Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

NATO na rozcestí

Tomáš Bouška Tomáš Bouška / Ed. 22. 2. 2016

Ve dnech 12. a 13. června 2003 proběhlo v Bruselu setkání ministrů obrany členských a partnerských zemí NATO. Toto setkání přijalo historické rozhodnutí o největších transformačních změnách Organizace Severoatlantické smlouvy v jejích dějinách. Předložená podoba transformace ovšem nepramení jen z tohoto setkání. Primární podnět k ní dal pražský summit NATO v listopadu 2002, když rozhodl o vybudování Síly rychlé reakce NATO (NATO Response Force, NRF), dále o reformě aliančního velení a o přijetí Pražského závazku ke schopnostem (Prague Capabilities Commitment, PCC). Červnové zasedání ministrů obrany v Bruselu, které se jinak koná pravidelně dvakrát ročně, je však mimořádné tím, že si co do rozsáhlosti a konkrétnosti přijatých změn nezadá s žádným předchozím od pádu železné opony.

Myšlenka přeměny NATO sahá do začátku 90. let 20. století, kdy se po skončení vynořila otázka adaptace na nové bezpečnostní prostředí. Oproti období studené války se v období po pádu železné opony zvýraznily nejprve hrozby lokálních etnických konfliktů s rizikem ohrožení členských států NATO, jako tomu bylo v případě bývalé Jugoslávie. Podstatně větší riziko však začalo hrozit z oblastí mimo Euroatlantický prostor. Dnes tolik zmiňovaná klišé o šíření zbraní hromadného ničení a mezinárodním terorismu mají svůj původ ve strachu z tzv. „zločinných režimů“. Právě ty se nacházejí daleko za hranicemi členských států NATO, na což musela Aliance dříve či později reagovat. Otázky spojené s problematikou mezinárodního terorismu se pak celkem přirozeně staly po útocích z 11. září 2001 dominantní ve všech mezinárodních strukturách, byť se z pohledu NATO jedná hlavně o vojenské aspekty boje proti mezinárodnímu terorismu. Dynamický vývoj v 90. letech spojený s nárůstem bezprecedentních hrozeb proto přinutil NATO celkově posílit své obranné kapacity a přeorganizovat již zastaralou strukturu velení.

Jako odpověď na otázku nové struktury velení aplikovalo bruselské zasedání zmíněné tři pilíře přijaté na pražském summitu. Jejich cílem je zvýšit schopnost efektivního zásahu NATO v konfliktních či krizových oblastech. Prvním pilířem a zároveň páteří celé současné transformace NATO jsou zmíněné Síly rychlé reakce NATO (NATO Response Force, NRF). Jedná se o nadnárodní jednotky sestavené z pozemních, námořních a vzdušných sil schopné rychlého zásahu a včasného rozmístění kdekoli na světě. Jejich ideovým cílem je demonstrace síly a solidarity jako odstrašení potenciální agrese. Ministři obrany se v Bruselu usnesli, že vybudování základních operačních kapacit NRF proběhne nejpozději do října 2004. Plná operační síla NRF by pak měla fungovat nejpozději od října 2006.

V červnu 2003 byly pro NATO aktuální tři vojenské mise, z nichž jen jedna se týkala území členského státu. Tou jsou, respektive byla, opatření na ochranu Turecka před možným útokem z Iráku. Ostatní dvě mise jsou další z řady roznětek pro změny uvnitř NATO. Vedení afghánské operace ISAF (International Security Assistance Force), které do srpna 2003 řídilo Německo a Holandsko, se ujalo NATO jako celek, a to tím, že převzalo velení a kontrolu nad misí po obou západoevropských zemích. NATO tak učinilo pod mandátem OSN z vlastního rozhodnutí ze 16. dubna tohoto roku. Podobně i oficiální podpora bruselské centrály NATO pro účast Polska na stabilizaci Iráku a příslib asistence polským jednotkám dokládají vůli Aliance angažovat se v budoucnu daleko za hranicemi členských států. Ostatně setkání ministrů zahraničí NATO 2. a 3. června 2003 v Madridu toto rozhodnutí jen stvrdilo.

Otázku hranic působnosti tak NATO, zdá se, vyřešilo. K volání po přizpůsobení se novému typu vedení vojenských operací se ministři obrany na bruselském zasedání postavili restrukturalizací velení Aliance. Tato robustní změna spočívá ve vytvoření centrálního spojeneckého velení na místo původního modelu dvou vrchních velitelů spojeneckých sil v Evropě (Supreme Allied Commander Europe, SACEUR) a Atlantiku(Supreme Allied Commander Atlantic, SACLANT). Nové centrální velení bude sídlit v evropském vojenském centru NATO v belgickém Monsu a bude řídit všechny vojenské operace NATO. V americkém Norfolku, dosavadním působišti zanikajícího SACLANT, vznikne centrála pro transformaci spojeneckého velení (Allied Command Transformation). Ta má za úkol dohlížet na uskutečnění celé reformy velení.

Konečně třetí, nejméně v praxi rozvinutý pilíř stojící na Pražském závazku ke schopnostem se projevuje intenzivní snahou zajistit operacím NATO dostatečnou logistickou podporu z vlastních zdrojů. Konkrétní podoby nabývají jednání o zajištění velkokapacitních prostředků pro leteckou a námořní přepravu. Podobně je tomu s myšlenkou disponování vlastních letounů na doplňování paliva za letu. V kontextu s aplikací PCC Aliance ústy ministrů vyjádřila odhodlání prohloubit nadnárodní prvek při formování nových misí a zdůraznit v nich národní specializaci v jednotlivých vojenských odvětvích.

Na jedné straně tak v polovině roku 2003 nacházíme Alianci v čilém ruchu změn a odvážných rozhodnutí, které mluví ve prospěch budoucí činné existence NATO. Neměli bychom však zapomenout na druhou tvář Aliance, která je ve vztahu k budoucímu fungování NATO mnohem skeptičtější. Mluvíme o jakési „ideové krizi“ uvnitř NATO, která vyvrcholila na jaře 2003. Tři členské státy NATO letos v únoru odmítly poskytnout pomoc Turecku žádajícímu o posílení své obrany vzhledem k blížící se válce s Irákem. Je příznačné, že spor se Turecka týkal jen okrajově, ale hlavně: byl zcela bezprecedentní. Příčiny zablokování rozhodovacího procesu můžeme vidět již v drobných přesazích sporu do volebních měsíců roku 2002, kdy zejména političtí představitelé Německa sbírali své volební body působením na mezinárodní scéně.

Co je však důležitější, zdá se, že spory v Alianci se doposud nepodařilo odstranit. Svědčí o tom i výroky amerického ministra obrany Donalada H. Rumsfelda během bruselského zasedání ministrů obrany na adresu belgické legislativy. Nejde snad ani tolik o faktickou podstatu jeho slovního útoku, která se týkala přijímání žalob na vysoké vojenské a politické představitele USA kvůli válečným zločinům, což má umožňovat nově přijatý belgický zákon o univerzalitě lidských práv. Jde o pohrůžku, kterou Rumsfeld v této souvislosti vyslovil, a která Belgii upozorňovala, že za špatné chování může přijít o sídlo NATO. Slova amerického ministra obrany připomínala promluvu francouzského prezidenta Jacquesa Chiraca k chování kandidátských zemí EU, jejíž nevybíravý charakter způsobil tolik negativních ohlasů. Ačkoli se oba emotivní hlasy řadí k těm méně důležitým a více viditelným, Rumsfeldova slova opět připomněla, že krize v NATO přetrvává. Má politickou povahu a může paradoxně silně ohrozit alianční transformaci.

Konfrontujeme-li čtyřiapadesátiletou historii Severoatlantické aliance se současným děním v bruselské centrále, docházíme ke dvěma pozoruhodným poznatkům. Na jedné straně sledujeme zásadní přeměnu Aliance, která dospěla do zcela konkrétní podoby. Na straně druhé dominuje nedoléčená politická krize mezi starými členskými státy NATO. Je třeba dodat, že obě tendence jsou svým rozsahem největší v historii Aliance. Zdálo by se proto, že tyto dva jevy nejsou synergií, ale protimluvem. Do dnešního dne je kupodivu opak pravdou. Zatím. Přes názorové neshody Aliance reaguje na vnější požadavky a zažívá největší strukturální reformu ve své historii. Tak paradoxní situace uvnitř NATO nenastala od samého podpisu Washingtonské smlouvy. Pokud NATO přežije krizi, která je ovšem otázkou bytí a nebytí, zůstane jedinou reakce schopnou mezinárodní organizací. Navíc se zvýšenými schopnostmi zasáhnout kdekoli na světě.

Tagy
Tagy
Evropa 2976
NATO 378
Severní Amerika 156
mezinárodní bezpečnost 1121
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz