Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Nadějný rok pro hospodářství Latinské Ameriky

Martin Bakule / Ed. 22. 2. 2016

Po razantním zpomalení ekonomické aktivity v předcházejících dvou letech znamenal rok 2003 pro Latinskou Ameriku obrat k lepšímu. Vývoj v letošním roce bude zřejmě ještě příznivější.

Hospodářství Latinské Ameriky a karibské oblasti zmítané v posledních letech řadou krizí ožilo v minulém roce a zaznamenalo 1,5% růst HDP. Podle výhledu Hospodářské komise OSN pro Latinskou Ameriku a Karibik (ECLAC) se předpokládá, že tento pozitivní trend ještě posílí. ECLAC předpovídá 3,5% růst pro letošní rok. Poprvé od roku 1997 se tak nepředpokládá záporný ekonomický růst v žádné z latinskoamerických zemí.

V dnešním globalizovaném světě jsou ekonomické výsledky regionu úzce spjaty s výkonem světové ekonomiky jako celku. Od roku 2001 má růst světové ekonomiky vzestupnou tendenci. Ekonomické oživení v USA pozitivně ovlivnilo hospodářské ukazatele zejména těch zemí, které mají na USA nejsilnější ekonomické vazby; Mexika, středoamerických států a Karibiku. Do těchto zemí směřuje 70 % z objemu amerického obchodu s latinskoamerickým regionem, 50 % investic, 60 % bankovních půjček a zároveň jsou zdrojem 85 % latinskoamerické imigrace do USA. V menší míře se v Latinské Americe odráží ekonomická situace EU (druhý největší obchodní partner a významný investor), asijských ekonomik a Japonska.

Růst exportních trhů se odrazil i v nárůstu objemu obchodu (7,4% růst vývozu, 2,5% růst dovozu regionu). Středoamerické země (Kostarika, El Salvador, Guatemala, Nikaragua, Honduras), země Andského společenství (Venezuela, Kolumbie, Ekvádor, Peru, Bolívie) a Chile zaznamenaly 5% růst vývozu, zatímco země sdružení Mercosur (Argentina, Brazílie, Paraguay, Uruguay) téměř 18%. Z tohoto regionálního trendu se poněkud vymyká Mexiko, jehož vývozy, s výjimkou ropy, nezaznamenaly výraznější nárůst.

Také vnitroregionální obchod se začíná vzpamatovávat, což je důsledek zlepšení situace tamních ekonomik, zejména Argentiny. Finanční krize, která postihla tuto zemi v letech 2001-2002, se stala vděčným námětem mnoha odborných studií a vyvolala debaty o důsledcích tzv. politik washingtonského konsenzu, které se staly základem reforem, jenž podstoupila většina latinskoamerických zemí v 90. letech. Po 10,8% propadu argentinského hospodářství v roce 2002 nastal razantní obrat. Argentinská ekonomika, před krizí země s nejvyšší životní úrovní, začala opět růst tempem 7,3 %. Nastartovaný růst má pokračovat i v letošním roce.

Nicméně toto oživení latinskoamerických ekonomik je stále nedostatečné k tomu, aby rostl také HDP na obyvatele, jakožto ukazatel životní úrovně regionu, který je stále 1,5 % pod úrovní roku 1997. Šest let poklesu tohoto ukazatele mělo negativní dopad na chudobu regionu; 44,4 % obyvatel žije pod hranicí chudoby, dlouhodobá míra nezaměstnanosti je i přes zvýšení ekonomické aktivity vysoká (10,7 %). Problémem také zůstávají obrovské nerovnosti v rozdělování příjmů, v čemž stále zaujímá Latinská Amerika první místo mezi světovými regiony.

Jedním z nejvýraznějších úspěchů reforem 90. let v Latinské Americe byl pokles inflace. Přes malý výkyv v předcházejícím roce se inflace roku 2003 vrátila na svou sestupnou trajektorii. Většina zemí zaznamenala pouze jednocifernou hodnotu, průměrně 8,5 %, přesto reálné mzdy klesaly.

Velice znepokojivou tendencí je pokles přílivu přímých zahraničních investic (PZI). Od roku 2000 se PZI směřované do regionu postupně snižují, v čemž nebyl výjimkou ani minulý rok. 29 000 USD je údaj značně pod průměrem předcházející dekády. ECLAC soudí, že za tímto trendem stojí vyčerpání procesu privatizace v regionu, zpomalení expanze transnacionálních firem a menší zájem cizinců o soukromá aktiva. Specifickým externím zdrojem financování Mexika a velké části Střední Ameriky jsou zpětné platby emigrantů z USA popř. jiných vyspělých zemí, které dosahují hodnot srovnatelných s PZI!

ECLAC považuje vyhlídky latinskoamerického regionu za příznivé za předpokladu, že bude dodržen pozitivní scénář vnějšího vývoje. Optimistické předběžné údaje růstu za poslední čtvrtletí roku 2003 umožňují odhad 3,5% růstu HDP na následující rok. Největší ekonomiky regionu zaznamenají výrazný růst; Brazílie (3,3 %), Mexiko (2,8 %) a Argentina (4,5 %).

Podmínkou dosažení této dynamiky je tedy pokračování příznivého vývoje ekonomiky USA i přes strukturální nerovnováhy na běžném účtu platební bilance a rozpočtové výkyvy, rozvoj poptávky asijských ekonomik po latinskoamerických exportech a udržení růstu cen exportovaných produktů.

Co se týká interních faktorů, předpokládá se, že bude pokračovat pokles inflace, zlepší se růst reálných mezd, čímž se povzbudí agregátní poptávka a nezaměstnanost pozitivně zareaguje na zvýšení ekonomické aktivity.

Ve střednědobé perspektivě ovlivní ekonomickou situaci Latinské Ameriky také různé iniciativy na liberalizaci obchodu. Po zářijovém krachu zasedání WTO v Cancúnu byly oživeny tendence k uzavírání (mezi)regionálních obchodních aliancí. Na sklonku roku 2003 USA uzavřely za nevelkého zájmu medií dohodu o volném obchodu se čtyřmi středoamerickými zeměmi (Guatemala, Honduras, El Salvador, Nikaragua) pod názvem CAFTA. Zásadnějším způsobem může hospodářství zemí Latinské Ameriky ovlivnit americká iniciativa na vytvoření celokontinentální zóny volného obchodu FTAA. Tato zóna by měla zahrnovat 34 amerických států od Aljašky až po Ohňovou zemi a je bezesporu nejambicióznějším projektem v historii mezinárodního obchodu vůbec. Jednání by měla být uzavřena v průběhu letošního roku.

Evropská unie má vlastní strategii, která je založená na diferencovaném přístupu k jednotlivým subregionům Latinské Ameriky. V současné době se jedná se zeměmi Mercosur (nejvýznamnější partner EU v Latinské Americe) o podepsání asociační dohody, která by měla položit základy meziregionální oblasti volného obchodu. Evropská obchodní strategie však pouze reaguje na americké iniciativy a snaží se minimalizovat negativní dopady na euro-latinskoamerické vazby tj. čelit trendu ústupu EU z latinskoamerických trhů.

Optimistické vyhlídky vývoje ekonomických ukazatelů pro letošní rok dávají Latinské Americe naději návratu na dráhu příznivějšího hospodářského vývoje 90. let. Nicméně nedávné ekonomické obtíže odhalily řadu tradičních slabin regionu (nízká produktivita práce, nízká míra úspor brzdící ekonomický růst, závislost na vnějších kapitálových zdrojích atd.). Je tedy stále otázkou, jak se zdejší země dokážou vypořádat s těmito dlouhodobými problémy.

Tagy
Tagy
Latinská Amerika 118
ekonomika 773
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz