Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Potřebuje EU společnou obrannou a bezpečnostní politiku?

Martin Shabu Martin Shabu / Ed. 18. 2. 2016

Odpověď na výše položenou otázku se různí podle toho, zeptáte-li se občana velkého nebo malého státu EU či podle míry dosaženého vzdělání a povědomí respondenta o dosavadních aktivitách na poli vnějších vztahů Unie. Podle výsledku Eurostatu z druhé poloviny loňského roku jsou 3 ze 4 Evropanů příznivci silnější role EU v oblasti společné obranné a bezpečnostní politiky (SBOP). Češi se v průzkumu dostali s 86 procenty podpory SBOP na třetí příčku z celé pětadvacítky. Zdá se, že si Evropané jasně uvědomují, že jejich domácí bezpečnost je v globalizovaném světě jednadvacátého století těsně provázána se stabilitou ostatních regiónů. To znamená, že chceme-li se cítit bezpečně „u nás v Evropě“ musíme se aktivně zajímat o dění v zahraničí a přispívat k projekci stability a míru za hranice Evropské unie.

Problémy jako imigrace z nestabilních a ekonomicky slabých zemí, hrozba globálního terorismu nebo energetická bezpečnost jsou ze své podstaty výzvou pro tradiční národní politiky. Mnohem častěji se ukazuje, že řešení těchto komplexních témat leží spíše v efektivní nadnárodní spolupráci. Ačkoli je bezpečnostní a obranná dimenze jednou z nejmladších společných politik a zároveň oba její iniciátoři, Jacques Chirac a Tony Blair, odcházejí z vrcholné politiky, existuje řada příkladů, kdy bezpečnostní složky pod hlavičkou Evropské unie odvedly kus dobré práce. EU je dnes svými vojenskými a policejními misemi přítomná v řadě konfliktních a nestabilních zemích od Balkánů přes Irák až po Kongo. V roce 2004 vznikla např. Evropská obranná agentura, která má v dlouhodobém horizontu koordinovat proces vyzbrojování jednotlivých evropských armád tak, aby se zbytečně nedublovaly, ale spíše doplňovaly s ohledem na omezené prostředky plynoucí do rezortů obrany. Od počátku letošního roku je plně operabilní koncept bojových skupin tzv. battle groups. Evropská unie je tak připravena vést dvě vojenské operace v rozsahu jedné bojové skupiny (1500 vojáků) téměř simultánně na dvou místech, i ve vzdálených regionech světa, po dobu 120 dní.

Vedle množství dílčích úspěchů však Evropa zažila rovněž krizi legitimity a ostrý spor rozdělující členské země. S útokem na Irák Saddama Husseina se Unie rozpadá na koaliční spojence Spojených států a naopak odpůrce intervence. Kontinent nově rozděluje nikoliv „železná opona“, ale hodnotová preference uni- nebo multilateralismu. Koncept společné vize a jednoho hlasu ve světové politice byl znovu oslaben. Odmítnutí evropské ústavní smlouvy ve Francii a Nizozemí v roce 2005 znamená další odmítnutí větší svrchovanosti Evropské unie.

Je na nově nastupující politické elitě, zda-li odpoví na výše položenou otázku stejně pozitivně jako její voliči. Nechejme se překvapit, jest-li přijdou političtí lídři jako Gordon Brown, Nicolas Sarkozy či Angela Merkelová s jasnými a přesvědčivými kroky na cestě k Evropě se silnějšími „svaly“.

Původní vydání: Potřebuje EU společnou obrannou a bezpečnostní politiku?

Přejít
Tagy
Tagy
Evropa 2929
Evropská unie 1860
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz