Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Kosovské ozbrojené složky ve vztahu k Evropské unii a českému předsednictví

Jana Srpová / Ed. 17. 2. 2016

I když české předsednictví muselo již od prvních dní čelit problémům v podobě finanční a energetické krize, nemělo by zapomínat ani na západní Balkán a věnovat mu dostatek pozornosti.

Důvodem není ani fakt, že krize zasáhla i státy v dané oblasti, ale spíše dlouho přetrvávající spory, sociální problémy a napětí v rozdělené společnosti. Přičemž nesmíme zapomenout, že tyto státy jsou nebezpečně blízko a nestabilní sousedé mohou také ovlivnit celou Unii. To jsou hlavní důvody, proč by měla mít Evropská unie dominantní zájem na tamních probíhajících procesech a událostech. Výjimkou není ani Kosovo, které je v procesu směrování za stabilitou s pomoci EULEXu jako i v procesu budování státu – nejnověji s vlastní armádou.

Působení Unie v Kosovu protřednictví EULEXu

Západní Balkán je již dlouho oficiálně prioritou EU kvůli snaze podporovat stabilitu v Evropě. Jedním z projevů této snahy Unie jsou zahraniční mise zastřešované druhým pilířem Společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP). V Kosovu je touto misí EULEX, která je největší civilní mise EU zahrnující celkem 3000 lidí s cílem asistovat při budování právních a policejních institucích.

Za předchůdce EULEXu je možné považovat misi OSN UNMIK, která de facto nemohla vykonávat své pravomoci po tom co kosovská ústava dne 15. června 2008 vešla v platnost. Nedošlo však k nahrazení, ale částečně převzetí pravomocí a paralelnímu fungováni těchto misí, což vyvolalo na začátku obavy z odtržení území obývaných Srby od Kosova. EULEX navzdory odporu začal působit pod podmínkou, že bude mít ,,neutrální charakter“, 9. prosince 2008 s mandátem na 28 měsíců. Původní rozpočet byl stanoven na 205 milionů euro za prvních 16 měsíců. Šéfem se stal Francouz Yves de Kermabon, který v letech 2004 až 2005 vedl misi KFOR a následně se stal poradce Javiera Solany právě v otázce Kosova.

Programová strategie EULEXu stanovuje hlaví úkoly mise, které jsou zaměřené na tři hlavní oblasti: policie, justice a celní záležitosti. Cíle v každé ze zmíněných oblastí se upravují a přehodnocují po uplynutí šesti měsíčního cyklu, aby nasměrovali organizace k větší zodpovědnosti, trvalé udržitelnosti, multietnicitě, nezávislosti od vnějších politických zásahů a k dodržování evropských standardů. Ve vztahu k vzniku nové kosovské armády je nejdůležitější pilíř týkající se policie, protože násilnosti nejen ze strany Srbu ještě neutišily.

Jak již bylo zmíněno, EULEX má nejen poradní funkci na ústřední jako i regionální úrovni, ale také má za úlohu monitorováni a podporu nových kosovských policejních složek. Zodpovědnost však nesou kosovské instituce. Po prvním šesti měsíčním cyklu se očekávají od mise prví výsledky, které byli definované v programové strategii. Jde například o pomoc EULEXu novým policejním složkám při definováni jejich budoucí identity v boji s organizovaným zločinem. V rámci šesti měsíčního působení bude EULEX pomáhat s dosáhnutím předem stanoveného počtu příslušníků národních menšin a žen ve strukturách, nebo bude tato mise nápomocná při kooperaci s členskými státy EU, respektive jejími zástupci. Je nutné podotknout, že EULEX se specializuje na poskytování podpory ve 4 oblastech: týkající se hraníc, zločinu, operacích a administrativy.

Kosovská armáda

Její počátky sahají k unilaterálnímu vyhlášení nezávislosti. Vytvoření jednotky předpokládal i Ahtisaariho plán. Formální vznik Kosovských bezpečnostních sil – KSF přišel ale skoro rok po tomto činu – 21.ledna.2009. Nahradily tak jen o den dříve rozpuštěné jednotky civilní ochrany – KPC. Kosovské bezpečnostní sily mají být multietnické pod demokratickou kontrolou. Dokonce se má dbát na to, aby její členové uměli albánsky a zároveň srbsky. Počet členů nových sil se vyšplhal na 2 500 členů a přibližně 800 dalších v záloze. Zastřešování poskytuje kosovským silám mise KFOR. Proto je důležitá spolupráce právě mezi EULEX a KFOR, jelikož výsledkem probíhajících procesů ve zmiňovaných složkách je snaha o směrování k budováni stabilnějšího státu a tedy posilnění státnosti. Význam ustanovení Kosovských bezpečnostních sil spočívá také v jejich podporní silové funkci pro vládu. Po vypuknutí obav, že nové bezpečností složky nebudou usilovat o bezpečnost, ale že jde o militarizaci pro budoucnost se Kosovský premiér Hašim Tači snažil ubezpečit, že armáda bude následovat kroky policejných složek na které dohlíží EULEX a budou plnit západní standardy NATO.

V úvodní fázi fungování nespadají pod KSF tanky či těžké dělostřelectvo. Součástí není ani letectvo. Spíš jde o lehké zbraně. Za několik let trvajícího výcviku, který odstartoval 2. února ve Vučitrnu, bude nést zodpovědnost především NATO, které prostřednictvím svého mluvčího Appathuraia avizovalo vznik kosovských sil.
K vzniku nových kosovských sil se vyjádřil taky srbský prezident Boris Tadič, který považuje vznik nových bezpečnostních sil za neakceptovatelné, přičemž zdůraznil, že mír nastane v Kosovu jenom tehdy když ,,jižní province“ odzbrojí. Svůj postoj a argumenty vyjádřil v mediích generálním tajemníkům OSN a NATO.
Tadič však není jediný, kdo se dívá na nové sily s nedůvěrou. Připojili se k němu nejen Bělehrad, Srbové a kosovští Srbové z obavy nových etnických čistek, ale také Ministr pro Kosovo-Metohija Goran Bogdanović, který se odvolává na rezoluci Rady Bezpečnostní OSN č. 1244 stanovující, že KFOR je jedinou ozbrojenou složkou která, může působit na území Kosova a vytvoření armády by znamenalo porušením této rezoluce.

I když NATO namíta, že nejde o armádu, nýbrž o lehce ozbrojený ůtvar, nenapomohlo to uklidnění situace a období před prvním výročím nezávislosti Kosova se tak neobešlo bez nepokojů v Mitrovici, kde několik tisíc Srbú protestovalo proti vzniku KSF.

Z pohledu ČR a českého předsednictví…

Již od únoru 2008, kdy provincie Kosovo vyhlásila nezávislost, panují po celém světě nejednotné reakce a Evropská unie není výjmkou. Na jedné straně se Kosovo dočkalo uznání ze strany Spojených Států a většiny zemí EU mezi nimi i České Republiky na straně druhé bylo vytvoření popudem na vlnu násilí ze strany Srbů. Ani OSN, NATO ani Evropská Unie nedokázaly najít způsob, jak vyřešit problematiku samostatnosti srbské provincie Kosovo a předejít následným násilnostem a politickým sporům.

Tradice působení ČR v Kosově probíha od ukončení bojů v roce 1999 se zaměřením na ochranu bezpečnosti, hospodářsku obnovu a demokratizaci Kosova. Čeští vojáci se podílejí na stabilizaci regionu nejen v misi KFOR (poslední vojáci české armády odletěli na tuto misi v lednu 2009, kde budou působit půl roku), ale taky v UNMIK, OBSE nebo nejnovší misi EULEX, v rámci které má do Kosova má zamířit i 43 žen, tedy největší počet žen v jediném kontingentu za působení české armády v zahraničí. Součástí kontingentu je i záložní rota 106 vojáků z Liberce, kteří zatím zůstávají doma a jsou připraveni v případě potřeby posílit mezinárodní jednotky v Kosovu. Velkou zkouškou na začátku působení byly právě chvíle před 1. výročím Kosovské samostatnosti, které připadlo na 17. února 2009. Čeští vojáci mají za úkol dohlížet na území o rozloze zhruba 750 km², které zahrnuje i 85 km hranice mezi Kosovem a Srbskem. V dlouhodobe perpektívě se snaží ČR přesouvat pomoc z oblasti humanitární do oblasti hospodářské.
Na rozdíl od francouzského předsednictví můžeme během českého předsednictví očekávat lehkých útlum aktivity v oblasti SZBP. ČR se bude soustředit převážně na již probíhající mise a zvláštní důraz přitom bude klást na angažovanost na západním Balkánu, na Blízkém Východě a v postsovětském prostoru (mise EUFOR, EULEX a pozorovatelská mise v Gruzii). Česká republika se ale bude muset během svého předsednictví věnovat i relativně vzdáleným zájmům české zahraniční politiky, a to např. řešení situace v Kongu.

Zvláštní pozornost zaměří ČR na Kosovo, prostřednictvím civilní mise EBOP (Evropské bezpečnostní a obranné politiky) EULEX a dalších nástrojů EU. Otázkou číslo jedna, i když problematickou, se stane úsilí o postupnou normalizaci vztahů mezi Srbskem a Kosovem a jejích regionálni spolupráci. Jde o cíl, který je možné splnit v střednědobém horizontu 5 nebo 10 let a ne za 6 měsícu českého předsednictví, proto by se měl stát části dlouhodobého kontinuálního programu každého nasledujíciho předsednictví.

Pracovní program českého předsednictví dokonce počítá s co možná nejplnějším zapojením Kosova do SAP. Jak se dále uvádí, prostřednictvím civilní mise Evropské bezpečnostní a obranné politiky (EBOP) a dalších nátrojů SZBP bude EU nést ,,odpovědnost za stabilitu a bezpečnost v Kosovu, k níž se EU přihlásila“. Prioritou bude rovněž podpora posilování občanské společnosti, mezilidských kontaktů a pokroku zemí regionu západního Balkánu k dosažení vízové liberalizace na základě splnění podmínek stanovených v cestovních mapách.

Doporučení pro české předsednictví

I když české předsednictví muselo v prvních dní svého fungováni čelit hned finanční a energetické krizi, nemělo by zapomínat ani na Balkán a věnovat mu dostatek pozornosti. Nedostatky je možné najít především v potrebě zlepšení informovanosti české veřejnosti o civilních misích EBOP a široké palete nástrojů EU ke zvládání krizí.
Česká Republika by se v rámci svého předsednictví mela snažit sjednotit hlas Evropy a to nejenom v otázce Kosova. Jak poznamenal v 70. letech již Henry Kissinger, Evropa stále nemá jednu telefonní linku. Proto do doby než Unie bude mít jednotné stanovisko, můžeme očekávat, že to bude nahrávat spíše druhé straně a to především Rusku.
Je nutné více podporovat snahu zemí v jejich Stabilizačním a asociačním procesu. Bohužel, situace žádá vnější motivaci z důvodu selhání té vnitřní. Pokrok v reformách pomůže přiblížit jednotlivé státy a tak ulehčí jejich budoucí spolupráci. Proto by mělo nové předsednictví více hledat motivující faktory a snažit se je uplatňovat při své prezentaci v těchto krajinách.

Neméně důležitým krokem je potreba dohlížet na probíhajíci mise. Unie by měla na začátku nést odpovědnost za bezpečnostní situaci v Kosovu, která by se pomalu přenášela na nově vytvořené jednotky. Samozřejmě, vše pod dohledem Unie.

Česká Republika by se neměla tolik ohlížet za minulým předsednictvím Francie a srovnávat každý svůj krok a to především ve společné zahraniční a bezpečnostní politice (SZBP). ČR by si měla jít za svými cíly které tak hrdě hlásala na začátku svého předsednictví. Definovat svůj postoj vůči západnímu Balkánu jasně, a pomoct mu zvládnout tuto kritickou situaci a nastolit mír, rovnost, demokracii a pořádek.

Původní vydání: Kosovské ozbrojené složky ve vztahu k Evropské unii a českému předsednictví

Přejít
Tagy
Tagy
Evropa 2928
Evropská unie 1860
Západní Balkán 74
mezinárodní bezpečnost 1079
Česká republika 2224
česká evropská politika 568
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz