Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Nemají snad islamisté smysl pro humor?

Zora Hesová Zora Hesová / Ed. 11. 1. 2016

Satirik Básem Yúsef byl na začátku roku obviněn z šíření nepravdivé zprávy. Minulý týden už na něj byla uvalena vazba. Postihování satiry je pouze jedním z případů, ve kterých se nová moc v Egyptě soudní cestou snaží omezovat svobodu projevu.

Sám nejvyšší státní zástupce nechal Yúsefa předvolat k soudu, že si dělal legraci z prezidenta. K původnímu obvinění se přidaly stížnosti dvanácti občanů, kteří se cítili vážně poškozeni zesměšňováním a znevažováním autority prezidenta.

Egyptský Jon Stewart

Situace je v mnoha ohledech absurdní: nic není Egypťanům bližší, než humor. Noviny, internet a káhirské jsou plny karikatur a vtipů, kterými Egypťané zlehčují dramatické a často absurdní situace, které v posledních dvou letech v politice vznikají. I v nejtragičtějších okamžicích kolují humorné komentáře. Ovšem Básem Yúsef je jiná třída, než baviči v čajovnách.
Provozuje první oficiální pravidelnou satirickou show, stylizovanou podle legendárních amerických The Daily Show Jona Stewarta a Colbert Report. Bez zábran a otevřeně karikuje osobnosti a někdy i s primitivně drzým vtipem komentuje politické dění. Jeho program, který Yúsef uvádí jako program „Program“ (Barnámig el-barnámig) je každý týden jednou z nejsledovanějších politických programů v Egyptě vůbec. Lékař Yúsef, fotogenický čtyřicátník, začal dva měsíce po revoluci podomácky natáčet program B+. Během několika týdnů měl na youtube statisícové počty shlédnutí a několik soukromých televizí mu nabídlo vysílat program pravidelně a s profesionální zázemím. Yúsef si vybral přední liberální soukromou televizi ON TV koptského magnáta Sawírise, který finančně podporuje liberální Egyptský blok. Aby si zajistil důvěru, karikoval v ní jak Sawírise, tak i své spolupracovníky. Od podzimu jí vysílá druhý největší soukromý kanál CBC.

Básem si podobně jako John Stewart zve hosty: od nejbarvitějších salafistů, jako byl fousatý prezidentský ex-kandidát Házem Abú Ismail, po zaryté islamofoby, jako je moderátor Taufík Okáša. Prezident Mursí je jedním z nejčastějších terčů: Yúsef ho nazýval Super-Morsím v době, kdy si na podzim přiřkl moc nad soudy, vysílal záznamy jeho slibů v době, kdy bylo zřejmé, jak (špatně) dopadly, oblékl se do směšného taláru při Mursího přijímání čestného doktorátu z filozofie v Pákistánu. Jeho útoky se nevyhýbají ani náboženství, či jak on sám, věřící muslim, říká „obchodníkům s islámem“, ani občasným sexuálním narážkám. Je tedy na co si stěžovat a soudních sporů pro urážku a rouhačství vedl už několik, přičemž většina byla zastavena.

Egyptská absurdita

Ani soudy pro rouhačství nejsou v Egyptě vzácné. Paradoxně jich se svobodou přibilo. Káhirská Asociace pro svobodu slova AFTE jich registruje několik každý týden. Týkají se prostořeké mládeže, ale veřejných osobností. Známý herec Ádil Imán byl například souzen za rouhačství proto, že před lety hrál v jistém filmu osobu, která měla urážet islám. AFTE ho bránila (úspěšně), stejně, jako brání u soudu snad jediného veřejného ateistu v Egyptě Albera Sabera, který se vyjádřil ironicky během aféry s proti-islámským videem v září. Saber si zavolal policii, aby ho chránila před rozezlenými salafisty. Když policie přijela, zatkla jeho a obvinila ho z rouhačství. Za žalobami nestojí nutně islamisté či politické strany, ale často sousedi, agilní státními zástupci apod.
V chaotické porevoluční době se tak projevují se náboženské a politické nejistoty a také politizace islámu. Řešení otázek svobody projevu před soudy zůstává v zásadě přirozeným způsobem, přestože soudy nejsou nutně koherentní a zákony zůstávají vágní. Básem Yúsef sám komentoval s tím, že svoboda karikovat jde ruku v ruce se svobodou soudně stíhat. „Horší by byl, kdyby se do sporů vložil nejvyšší státní zástupce.“

Přesně to se teď stalo. Talaat Ibrahim uvalil vazbu nejen na Yúsefa, ale i na několik dalších aktivistů. Aby byla situace dostatečně absurdní, Mohamed Mursí v létě porušil zákon, když Ibrahima poprvé jmenoval. Když to neprošlo, přiřkl si toto právo v ústavním prohlášení z listopadu a Ibrahima jmenoval. Ibrahim má teď vlastní proces: soudy mu funkci odebraly. Situace by byla skoro komická, kdyby se útoky na svobodu projevu v poslední době neopakovaly a kdyby nebyly neseny zřejmým politickým záměrem.

Islamizace státu

Vláda Muhammada Mursího , ve funkci od července 2012, učinila řadu pokusů o kontrolu médií, zejména výměnou řízení velkých státních deníků. Za oběť padl například slavný liberální moderátor a šéf-editor Ahram Online Haní Šukralláh, a také zmíněný populista a islamofob nejhoršího kalibru, Taufík Okáša, za kterého se během jeho procesu postavili i jinak nepřátelští liberálové. Nová ústava, kterou islamisté protlačili, nezvyšuje záruky ohledně svobody slova, naopak, ještě silněji kriminalizuje tzv. urážky náboženství.

Kritici Muslimského bratrstva a jejich prezidenta se obávají islamizace státu, tedy dosazování členů prezidentovy strany na různé posty ve státní administrativě a na stíhání protivníků. V této strategii, která je mimochodem popsána sama o sobě vtipným pojmem ichwána (přibližně zbratrstvovávání), je možné vidět dvě věci. Buďto pokus o jakousi islamizaci shora ze strany hegemonických islamistů, nebo naopak neobratné pokusy o zabezpečení si alespoň nějakého vlivu na stát. Historik Cháled Fahmý z Americké univerzity v Káhiře podporuje druhou možnost a vidí v ichwáně přípravy na moment, „kdy Muslimské bratrstvo volby podruhé nevyhraje, alespoň bude kontrolovat část egyptské infrastruktury.“

Spor o Básema Yúsefa bude zajisté velkým indikátorem hloubky problému, protože Yúsef je velmi populární, provozuje egyptský humor, je sám o sobě nepolitický a spor je vnímán jako osobní spor s Mursím. V Tunisku se islamistická Nahda také soudům nebránila a pokoušela se ovlivnit média. Když ale chtěla v ústavě kriminalizovat rouhačství, tuniská soukromá média držela 17. října úspěšnou generální stávku. V Egyptě se od listopadu protestuje, ale k jednotné akci např. médií, odborů a profesních organizací ještě nedošlo. Možná se Básem Yúsef pohne vodami.

Původní vydání: Nemají snad islamisté smysl pro humor?

Přejít
Tagy
Tagy
Blízký Východ a severní Afrika 1200
arabské jaro 312
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz