Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Kurapaty

Tereza Soušková Tereza Soušková / Ed. 26. 3. 2018
Kurapaty
foto REPRESII.NET, WIKIMEDIA COMMONS, CC BY-SA 4.0

Tereza Soušková u příležitosti 100 let od založení Běloruské republiky píše o Kurapatech.

Sluneční paprsky šikmo dopadají na lesní cestu, která je po obou stranách lemována kříži. Kříže velikosti člověka se tyčí i mezi vzrostlými borovicemi až kam oko dohlédne: kovové, dřevěné pokryté lišejníkem, některé s červeno-bílým nátěrem. Tu na nich visí bílý šátek s vyšitým běloruským lidovým vzorem, tu zrezlý ostnatý drát ve tvaru trnové koruny. Oficiální státní vlajku není vidět nikde. Místo má zvláštní charakter. Čas od času tu člověku přejde mráz po zádech, když si uvědomí, že tam, kde je půda mezi stromy a kříži propadlá, se nachází masové hroby. Mylně by se ovšem čtenář domníval, že se nad tímto místem rozprostírá nábožný klid, jaký by si pietní místo zasloužilo. Autoritářský režim běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka má na smutnou kapitolu dějin své země jiný názor, a tak rozjímání nad nejzákladnější otázkou, která člověka bez ohledu na politiku nebo ideologii na místě jakékoliv lidské tragédie nutně napadá, tady ruší hluk projíždějících kamionů po dálnici, která se nachází sotva pár desítek metrů od lesní cesty.

Celý text najdete zde.

Původní vydání: Kurapaty

Přejít
Tagy
Tagy
Bělorusko 187
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz