeba si uvědomit, že v současné době je Kuba jedinou zemí Latinské Ameriky, které nemá podepsanou dohodu s EU. Zrušení Společného postoje patří mezi zásadní cíle kubánské zahraniční politiky již od jeho vzniku v roce 1996.

Původní vydání: Postlisabonské předsednictví – dobře namazaný stroj?

Přejít

Původní vydání: A Conversation on Central European EU Presidencies

Přejít

Původní vydání: Czech official: EU-US free trade zone will boost Czech GDP growth

Přejít

Původní vydání: Euroscepticism and European Parliament elections

Přejít
Tagy
Tagy
Evropa 2928
Evropská unie 1860
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz