Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Nevalný prezident ve Valném shromáždění

Tomáš Karásek Tomáš Karásek / Ed. 20. 11. 2015

Prezidentu Klausovi je po projevu ve Valném shromáždění OSN třeba pogratulovat: jde o brilantní ukázku manipulativní argumentace, s níž je zdánlivě nemožné nesouhlasit. Má mít mírové řešení konfliktů přednost před vojenskou akcí? Jistě. Nebyla snad intervence v Iráku katastrofou a operace v Afghánistánu velkým zklamáním? Těžko to zpochybnit. Mají být při řešení konfliktů respektovány místní zvyklosti a tradice? Bez debat.

Na druhou stranu, porovnávat situaci v Libyi před rokem nebo dnes v Sýrii s rozdělením Československa je nesmyslné. V kontextu jižního Středomoří a Blízkého východu se přeci nebavíme o demokratických státech, které se vypořádávají s problémem nefunkční federace, ale o odporu proti brutálním diktaturám. Ten byl, mimochodem, nejprve nenásilný a ozbrojenou konfrontaci rozpoutalo až násilí vládní strany proti protestujícím civilistům. A jak by asi vypadal přechod k demokracii v Československu, kdyby komunistický režim reagoval v listopadu 1989 stejně násilně jako současný syrský režim?

Prezident se také v rozhovoru před projevem podivil nad tím, že povstalci v Sýrii disponují těžkými zbraněmi. Jistě, mnohem férovější by patrně bylo, kdyby proti vládním jednotkám bojovali holýma rukama. Prezident tím naznačil, že je znepokojen vnější podporou povstalců. Proč ne, Saúdská Arábie a Katar vojenskými dodávkami jistě nesledují idealistické cíle. Škoda jen, že mu stejně nevadí dodávky ruských zbraní syrskému režimu nebo podpora Damašku íránskými vojenskými ‚poradci‘. Jeho údiv je také poněkud nekolegiální vůči našim spojencům z NATO, kteří se na podpoře povstalců, byť ne vojensky, rovněž podílejí.

Hlavním problémem projevu je ale jeho celkové vyznění. Vyplývá z něj, že před hodnotami, jako je demokracie a individuální lidská práva, má mít přednost vůle místních, nepochybně tradice vyznávajících autokratických vládců a diktátorů. Prezident má samozřejmě pravdu v tom, že zásahy mezinárodního společenství jsou často kontraproduktivní, nevedou k očekávaným výsledkům nebo dokonce situaci na místě zhorší. Přesto se ale Česká republika se od svého vzniku z dobrých důvodů hlásí k myšlence univerzality lidských práv a sdílených hodnot. Jak opakovaně demonstrovala, tyto hodnoty považuje za natolik podstatné, že je ochotna podpořit je v krajním případě i vojensky.

Prezidentův projev stojí na přesně opačných principech. Dělá tím české zahraniční politice, která by měla být v prvé řadě jednotná a konsistentní, stejně medvědí službu jako nedávné výroky premiéra Nečase o dalajlamismu. Snad nejsmutnější na celé věci je, že u prezidenta to nikoho nepřekvapí.

Původní vydání: Nevalný prezident ve Valném shromáždění

Přejít
Tagy
Tagy
OSN 89
Česká republika 2202
česká zahraniční politika 938
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz