Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Německo po zemských volbách v Severním Porýní-Vestfálsku

Ondřej Picka / Ed. 15. 2. 2016

9. května volili občané německé spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko nový zemský parlament. Několik měsíců odkládaly vládní strany důležitá rozhodnutí, aby nezhoršily své vyhlídky v těchto volbách. Teď ztratily většinu ve Spolkové radě a řadu cílů, které si v říjnu v koaliční smlouvě předsevzaly, nebudou vůbec schopné realizovat.

Význam těchto zemských voleb se nezakládal pouze na tom, že Severní Porýní-Vestfálsko je nejlidnatější zemí (18 milionů obyvatel), která má největší podíl na HDP Spolkové republiky (přes 20%). Volby byly vnímány jako důležitý mezník, který do velké míry rozhodoval o osudu černo-žluté koalice na celostátní úrovni a dalším vývoji německé politiky. CDU/CSU a FDP, vládnoucí jak na Rýnu tak v celém Německu, disponovaly do voleb většinou jednoho hlasu ve Spolkové radě. Prohra by znamenala ztrátu šesti hlasů a snížení vládní akceschopnosti. Pro realizaci plánů koalice jako snížení daní, reforma zdravotního pojištění či oddálení výstupu z jaderné energetiky za rok 2020 je nezbytný souhlas tohoto orgánu. Volby byly pro koalici ale důležité i v symbolické rovině. Po více jak půl roce vládnutí byly testem její popularity. Byly to jediné volby v roce 2010, první od nástupu současné vlády k moci. Stejný význam měly ovšem i pro opoziční sociální demokraty. Po zdrcující porážce ve spolkových volbách byly testem nového vedení v čele s předsedou Sigmarem Gabrielem a nového kurzu strany, který má oslovit i zklamané levicové voliče. Důležité pro SPD byly také historické konotace. SPD stála v čele düsseldorfské vlády v letech 1966 až 2005, od roku 1980 přitom s absolutní většinou hlasů v parlamentu. Prohra v roce 2005 vedla k tomu, že kancléř Gerhard Schröder vyvolal předčasné volby do Spolkového sněmu. V neposlední řadě bylo hlasování důležité pro radikálně levicovou stranu Die Linke. Ta je etablovaná zejména v tzv. nových spolkových zemích, v posledních letech se jí daří ale pronikat do zemských parlamentů i na západě – od roku 2007 nedosáhla na pět procent hlasů potřebných pro vstup do Landtagu pouze v Bavorsku. Severní Porýní-Vestfálsko tak bylo pro ni dalším důležitým mezníkem.

Právě posilování Die Linke vede k posunům v stranickém systému. Die Linke se etablovala – alespoň prozatím – jako pátý subjekt na německém politickém spektru a tradiční koaliční konstelace, jako např. spolupráce křesťanských demokratů s liberály či sociálních demokratů se Zelenými, pak nejsou možné, protože pro ně není v parlamentu dostatek hlasů. Strany se proto musí otevřít novým možnostem. Nejde zde pouze o spolupráci SPD s Die Linke (případně za účasti Zelených), ale rovněž o různé varianty koalice CDU se Zelenými (za či bez účasti liberálů). Realizace jedné z takových koalic v nejlidnatější spolkové zemi by byla důležitým průlomem. Vládní spolupráce SPD s Die Linke se stala běžnou na východě Německa (v současné době v Berlíně a Braniborsku), zatím nebyla ale uskutečněna nikde na západě. Pokus hesenské předsedkyně SPD Andrey Ypsilanti o menšinovou koaliční vládu se Zelenými s tolerancí Die Linke ztroskotal v roce 2008 na odporu vlastních poslanců. První koalice CDU se Zelenými vznikla 2008 v Hamburku, o rok později za účasti FDP také v Sársku. Hamburg a Sársko patří ale k nejmenším spolkovým zemím a tyto první pokusy nemají takový dopad, jako by měla koalice v Düsseldorfu. V to, že se Zelení stanou z dlouhodobé perspektivy potencionálním partnerem pro CDU také na spolkové úrovni, doufá i kancléřka Merkelová.

Pravděpodobnost, že si Severní Porýní-Vestfálsko po volbách nevystačí s tradiční koaliční aritmetikou, byla vysoká. Průzkumy sice měsíce před volbami signalizovaly jasné vítězství CDU ministerského předsedy Jürgena Rüttgerse, zda se podaří obhájit černo-žlutou vládní většinu (Rüttgers se před volbami vyslovil pro pokračování koalice s FDP) i v případě, že Die Linke zasedne v Landtagu, bylo však velmi nejisté. Navíc se v posledních týdnech podařilo porýnské SPD v čele s do té doby veřejnosti málo známou bývalou zemskou ministryní Hannelore Kraftovou náskok křesťanských demokratů stáhnout. CDU nakonec získala pouze o 6 000 hlasů více než SPD, obě velké strany budou mít stejný počet poslanců. Oproti 45 % v roce 2005 dosáhla CDU pouze na 35 % hlasů. Za neúspěch vládních stran je do velké míry zodpovědná špatná práce v koalici na spolkové úrovni, což připustila i kancléřka Merkelová, na kterou se po volbách snesla vlna kritiky předsedů zemských stranických organizací. Koaliční spolupráci provázejí konflikty, CDU a FDP nejsou schopné se dohodnout ani na klíčových projektech pro toto volební období, důležitá rozhodnutí jsou odkládána. Lví podíl na ztrátě vedení však nese i Rüttgers. Jeho stranu zasáhla v posledních týdnech řada skandálů týkajících se zejména financování. Vděčná média přitom interními dokumenty zásoboval někdo přímo z aparátu zemské organizace CDU.

Rüttgers nemá dostatek hlasů pro pokračování své koalice, na většinu nedosáhli však ani SPD a Zelení.  Na úřad ministerského předsedy vznesli nárok předsedové obou velkých stran. Na tahu je nyní Hannelore Kraftová, neboť levicové strany (SPD, Zelení, Die Linke) mají v Landtagu většinu. Kraftová se ale k případné vládní spolupráci s Die Linke staví skepticky. Nikdy ji explicitně nevyloučila, Die Linke označila ale za stranu, která není schopná vládnout ani se podílet na koalici. Navíc i uvnitř Die Linke existuje značný odpor k vládní účasti. SPD bude proto pravděpodobně upřednostňovat jiné konstelace. V úvahu by připadala spolupráce se Zelenými a FDP – tato varianta byla zatím vyzkoušena pouze na počátku 90. let v Brémách a Hamburku. Ztroskotat by mohla na liberálech, kteří se k  spolupráci s dvěma levicovými stranami staví skepticky. Není vyloučeno, že se naopak většinu podaří sestavit CDU, a to spolu s liberály a Zelenými. Zelení by ale do takovýchto jednání šli s řadou požadavků týkajících se školské politiky a životního prostředí, které by pro CDU mohly být jen těžko akceptovatelné. Nejpravděpodobnější se tak v tuto chvíli jeví vznik velké koalice. Přestože zejména ve školské politice se názory CDU a SPD rozcházejí, volební kampaň nebyla vyhrocená a případné dohodě nestojí v cestě žádné osobní animozity. Navíc, velká koalice je v německém prostředí běžnou variantou, na rozdíl od zatím zřídka realizovaných trojčlenných koalic.

Ať už povolební poker dopadne jakkoliv, spolková vláda přijde o většinu ve Spolkové radě. O tom, jak mají hlasovat delegáti jednotlivých spolkových zemí, rozhodují zemské vlády. V případě, že neexistuje mezi koaličními partnery shoda, příslušná země se tradičně většinou zdrží hlasování. S šesti hlasy z Düsseldorfu tak Angela Merkelová již nemůže počítat, neboť v nové vládě zasedne určitě alespoň jedna ze stran, které jsou v Berlíně v opozici. SPD ani Zelení nedovolí, aby vláda Merkelové realizovala hlavní body koaliční smlouvy. Zároveň však ztráta většiny ve Spolkové radě neznamená, že by spolková vláda byla paralyzovaná. Taková konstelace je v dějinách Spolkové republiky spíše pravidlem, než výjimkou. Německá politická kultura je do značné míry orientována na konsensus, navíc politické strany jsou organizovány federálně a zemské organizace mají velkou samostatnost. Vládnutí se ale stane složitějším. Na spolkové úrovni se u většiny důležitých zákonů bude muset shodnout nejen koalice, ale kancléřka se bude muset ucházet o podporu také buď přímo u některé z opozičních stran, nebo hledat kompromis s těmi spolkovými zeměmi, kde jsou SPD či Zelení u moci. Šanci obrátit poměr sil ve Spolkové radě bude mít černo-žlutá koalice v průběhu příštího roku, kdy se koná hned šestero zemských voleb.

Voliči v Severním Porýní-Vestfálsku vyslali vládě Merkelová-Westerwelle varovný signál a zároveň omezili její manévrovací prostor. Naopak pro SPD byl její výsledek po šoku z voleb do Spolkového sněmu povzbuzením, svou kandidátku slavila, jako by volby vyhrála. Potvrdil se i trend směrem k systému pěti politických stran, ve kterém má Die Linke své pevné místo a kde není možné sestavit tradiční dvoučlenné koalice.

Tagy
Tagy
Evropa 2845
Německo 442
volby 1118
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz
Reklama
Reklama
Reklama