Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Padne Ukrajina bez ruského plynu?

Michal Lebduška Michal Lebduška / Ed. 19. 11. 2015

Plynové vyjednávání mezi Ruskem a Ukrajinou se nepodařilo posunout z patové situace. V reakci na to Rusko splnilo své výhružky a zastavilo dodávky plynu na Ukrajinu. Obnoveny mají být až poté, co Ukrajina za plyn zaplatí předem. Obě strany mluví o řešení konfliktu pomocí mezinárodní arbitráže, přičemž ruská strana argumentuje ukrajinským dluhem za plyn. Ukrajinci naopak nesouhlasí s příliš vysokou cenou, a proto platby pozastavili. Celý konflikt je do značné míry výsledkem jednostranného ruského vypovězení takzvaných Charkovských dohod z roku 2010. Ukrajina tehdy získala slevu na zemní plyn výměnou za prodloužení pronájmu přístavu v Sevastopolu ruské černomořské flotile.

Celkově je ale současná krize ve svém důsledku v zásadě jen další epizodou ve vleklém ukrajinsko-ruském sporu o zemní plyn, k jehož doposud nejvýraznější eskalaci došlo na počátku roku 2009. I díky pět let staré krizi je dnes Ukrajina spolu se zeměmi EU na tuto situaci připravena mnohem lépe. Mechanismem, který má Ukrajině pomoci, je obrácení směru v plynovodech a dodávání zemního plynu na Ukrajinu ze zemí Evropské unie. Realizaci tohoto scénáře umožňuje především již funkční plynovod Nord Stream, který vede z Ruska do Německa po dně Baltského moře. Na Ukrajinu by se i v tomto případě pochopitelně dodával stejný ruský plyn jako doposud. Skutečnost, že by za něj Ukrajina platila méně, než za dodávky přímo z Ruska, velmi výmluvně dokládá, jak Rusko využívá plynu jako strategické zbraně.

Vzhledem k tomu, že se momentální krize neodehrává v zimě, kdy je spotřeba největší, není Ukrajina ve zcela bezvýchodné situaci. Kompletní přerušení dodávek do zemí Unie plynovodem Nord Stream si Rusko z objektivních důvodů nemůže dovolit a zároveň může jen těžko evropským zemím diktovat, kam ho budou dále posílat. Náhradní řešení se podařilo najít i na Slovensku, kde byla situace s reverzním tokem plynu vzhledem ke smluvním závazkům vůči Gazpromu nejkomplikovanější. Nastává tedy paradoxní situace. Ukrajině pomáhá projekt, který měl za cíl ji obejít a zvýšit její závislost na ruských rozmarech.

Dlouhodobým tlakem nejen v této oblasti naopak Rusko postupně ztrácí schopnost přímo zasahovat do vnitřního vývoje Ukrajiny. Takto se Ukrajinci budou zcela logicky snažit dále diverzifikovat své zdroje a omezit závislost na Rusku, což by se zřejmě nestalo, kdyby ruský režim zvolil vůči Ukrajině méně agresivní přístup. I v tomto případě tedy platí, že ruská politika je zcela kontraproduktivní a stupňování tlaku jen vede ke snahám o co největší omezení přímých vlivů Ruska v zemi.

Bezprecedentní postup ruského režimu navíc zásadním způsobem podkopal jeho obraz. Těžko teď Rusové někoho přesvědčí o tom, že jsou transparentní zemí řídící se pevně danými pravidly. Obzvláště události okolo anexe Krymu, kdy Rusko mimo jiné de facto ukradlo ukrajinskou státní společnost Čornomornaftohaz a její těžební kapacity v Černém moři, by měly být pro státy EU výrazným varováním. V tomto směru už ostatně začalo docházet k prvním opatřením, která se týkají projektu plynovodu South Stream přes Černé moře, jehož výstavba je v současné krizi vážně ohrožena. V nastalé situaci by bylo jistě kompletní přehodnocení projektu na místě. Obzvláště když k němu existuje alternativa v podobě oživení dříve plánovaného konkurečního projektu Nabucco respektive realizovaného plynovodu TAP směřujícího z Ázerbájdžánu do jižní Itálie, který bude Rusko zcela obcházet.

České republiky se tento problém na první pohled příliš fyzicky netýká i díky tomu, že byl nedávno mimo jiné vybudován plynovod Gazela, který do ČR přivádí plyn z Nord Streamu. Energetická bezpečnost je ale záležitostí celé Evropské unie, a právě proto stojí za to podporovat přinejmenším co největší diverzifikaci zdrojů a přenášet tuto politiku výše na úroveň EU. Snižování ruského potenciálu k vydírání by jednoznačně mělo být i v zájmu ČR. Je třeba ukázat Rusku, že zemní plyn není zbraň, a že jakákoliv agresivní politika se v delším horizontu obrátí proti němu samému.

Původní vydání: Padne Ukrajina bez ruského plynu?

Přejít
Tagy
Tagy
Evropa 2870
Postsovětský prostor 426
Rusko 971
Ukrajina 824
energetika 189
ukrajinská krize 454
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz
Reklama
Reklama
Reklama