Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Kam směřuje Prodiho Komise?

Jaroslav Jakš / Ed. 16. 11. 2015

Program a vnitřní reforma nové Evropské komise v kontextu vnitřního rozšíření EU

Podklady a záznam z kulatého stolu

Nová Komise připravila počátkem roku 2000 řadu strategicky důležitých dokumentů, které ukazují aktuální i dlouhodobé priority Komise i Evropské unie.

První strategickou prioritou je příprava a realizace nových forem rozhodovacích postupů v EU s cílem zmenšit propast mezi občanem a institucemi. K tomu směřuje připravovaná reforma institucí.

Druhou strategickou prioritou EK je zvýšení politického příspěvku Komise při „posilování hlasu Evropy ve světě“, což zahrnuje úspěšné rozšíření, strategická partnerství se sousedy EU, a také rozvoj společné zahraniční a bezpečnostní politiky.

Třetí dlouhodobou prioritou je „nová hospodářsko- a sociálněpolitická agenda“, která by měla přispět k upevnění konkurenceschopnosti EU a současně zabezpečit plnou zaměstnanost a sociální soudržnost.

Čtvrtou strategickou prioritou je akcent na vytvoření bezpečného právního prostoru, který skýtá pro občana potřebné záruky vnitřní bezpečnosti, ale též vyšší kvalitu života.

Pro rok 2000 Komise připravila konkrétní opatření v rámci uvedených čtyř priorit, včetně impulsů pro reformu institucí EU, která nicméně bude především záležitostí členských států, probíhající mezivládní konference.

Komise se přimlouvá za širší definici reformního „balíku“ než odpovídá třem známým oblastem, a za to, aby IGC se nezaměřila pouze na „zbytky“, které nevyřešil Amsterodam.

Evropská unie musí reagovat na určitou únavu občanů z „Evropy“, procesů odcizení a skepse. Zvláště to platí v kontextu připravovaného východního rozšíření, které je třeba chápat nejen jako nutnost, ale především jako historickou příležitost (Prodi).

Úvodem

Počátek roku 2000 přinesl v integračním systému EU celou řadu novinek a nových informací. Pro všechny, kteří sledují přípravu České republiky a dalších kandidátských zemí na vstup do Evropské unie je mimořádně významné dovídat se co nejvíce i o vnitřních procesech EU, o jejích institucích a dalších mechanismech. Protože vnitřní připravenost Unie, absolvování určitých nezbytných institucionálních reforem (finanční bázi vytvořil již dříve berlínský summit a schválená Agenda 2000), jsou nevyhnutelnou součástí přípravy EU na postupné vstřebání nových členů. Otázkám a informacím, které s těmito procesy souvisejí, se již několik let věnují kulaté stoly, které FES pořádá se zahraničními specialisty a komunitárními praktiky pro zainteresovanou českou veřejnost. Tentokráte tématická pozornost byla zaměřena na nový Pracovní program Komise pro rok 2000, a zejména na tzv. Strategické cíle na období 2000-2005, které si Komise vytyčila. Pro českou veřejnost je mimořádně důležité vědět co nejdříve, jaké jsou priority významného integračního orgánu, jaká je jejich hierarchie a relace vůči vlastní přípravě rozšíření. Navíc skutečnost, že kandidátské země vstupují do unijního ekonomicko-politického, sociálně-kulturního a stále více i bezpečnostního komplexu, který je v neustálém pohybu směrem, který sice prohlubuje novou kvalitu „sbližování národů“, ale současně velmi silně zachovává jejich národní identitu, vytváří pro občany, zejména se společenskou zodpovědností, už v kandidátských zemích nebývalou výzvu – a možná i nejistotu. Že se FES věnovalo této programové tématice, mělo i další důvod související s postupující vnitřní reformou Komise. Odstupující Santerova Komise zanechala po sobě celou řadu obtížných problémů a zvyklostí, které byly – zejména Evropským parlamentem – podrobeny drtivé kritice. Nastupující Prodiho komise a president EK Prodi osobně ve svých četných vystoupeních před nově zvoleným Evropským parlamentem věnoval určité sebekritice práce Komise velkou pozornost. Vnitřní reforma Komise proto není pouhou vnitřní a speciální institucionální otázkou, ale testem hloubky změn, a to nejen v Komisi.

Bylo proto nejvýše vhodné, že si Friedrich-Ebert-Stiftung v Praze pozvalo k rozboru nejaktuálnějších otázek uvnitř Komise, souvisejících s jejím dlouhodobým programovým zaměřením, pracovníka z generálního ředitelství Npro vnější vztahy Evropské komise, pana Gerda Tebbeho. Základní teze jeho vystoupení jsou v překladu součástí tohoto materiálu (část II.-III.). Pro doplnění a zarámování pracovního programu nové Komise v Evropském parlamentu v únoru 2000 uvádíme ještě, v poněkud zkrácené podobě, i vystoupení presidenta EK Prodiho, které bylo součástí prezentace jak strategických cílů Komise na léta 2000-2005, tak i pracovního programu EK na rok 2000 (část IV.).

Heidulf Schmidt Prof. ing. Jaroslav Jakš, DrSc.

ředitel Friedrich-Ebert-Stiftung

I.

Jak uvádí G. Tebbe, Komise předložila již v prvních týdnech nového roku řadu dokumentů Nk budoucímu vývoji evropské integrace. „Sdělení Komise o strategických cílech na léta N2000-2005“ ze 7. února popisuje nejdůležitější úkoly, které budou stát, dle názoru Komise, Npřed Unií v příštích letech. „Pracovní program Komise na rok 2000“ z 9. února tyto „Strategické cíle“ konkretizuje pro běžící rok. Uvádí kroky a opatření, které je třeba podniknout v roce 2000
pro realizaci těchto cílů.

V souvislosti s pracovním programem 2000 jsou další dva dokumenty, o kterých bude ještě Nv následujícím zmínka. Komisařem Kinnockem předložené „Sdělení o reformě Komise“ popisuje všeobecný rámec, jakož i konkrétní jednotlivá opatření pro rozsáhlé přizpůsobení organizace Komise na budoucí výzvy a úkoly; na tento dokument bude v březnu 2000 navazovat odpovídající Bílá kniha. 26. ledna schválené „Stanovisko Komise k mezivládní konferenci“, která byla oficiálně zahájena 14. února, shrnuje pod názvem „Institucionální reformou k úspěšnému rozšíření“ představy a návrhy Komise k reformě institucí a rozhodovacích postupů z pohledu rozšíření.

II.

Strategické cíle 2000-2005

Komise definovala čtyři strategické cíle :

„Nové formy evropských rozhodovacích procesů“ mají přispět k tomu, aby se překlenula vzdálenost mezi občanem a institucemi. K tomu náleží reforma Komise, ale také ostatních institucí, jakož i nové formy partnerství mezi jednotlivými úrovněmi rozhodování v Evropě, jakož i zesílené začleňování občanů.

Úspěšné rozšíření, strategická partnerství se sousedy rozšířené Evropy, zvládnutí globalizace a rozvinutí skutečné zahraniční a bezpečnostní politiky, k níž Komise výslovně hodlá přinést svůj politický příspěvek a nebýt jen jejím technickým zázemím – to vše má vytvořit „stabilní Evropu se silným hlasem ve světě“.

„Nová hospodářsko- a sociálněpolitická agenda“ má přispět ke konkurenceschopné ekonomice, opírající se o znalosti, která umožní s využitím moderních technologií výrazný
a udržitelný růst, plnou zaměstnanost a sociální soudržnost.

Vytvoření prostoru svobody, bezpečnosti a práva, ve kterém se občan bezpečně cítí a kde má zaručena svá práva, a strategie udržitelného rozvoje, která uvádí do souladu ochranu životního prostředí, sociální pokrok a hospodářský růst, by měly přispět k „vyšší kvalitě života“ .

III.

Pracovní program Komise na rok 2000

Vycházeje ze shora uvedených „Strategických cílů“ vymezil pracovní program Komise opatření do čtyř oblastí.

Evropa, její sousedé a svět

Společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP): Mezinárodní váha Unie má být posílena především rozvinutím SZBP v oblasti (nevojenského) krizového managementu. Komise k tomu přispěje založením fondu okamžité pomoci.

Rozšíření: V roce 2000 bude poprvé v plném rozsahu využita finanční podpora kandidátským zemím (PHARE, ISPA, SAPARD). Komunikační strategie má u obyvatelstva Unie i kandidátských zemí podporovat porozumění pro proces rozšíření. Pro Turecko Komise předloží předvstupní strategii včetně přístupového partnerství.

Vztahy k sousedním zemím a regionům : Strategie stabilizace a přidružení Balkánu bude pokračovat; prostřednictvím Paktu stability se bude usilovat o to, aby se zintenzivnila mezinárodní podpora zemí regionu. Vztahy k Rusku a k Ukrajině se budou rozvíjet na základně existujících smluv a společných strategií a bude se usilovat o úzkou spolupráci se státy na Kavkazu. Konference vedoucích představitelů vlád států EU a středomořských států v listopadu 2000 má intenzifikovat euro-středozemní partnerství v rámci barcelonského procesu.

Transatlantické vztahy: Obchodně politické konflikty se mají, pokud jen to bude možné, omezovat, aby bylo dosaženo skutečného partnerství sledujícího společné hospodářské, politické
a bezpečnostně specifické cíle.

Multilaterální obchod a rozvoj: Vyhlídky na úspěch dalšího kola mezinárodního obchodu by se měly zlepšit hledáním konsensu s obchodními partnery EU. Současně bude Komise zkoumat, nakolik je možné a potřebné zlepšit fungování WTO. Vyjednávání o službách a zemědělství v rámci WTO by měly začít počátkem 2000. Spolupráce s rozvojovými zeměmi bude nově definována a zaměřena na boj s bídou jako centrální prioritu.

„Hospodářskopolitická a sociálněpolitická agenda“

Jádrem „Agendy“ je podpora modernizace evropských ekonomik s ohledem na výzvy informační společnosti a „digitálního věku“, jakož i souběžně s tím modernizace systémů sociálního zabezpečení na pozadí globalizace, technologických inovací a demografického vývoje. Připravovaná opatření se týkají všeobecného a odborného školství, politiky zaměstnanosti, přizpůsobení a modernizace organizace práce, jakož i prohloubení spolupráce mezi členskými státy v otázkách systému sociálního zabezpečení.

Konkurenceschopnost a inovační potenciál podniků má být podpořen novou strategií, která bude doprovázena odpovídajícím víceletým programem, jakož i koncentrací příslušných finančních nástrojů EU na podporu inovační a rizikové připravenosti. Jádrem komunitární politiky v sektoru společnosti informací je Evropská iniciativa“, ke které patří mj. soubor legislativních opatření ke zjednodušení a přizpůsobení platných právních předpisů realitám on-line ekonomiky a k podpoře konvergence informačních technologií a informačních oborů. Výzkumná politika by měla vést k evropskému výzkumnému prostoru , aby se odbouralo zaostávání EU za jejími nejdůležitějšími konkurenty.

Další opatření se týkají završení vnitřního trhu zejména v oblastech: veřejné zakázky, poštovní služby, elektronický obchodní styk, finanční služby a danění, jakož i další podpora hospodářské soudržnosti Unie zlepšenou správou strukturálních fondů a novou generací programů hospodářského rozvoje. Zemědělská politika bude ve znamení uskutečňování závěrů
„Agendy 2000“.

„Opatření směřující přímo k občanovi“

Opatření shrnutá pod tímto zaměřením odrážejí narůstající očekávání občanů v tom směru, že Unie musí v zesílené míře přispívat k řešení místních a regionálních problémů, které si vyžadují společnou odpověď.

Zvláštní roli v této souvislosti hrají závěry Evropské rady v Tampere (říjen 1999), týkající Nse vytvoření prostoru svobody, bezpečnosti a práva. Komise nejprve zřídí systém indikátorů, které budou sledovat pokrok při realizaci a bude se zabývat zejména otázkami kolem asylu Na přistěhovalectví, boje s organizovaným zločinem, právní pomocí při vzájemném uznávání rozsudků v občanském a obchodním právu.

K tomu přicházejí opatření v oblasti ochrany životního prostředí (6. akční program životního prostředí, Bílá kniha k udržování životního prostředí), veřejného zdraví a ochrany spotřebitele (Bílá kniha o bezpečnosti potravin s návrhem na zřízení Evropského úřadu pro potraviny), dopravy a energetiky (návrh na vytvoření společného evropského leteckého prostoru s jedinou Evropskou agenturou pro bezpečnost leteckého provozu), jakož i kultury, sportu a sdělovacích prostředků (mj. dva nové víceleté programy pro výměnu mládeže).

„ Reforma a nová úprava fungování Evropy“

Polovina století evropské integrace vedla k tomu, že dnes prakticky žádná oblast sociálního Na společenského života neexistuje bez toho, že by se jich nějak nedotýkala politika Evropské unie. Vytváření a koncipování evropské politiky vyžaduje ve stále větším rozsahu těsnou a spolehlivou spolupráci decízních subjektů a orgánů na evropské, národní a regionální úrovni.

V této souvislosti je pro práci Komise důvěra občanů, jakož i místních, regionálních a národních aktérů zvláště důležitá. S přihlédnutím k tomu bude Komise svůj vlastní styl práce a strukturu rozsáhle reformovat a předloží k tomu v březnu 2000 zvláštní Bílou knihu . V popředí bude plánování a realizace rozpočtu, účetní dohled, plánování a programování priorit a zdrojů, jakož i personální politika. Nová Komunikační strategie, jakož i úzké partnerství s nevládními organizacemi by mělo vést k větší transparenci a otevřenosti v práci Komise. Tomu také slouží předložený návrh na nařízení o přístupu k dokumentům orgánů Unie.

Potřebě reforem uvnitř Komise odpovídá nutnost rozsáhlého přezkoumání a změny v institucích jako celku a v rozhodovacích postupech, v neposlední řadě proto, aby Unie i po rozšíření na více než 25 členů mohla efektivně fungovat. Komise se proto zasazuje za co nejobsáhlejší jednací pořad právě zahájené mezivládní konference, která by se neměla pouze omezit na „zbytky“, které neprojednala konference předchozí. Tento přístup se odrazil i ve stanovisku předloženém Komisí 26. února t.r.

IV.

K širšímu pozadí a souvislostem cílů a priorit Komise vystoupil 15. února 2000 president Komise Romano Prodi před Evropským parlamentem s obsáhlým programovým vystoupením, těsně souvisejícím se shora uvedenými otázkami. Považujeme proto za vhodné materiál G. Tebbeho doplnit o obsáhlý výtah z Prodiho expozé ( Romano Prodi, President of the European Commission,
2000-2005: Shaping the New Europe, European Parliament, Strasbourg, 15 February 2000).

V úvodu Romano Prodi konstatoval, že zahájení činnosti nové Komise přichází v mimořádné době a je třeba se podívat jak na výzvy a příležitosti v budoucnu, tak i na to, čeho bylo dosud Nv integračním procesu dosaženo. První skutečností, která přímo bije do očí, je paradox. Na jedné straně nám evropská integrace dala půl století míru a prosperity, což nemá v historii kontinentu precedens. Spuštěním eura máme nyní zcela sjednocený vnitřní trh, který umožňuje Evropské unii vystupovat jako světová ekonomická mocnost, která je schopná čelit výzvám globalizace. NNa druhé straně jsou evropští občané bez nálady a s obavami. Ztratili důvěru v evropské instituce. Ztrácejí trpělivost s naším pomalým tempem pokroku při řešení nezaměstnanosti. Perspektiva rozšíření štěpí veřejné mínění mezi nadějí a obavami – naděje ve stabilitu a pokrok, obavy z Evropy bez identity a hranic.

Současný skepticismus a strach nelze překonat připomínáním minulých úspěchů. Prostí Evropané musí být přesvědčeni, že ti, co v Evropě dělají politiku a rozhodují, jsou také Ns to podniknout rozhodující a účinnou akci. Že jsou schopni modernizovat Evropu a směrovat ji Nke světlé budoucnosti. Tento úkol je o to větší a o to naléhavější nyní, protože v běhu je proces rozšíření. Rozšíření je nutné, říká Prodi, máme-li rozšířit mír, stabilitu a sdílené hodnoty na celý kontinent. Ale v závislosti na tom, jak my a kandidátské země zrealizujeme proces rozšíření, můžeme buď oslabit nebo posílit směřování Evropy k prosperitě a pokroku. Především musíme ujistit veřejné mínění v členských státech, že rozšíření není nepříjemnou nutností: že je jedinečnou historickou příležitostí, která je v našem společném politickém a ekonomickém zájmu. Existují dvě stěžejní otázky, před kterými stojíme: co potřebuje Evropa nyní, a co může pro to udělat Evropská unie?

Za prvé, Evropa potřebuje výrazný a udržitelný ekonomický růst , aby bylo možné porazit nezaměstnanost a sociální vylučování a aby bylo možné dát EU větší váhu ve vlastním regionu světa i globálně.

Za druhé, Evropa potřebuje bezpečnost . Vnější bezpečnosti musí být dosaženo snížením neklidu a napětí na našich hranicích. Vnitřní bezpečnosti musí být dosaženo bojem se zločinem, včetně zločinu organizovaného. Zločinnost musí být zasažena v jejích kořenech, které často spočívají v institucionálním chaosu, nedostatečné vzdělanosti, sociální nespravedlnosti a anonymitě městských center a předměstí. Bezpečnost také znamená bezpečné životní prostředí a bezpečné produkty spotřeby, zvláště pak bezpečné potraviny.

Za třetí, Evropa musí mít jasno o smyslu vlastní existence a perspektivy , říká Prodi. My Evropané jsme dědici civilizace hluboce zakořeněné v náboženských a světských hodnotách. Naše dnešní civilizace je obohacována svou otevřeností vůči jiným kulturám. To, co my potřebujeme Nje humanistická perspektiva. Denně a systematicky náš ekonomický a sociální systém musí uznávat prioritu lidské důstojnosti. Musí zajišťovat, že všichni naši občané mají skutečný přístup
ke svobodě, interpersonální komunikaci, kultuře a duchovnímu životu.

Za čtvrté, Evropa by měla vyzařovat svůj model společnosti do celého světa. Nejsme tady jen proto, abychom hájili své vlastní zájmy: máme jedinečnou historickou zkušenost k nabídnutí. NJe to zkušenost s tím, jak osvobodit lidi od bídy, války, utlačování a intolerance. Uskutečnili jsme model rozvoje a kontinentální integrace založené na principech demokracie, svobody a solidarity, v níž každý z nás akceptuje svou přináležitost k menšině. Není to imperialismus, že chceme šířit tyto principy a sdílet náš model společnosti s národy jižní a východní Evropy, které aspirují Nna mír, spravedlnost a svobodu. Opravdu, Evropa musí pokročit dál. Musíme usilovat o to, abychom se stali globální občanskou mocností, která je ve službách udržitelného globálního rozvoje. Koneckonců, jen zajištěním vlastního udržitelného globálního rozvoje si může Evropa zajistit svou vlastní strategickou bezpečnost.

Tolik k tomu, co Evropa potřebuje; ale co může pro to udělat Evropská unie?

Ta se musí:

zaměřit na své skutečné priority s přihlédnutím k rozšíření a sama si položit otázku, co musí být uděláno na úrovni EU a co ve členských státech nebo v občanské společnosti. Vyžaduje to značný názorový konsensus,

zaměřit na správnou mix politiku, která zajistí stabilitu euro a udržitelný růst. Základnou Npro růst musí být dynamický vnitřní trh, větší konkurenceschopnost a reálná podpora výzkumu a inovací,

zaměřit na další účinnou aktivitu k ochraně evropského životního prostředí, k harmonizaci našich systémů sociální ochrany a na koordinaci systémů daňových. Daňová politika musí posílit EMU, spravedlivěji rozdělit daňové břímě mezi kapitál a práci a tak snížit povinné zdanění,

zaměřit na vytvoření Evropského prostoru spravedlnosti a bezpečnosti. Má-li Evropská unie ochránit naši bezpečnost a svobodu, musí k tomu mít silné, účinné a vypočitatelné instituce. Vyžaduje to takový rozhodovací proces, který se bude opírat o trojúhelník, v němž bude Rada reflektující národní citlivosti a legitimitu moci, na které se podílejí členské státy a Parlament, který představuje demokratickou legitimitu na evropské úrovni, a zcela transparentní Komise, která inspiruje a manažeruje, jednající vždy v zájmu Evropy.

Zvládnout globalizaci bude znamenat vymyslet novou formu globálního spravování (governance), jak zvládnout regulaci globální ekonomiky, říká Prodi. A na evropské úrovni
to znamená více evropské integrace.

Ta se nyní dostává do rozhodující nové fáze. Až do nynějška byla evropská integrace převážně hospodářským procesem, který vytvořil vnitřní trh a zavedl jednotnou měnu. Od nynějška Nto bude v rostoucí míře politický proces. Není to záležitostí volby, ale čirá nutnost: Evropská politická integrace musí jít ruku v ruce se svým geografickým rozšiřováním. Novým vymezením pro tuto integraci je justice a vnitřní bezpečnost, Společná zahraniční a bezpečnostní politika, spolupráce v otázkách obrany a klíčová otázka fundamentálních politických hodnot. Tyto otázky se dotýkají přímo samotného jádra národní suverenity a vyžadují ještě vyšší úroveň politického konsensu, než otázky, které dominovaly v létech osmdesátých a devadesátých.

Komise promítla tuto politickou dimenzi do čtyř základních směrů, které se staly výrazem našich strategických cílů na léta 2000-2005:

Podporovat nové formy evropské governance

Stabilizovat evropský kontinent a posílit hlas Evropy ve světě

Směřovat k nové ekonomické a sociální agendě

Lepší kvalita života pro všechny

V souvislosti s prvním bodem – nové formy spravování Evropy – jsme prohlásili, že připravujeme Bílou knihu. Bude se zabývat především dvěma záležitostmi. Za prvé, položí základní otázky vztahující se k tomu, jaké politiky budeme potřebovat v Evropské unii s téměř třiceti členy a jak tyto politiky co nejlépe realizovat. Za druhé, bude se ptát, jaké instituce potřebujeme Npro 21. století a navrhne novou dělbu práce mezi Komisí, ostatními institucemi, členskými státy Na občanskou společností. Novou, demokratičtější formu partnerství mezi různými úrovněmi governance v Evropě.

Chtěl bych vysvětlit, proč je nutná aktivita právě v tomto směru, říká Prodi. Především otázka přezkoumání praktikovaných politik. Evropská unie vyvinula za léta své existence, v jakémsi pořadí geologických vrstev, nejprve celní unii, potom vnitřní trh a zcela nedávno jednotnou měnu. Politiky se k tomu vyvíjely paralelně, když se to ukázalo být nutné a když byla každá geografická vrstva uložena. Až do současné doby nebylo nic jako jakýsi celkový finální plán, „master plan“, podle kterého by se politiky konstruovaly a koordinovaly. Naše pokusy promítnout některé důležité politiky do jiných (např. environmentální politika) nebyly zcela úspěšné. Evropská unie však směřuje, ať již střednědobě či dlouhodobě, k velkému svému rozšíření, které nás zavazuje k radikální přeměně mnoha našich existujících politik a toho, jakým způsobem se uskutečňují. Musíme si sami sobě položit otázku:

vidí občané, co děláme a rozumí tomu? Jinými slovy: vědí evropští daňoví poplatníci a chápou, kam a proč jdou jejich peníze?

děláme věci dostatečně prostým způsobem a dostatečně účinně? Stačili jsme se již zbavit zbytečného papírování?

máme dobře vytyčené priority? Nebo jsou jen výsledkem historických nahodilostí. Skutečně, všechny naše politiky je třeba zásadně přehodnotit s ohledem na naše priority. Neadekvátní politiky musí být buď radikálně přeměněny nebo zrušeny.

Vezměme konkrétní příklad: politika hospodářské soutěže. Současný systém jejího uplatňování byl koncipován v prvních letech společného trhu v roce 1962, aby se zajistila aplikace soutěžních pravidel a principů uvedených ve Smlouvě po celém Společenství. Byl vytvořen přísně centralizovaný systém, který rezervoval výlučně pro Komisi pravomoc přijímat určitá rozhodnutí.

Nyní se situace změnila, říká Prodi. Přeshraniční hospodářská činnost se podstatně zvýšila Ns ohledem na vnitřní trh a jednotnou měnu. Chování, které je v rozporu se soutěžními pravidly nemůže být náležitě kontrolováno, ba ani sledováno, pouze na evropské úrovni. Všechny členské státy disponují antimonopolními úřady a pozitivní přístup k soutěži je všeobecně rozšířen. NTo vede Komisi k návrhu, že bude decentralizovat své výlučné pravomoci na národní úřady Npro hospodářskou soutěž a soudy. To umožní Komisi lépe plnit své základní poslání v sektoru hospodářské soutěže, tj. rozvíjet a interpretovat pravidla a zabývat se těmi případy porušení hospodářské soutěže, které mají skutečný komunitární dosah. Jinými slovy, Komise bude lépe plnit svou roli jako strážce smluv, aniž by nutně sama vykonávala veškeré úkoly. Musíme se proto připravit na hloubkovou revizi našich politik, a to nikoliv jejich x-tým posuzováním, ale zásadním zvážením jejich dopadu a jejich politickou relevancí. Tato revize politik bude připravena včas tak, až se bude v roce 2006 připravovat nový finanční program.

Je třeba si také položit otázku, co by se mělo dělat na evropské úrovni a co ve členských státech, regionech a v občanské společnosti. Jsem dalek toho, abych podporoval centralizaci Ndo „Bruselu“; jsem přesvědčen, že nazrála doba k určité radikální decentralizaci . Je na čase uznat, že Evropa není řízena pouze evropskými institucemi, ale také úřady na národní, regionální a místní úrovni a občanskou společností. Naši občané, říká Prodi, nejsou spokojeni s tím, jak Nse věci řeší na evropské úrovni. Není to pouze nedávný výsledek práce Komise, který podrobují kritice: cítí se být vzdáleni od všech evropských institucí a jsou skeptičtí vůči tomu, že jsme schopni jim nabídnout ten druh společnosti, jaký by si přáli. Správně volají po tom, aby mohli více mluvit do formování nové Evropy. Výzvou proto není jen prostě reformovat Komisi, jakkoliv i to je důležité. Nejde jen o to zlepšit účinné fungování institucí, ale je třeba radikálně změnit způsob myšlení o tom, jakým způsobem děláme Evropu, její architekturu. Koncipovat zcela novou formu governance pro svět zítřka. Budu konkrétnější. Rozšířená Evropa jistě vyžaduje silné instituce. Musí to však být demokraticky legitimované instituce, které operují v transparentním a vypočitatelném prostředí a které mají plnou důvěru občanů. Lidé žádají více takové demokracie, umožňující jejich přímou účast. Nebudou podporovat projekt Evropy, aniž nebudou plně vtaženi do vytyčování cílů, realizace politik a posuzování pokroku. A mají pravdu. Nemůžeme přirozeně diskutovat governanci nebo participační demokracii, aniž bychom se dotkli naší schopnosti zabezpečit, že ženy, které tvoří polovinu populace, jsou odpovídajícím způsobem zastoupeny v diskusi a v rozhodovacím procesu. Musíme zajistit, že všechny evropské politiky budou plně přihlížet také k faktoru pohlaví. Evropa byla průkopníkem pokrokové politiky i legislativy pokud se jedná o zaměstnanost žen. Nyní se musíme na tuto otázku podívat šířeji v politickém kontextu. Začneme pracovat okamžitě na Bílé knize a očekávám, že bude hotova někdy na jaře 2001. Bude se zřejmě odvíjet v souladu s IGC a naší institucionální reformou, protože část této tématiky se přesně kryje s otázkou, jaké instituce potřebujeme v 21. století.

Pokud jde o vlastní práci Komise, té věnoval Romano Prodi ve svém vystoupení Npřed Evropským parlamentem též značnou pozornost a uvedl, že nová Komise se zaměří na dva okruhy otázek, které by měly přispět k odstranění „propasti mezi rétorikou a realitou v Evropě“: Především bude třeba zajistit úspěch vnitřních reforem a dále bude provedena revize priorit Na soustředění se na klíčové úkoly . Zásadní reforma Komise je podstatná, říká Prodi, Nvezmeme-li v úvahu komplex problémů, které stojí před námi. Bude to znamenat úplně nové promyšlení našich metod práce. Musíme zdokonalit dovednost řízení, zajistit prospěšné využívání peněz daňových poplatníků, modernizovat naši administrativu. Nedávné zkušenosti ukázaly, jak je to nutné. Ale jde o mnohem více. Musíme vytvořit podmínky pro přesun z organizace, soustřeďující se na procedury na takovou, která se soustřeďuje na praktickou realizaci (policy-oriented). To je to, co je při reformě ve hře především. Komise se musí stát politickou hybnou silou formování nové Evropy. Na tento cíl se musí soustředit a opustit tradiční zaměření. Pracovníci Komise jsou naším hlavním aktivem při dosahování tohoto cíle. Pouze díky odhodlání, inteligence a nezávislostí našich pracovníků jsme s to úkoly splnit. Chceme, aby se lidé cítili plně zodpovědni a plně zainteresováni do náročného, ale reálného projektu formování nové Evropy. Vyzvu každého komisaře, říká Prodi, aby ve svém resortu v příštích měsících provedl revizi priorit tak, aby umožnil Komisi, aby se zaměřila na klíčové otázky příštích let. Naším cílem je vypustit aktivity méně významné a tak uvolnit zdroje. Jakmile se rozhodneme, které jsou klíčové priority Komise, přizpůsobíme tomu i přerozdělení pracovníků. To bude naše odpověď na jednu z kritických výtek Výboru nezávislých expertů hovořící o nepoměru mezi zdroji a úkoly.

Abychom mohli plně dát do souladu aktivity a lidské zdroje, budeme muset získat nové pracovníky a já nebudu váhat předstoupit před toto shromáždění s konkrétním seznamem našich požadavků a s přehledem aktivit, ve kterých bychom jinak nemohli pokračovat. Mým základním cílem je zajistit, že Evropská komise se soustředí na svou práci a že ji bude dělat efektivně a dobře : pokud nezískáme zdroje, které potřebujeme, budeme odmítat úkoly, které nejsou klíčové. Nic nedokládá tuto potřebu efektivnosti lépe než potřeba efektivní správy vnější pomoci. Evropská unie je nejštědřejším poskytovatelem rozvojové pomoci na světě, ale máme hrozivou bilanci, pokud jde o její včasné a efektivní dodání. Nedostatek lidí a těžkopádný vnitřní systém je část problému. Reformy, o kterých jsem hovořil, přispějí k překonání těchto problémů. Ale přehnaná regulace ze strany Rady je také nevhodná. To se musí říci. Je každodenní tragedií, že nejsme schopni dodat naši rozvojovou pomoc pružněji a efektivněji. Máme Nna nebezpečných místech v terénu dobré lidi a ti musí být podepřeni účinným administrativním systémem. Jinak se nám nepodaří účinně využívat nasazené zdroje a mezinárodní obraz Unie je tím narušen. Ve jménu národů Evropy, ve jménu humanity prostě musíme být efektivnější. Poskytovat pomoc, když je nutná, znamená zachraňovat lidské životy.

Komise je rozhodnuta tento stav změnit. Základní strukturální reforma není opcí, ale naprostou nutností. Musíme zlepšit naši strategii poskytování pomoci a využívání rozpočtu tak, aby to zajišťovalo potřeby příjemců a naše vlastní priority. To musí zůstat klíčovým úkolem administrativy Komise. Úspěch v tomto sektoru je důležitý pro celou reformní strategii. Zahraniční pomoc proto bude významným tématem Bílé knihy, kterou předložíme během několika týdnů.

Situace na Balkáně je lakmusovým papírkem, který prověří naši schopnost realizovat účinnou akci, na které závisí naše věrohodnost. Jestli někde, pak zde musí zmizet propast mezi rétorikou a realitou , říká Prodi. Od národů jihovýchodní Evropy nelze očekávat, že zapomenou na nedávnou minulost, ale nemohou ani v ní a s ní pokračovat. Jsou nadějné známky, že Nse v poslední době situace mění k lepšímu. Národy Chorvatska zmátly pesimisty tím, že prokázaly možnost demokratické změny. Podpoříme novou vládu ve všech směrech, pokud bude realizovat reformní agendu, jak to slíbila chorvatskému lidu, stejně jako podpoříme reformátory v celém regionu při implementaci daytonských dohod v Bosně a Hercegovině. Budeme podporovat demokraticky zvolenou vládu v Montenegru, budeme aktivní při negociacích o stabilitě a přidružení s FYROM a budeme pracovat tímto směrem také s Albánií. Pokud jde o Kosovo, budeme pokračovat v naší plné podpoře úsilí o rekonstrukci. Hrajeme vedoucí roli v podpoře Paktu stability a těsně spolupracujeme s ostatními klíčovými účastníky včetně Spojených států a Světové banky. Procesem stabilizace a přidružení formujeme novou silniční mapu pro Evropu. A poskytujeme si sami potřebné nástroje, abychom mohli tento úkol splnit.

Právě jsme otevřeli novou Evropskou agenturu pro rekonstrukci Kosova.

Pracujeme na novém opatření, jak usnadnit a zjednodušit veškerou naši pomoc do regionu, která bude k disposici v příštích týdnech.

Mimoto pracujeme tvrdě na tom, abychom zrychlili tempo naší pomoci prostřednictvím speciálních rozhodovacích procedur a efektivnějších metod plnění cílů.

Právě jsme vyhlásili vytvoření balkánské pracovní skupiny (Task Force) v DG pro vnější vztahy, která bude zaměřena na další rozvoj naší politiky v tomto směru.

Chci však, abychom udělali ještě více. Chci, abychom:

nalezli cesty, jak liberalizovat obchod uvnitř regionu a s Evropskou unií a s kandidátskými státy.

pomoci vybudovat infrastrukturní propojení trans-evropských sítí a koridorů, které jsou potřebné pro efektivní komunikaci v regionu, a pomoci vyčistit Dunaj tak rychle, jak to bude možné.

stupňovat naše úsilí o zakotvení občanské společnosti v těchto zemích, opírající se o pluralitní instituce, právní stát a svobodné sdělovací prostředky.

zvýšit úsilí o pomoc různým státům a regionům v tom, jak spolupracovat navzájem, jak v ekonomické, tak politické oblasti. Naším posláním na Balkáně je přinést stabilní mír a silný ekonomický růst; nejen pouze dočasně zbrzdit konflikty, které mají kořeny staletí zpět.

I když je pravda, že Unie chrání své vlastní občany před šířením organizovaného zločinu, musíme pomoci také balkánským státům bojovat s touto rostoucí hrozbou, v neposlední řadě v pomáhání při výcviku moderních, profesionálních, policejních sil. Naše aktivity vůči jihovýchodní Evropě budou dlouhodobé a finančně náročné, ale nezřekneme se své zodpovědnosti. Unie to dluží národům a státům tohoto regionu, a současně žádáme, aby nám pomáhali tím, že se sami s plnou vervou zapojí do reformního procesu. Situace v jihovýchodní Evropě – a v jiné souvislosti v Čečensku – ukazuje, jak důležité je stabilizovat náš kontinent a zajistit mír, demokracii, respekt vůči lidským právům v celé Evropě. Proto je tak podstatné, aby rozšíření bylo úspěšné a aby
se vyvinula odpovídající politika spolupráce s našimi sousedy.

Demokracie a respektování lidských práv se musí dodržovat s největší ostražitostí také uvnitř existující Evropské unie, řekl Prodi. Jednu z věcí, kterou bychom měli v tomto roce udělat, je přispět k vypracování Charty základních práv. To se stalo ještě více nutným s ohledem na novou situaci v Rakousku. Dovolte mi připomenout, co jsem tomuto shromáždění řekl počátkem tohoto měsíce s ohledem na politickou úlohu Komise k situaci v Rakousku. Má-li jeden členský stát potíže, má je celá Unie. Nadstátní instituce by neměla členský stát izolovat, ale držet ho pevně v náručí. To je to, co chce dělat Komise.

Situaci v Rakousku budeme bedlivě sledovat. Přežití Evropské unie spočívá v její přináležitosti k základním principům svobody, demokracie a respektování lidských práv. Tyto principy odrážejí závazek všech členských států, že jednotlivec je posvátný, ať už je jeho víra, status či původ jakýkoliv.

Závěrem Prodi shrnul priority práce Komise v nadcházejících pěti letech takto.

Energicky povedeme rozšiřovací negociace a pomůžeme rozvíjet efektivní spolupráci s našimi bezprostředními sousedy, jako jsou Rusko a státy Středomoří.

Svět je široký. Jednou z politických priorit evropské zahraniční politiky v příštích letech bude nová velká iniciativa, která by měla pomoci Africe dosáhnout politické stability a udržitelného rozvoje. To je jediná cesta v dlouhodobém pohledu, jak se vyrovnat s dvojím zlem, válkou a hladomorem, které již dlouhou dobu trápí národy tohoto kontinentu.

Budeme také pracovat na tom, aby bylo zahájeno – i přes neúspěch v Seattlu – nové obsáhlé Millenium Round. Síly globalizace by měly být zaměřeny k potřebám světa a zajištěn udržitelný globální rozvoj. Má-li mít nové kolo jednání úspěch, jak Evropa, tak Spojené státy musí prokázat větší citlivost na potřeby nejméně rozvinutých zemí.

Budeme směřovat k přípravě nové ekonomické a sociální agendy, určené k tomu, aby Nse zvýšila konkurenceschopnost a vytvořila pracovní místa. Lisabonský summit v březnu bude v tomto směru významným mezníkem. Plná zaměstnanost musí být obnovena jako důležitý politický cíl.

Pomůžeme, aby se Evropa stala lepším a bezpečnějším místem k životu aktivitami v životním prostředí a implementací agendy z Tampere a opatřeními uvedenými v Bílé knize No bezpečnosti potravin. Chci zvláště zaměřit vaši pozornost k mimořádnému stavu na Dunaji. To je dramatický příklad potřeby evropské akce při ekologických katastrofách a zvláště Npro vytvoření struktury „civilní ochrany“ v situaci krajní nouze na evropské úrovni. Ta je naléhavě potřebná.

Budeme hrát vedoucí roli v diskusi o tom, jak by měla být rozšířená Evropa spravována a jak spojit odlišnost a decentralizaci s potřebou silných institucí a koordinované akce. Tomu by měla pomoci Bílá kniha o spravování (governanci) evropských záležitostí.

(Překlad J. J.)

V.

Celé jednání zahájil krátkým vystoupením ředitel pražského zastoupení Friedrich-Ebert-Stiftung v Praze, pan Heidulf Schmidt, který srdečně přivítal všechny přítomné a načrtl některé otázky spojené s reformou institucí EU. Po vystoupení pana Gerda Tebbeho následovala diskuse, která dále prohloubila a rozšířila úvodní slovo.

Dr. Libánský (Ministerstvo průmyslu a obchodu) se zajímal o obsahovou stránku mezivládní konference, jak probíhá její příprava, jak pravděpodobné je rozdělení smluvní báze do dvou základních bloků, zda bude tématika dále rozšířena atd. G. Tebbe ve své odpovědi Nmj. konstatoval, že z pohledu Komise rozdělení smluv do dvou bloků ještě není na pořadu dne, i když se o tom na veřejnosti hovoří. Probíhající diskuse zatím směřují k tomu, že by Nse dokumenty měly diferencovat a že by se mohla vyčlenit část blízká ústavě a separátně pak část provádějící. Rozlišení by přineslo rozdílné mechanismy schvalování s významnými dopady Nna kompetence. Právě proto rozlišení obou typů dokumentů je komplikovanou politickou otázkou. V pozadí těchto úvah je vlastní proces rozšíření EU, měl by zjednodušit rozhodovací proces v EU jako celek, ale současně jsou obtíže s eventuální diferenciací dokumentů do obou typů smluvního základu.

Ing. Paroubek (náměstek primátora hl. města Prahy) směroval svou poznámku k postavení občana tváří tvář novým technologiím a rizikům odcizení a pak se zaměřil zejména na finanční stránku vstupu do EU, zejména z pohledu regionálního. G. Tebbe ve své odpovědi mj. zdůraznil mimořádnou roli úrovně fungování veřejné správy. Přitom je důležitá decentralizace spravování. V tomto systému je důležité, aby se do správy zapojovaly i zájmové organizace, aby se rozvíjela občanská společnost. Příliv finančních prostředků z rozpočtu EU, který je schválen v rámci Agendy 2000 je značný. Pro kandidátské státy, které přistoupí k EU, bude tato částka vyšší než v podmínkách předvstupní strategie a jejích finančních nároků. Pokud jde o prostředky z regionálních a strukturálních fondů, bude přirozeně záležet na zařazení toho kterého regionu Ndo příslušné kvalifikační kategorie, vycházející z úrovně HDP na jednoho obyvatele. Také koncept transevropských sítí se sem může promítat jako zdroj dalších finančních prostředků.

Ing. Hyniová (Ministerstvo zahraničních věcí) položila otázku v souvislosti s přípravou IGC a sice na perspektivu event. zavedení principu dvojí většiny při hlasování v Radě. Gerd Tebbe
mj. řekl, že v zásadě bude akceptance tohoto postupu možná, v kontextu širšího uplatňování hlasování kvalifikovanou většinou. V pozadí je však rovnováha zájmů malých a velkých zemí a konkrétně obava, že by tzv. malé země ztratily svou pozici v hlasovacích koalicích. Velké země budou akceptovat hlasování kvalifikovanou většinou o to snáze, pokud se sníží možnost, že budou majorizovány malými zeměmi. Jak ale na toto budou reagovat malé země? Pokud jde o reformu v počtu členů Komise, jsou určité náznaky, že by to mohlo projít, ale musí tu být kompenzace, jak to ostatně uvádí i příslušný protokol v Amsterodamské smlouvě. Možná je i hierarchizace jednotlivých komisařů a jsou možné i jiné varianty.

Ing. Zeman (ČSOB) položil otázku, zda Komise nepostrádá širší dlouhodobou vizi Npro integrační proces v podmínkách počátků 21. století? A pro postavení EU v soudobém světě? Více by se měly mobilizovat široké vrstvy směrem k integrační akceptanci novým výzvám. Vývoj v Rakousku (Haider) ukazuje nové problémy. Jak bude reagovat EU? Je to významné
i pro kandidátské země. G. Tebbe akcentoval správnost položené otázky a zdůraznil, že jde skutečně o významný problém. Je pravda, že současné dlouhodobé dokumenty včetně nedávno předloženého dokumentu Strategických cílů Komise vizi neobsahují. Prodi v EP, ale již některé aspekty související s globalizací a s možnostmi tento proces spoluovlivňovat, naznačil N( viz vystoupení Prodiho v EP, které tvoří součást tohoto materiálu – pozn. J.J.). Vizi ovšem musí připravovat a diskutovat široká veřejnost, občanská společnost a nejen Komise, zdůraznil G. Tebbe . Na IGC by ale bylo možné takovouto diskusi otevřít, zahájit, udělat z této otázky samostatné téma.

Ing. Pavlík (Ústav mezinárodních vztahů) položil otázku týkající se eventuálního zahrnutí maastrichtských kritérií do kontextu kodaňských kritérií, jak o tom údajně v nedávné době hovořila Evropská centrální banka. Ale nebylo by to dosti riskantní i pro vlastní EU? G. Tebbe k tomu poznamenal, že i pracovníci Komise byli překvapeni. Jde o to, jestli jsou to názory presidenta ECB či někoho z vedení. Mohlo to být také myšleno jako určitý varovný signál.

Dr. Venyš (Centrum pro demokracii) se zajímal o to, jaká bude role nevládních organizací
a občanské společnosti v rozhodovacím procesu nové EK i EU. Měla by se spíše zvyšovat? N G. Tebbe k tomu mj. řekl, že role zájmových organizací jako takových je v Bruselu mimořádně ceněna a patří již dlouhou dobu k jakémusi podhoubí přípravy rozhodovacího procesu. Také Nv kontaktech s rozvojovými zeměmi přináleží nevládním organizacím velká role. Více se ale musí využívat jejich zkušeností.

Ing. Hřích (Ústav mezinárodních vztahů) se zajímal o některé otázky související s vnitřní strukturou nové Komise, rolí DG, mechanismy schvalování. G. Tebbe mj. připomněl, že zatímco počet členů Komise je dán jinými pravidly, počet DG – generálních ředitelství je plně Nv kompetenci Komise. Konkrétní realizace ovšem v neposlední řadě závisí též na finančních zdrojích pro eventuální reformy personálního obsazení.

V tomto kontextu položil prof. Jakš (VŠE) otázku, jestli skutečně bude Komise přihlížet Npři výběru pracovníků jen k jejich odborné kvalitě a zda se přestanou respektovat určitá proporční hlediska vycházející z faktu, že EU je složena z 15 členských států, jak to v nedávné době zaznívalo i z úst R. Prodiho? A co s přístupem nových členů? Gerd Tebbe v této souvislosti naznačil, že nová Komise poněkud zkorigovala svá původní dosti radikální tvrzení Na je jisté, že jakási geografická „vyváženost“ je při personální politice nutná. Ale opustí se řada automatických rozhodnutí a kvót vztažených k jednotlivých národnostem a zvyklostem s tím souvisejícím. Po vstupu do EU nové členské státy dostanou kvótu pro úředníky, které budou moci obsadit, ovšem konkrétní výběr bude v kompetenci Komise a nikoliv příslušného státu a eventuálních zájmů jeho politických elit. A zde už budou hrát klíčovou roli odborné a jazykové kvality.

Ing. Burkhardt (time + more) položil otázku týkající se prvních zkušeností se zavedením Euro v Eurolandu? Rýsuje se sbližování mzdových hladin? G. Tebbe k tomu mj. poznamenal, že je mu jako právníkovi obtížné na to obšírněji odpovědět. Zcela jistě se zavedením euro zvýšila transparence nákladů hospodářských subjektů. Kdy ale budou připraveny kandidátské země, to je příliš spekulativní záležitost. Do pohybu osob na vnitřním trhu v souvislosti s rozdílností mezd vstupují ale i jiné faktory, nejen ekonomická hlediska.

Ing. Hřích se zajímal o to, kdy bude na pořadu jednání otázka právní subjektivity EU? Nepřipomíná to poněkud poměry bývalého k. und k.? G. Tebbe na to krátce zareagoval poznámkou, že EU vskutku nemá právní subjektivitu, II. a III. pilíř mají zvláštní režim.

Prof. Jakš poznamenal, že tak jak probíhají v členských státech volby, se může měnit politické spektrum formující priority – nemůže to v budoucnu posunout i priority evropského integračního procesu, resp. jeho dynamiku? Příklad Rakousko. G. Tebbe jen konstatoval, že s určitými peripetiemi třeba počítat, že jsou období vyšší dynamiky a naopak pomalejšího tempa integrační spolupráce. Pokud jde Rakousko (Haider), pak v případě určitých sankcí šlo o aktivitu N14 členských států, ale nikoliv EU. Ale poukázalo se v té souvislosti i na to, že EU je společenstvím společně sdílených hodnot a že z toho vyplývají i určité praktické důsledky.

Ing. Pavlík se zajímal o perspektivy Chorvatska v EU, možnosti podepsání asociační dohody. G. Tebbe upozornil, že zatím tato otázka nebyla v Radě diskutována, ale dle jeho názoru je třeba začít s jednáním. Musí se to ale velmi důkladně zvážit a probrat, i ekonomické otázky. Pár měsíců
se musí vyčkat, jak se bude vyvíjet dále situace.

Ing. Trakal (ČNB): Často se hovoří o euroskepticismu ve veřejnosti; nesouvisí to ale také s tím, že lidé jsou málo informováni o složitosti fungování celého systému EU? G. Tebbe souhlasil s tím, že to neplatí jen o kandidátských zemích, ale i o členských státech EU. Především tam je třeba umět tyto otázky občanům vysvětlovat a přibližovat.

Celé jednání uzavřel prof. Jakš , který je moderoval, poděkoval všem zúčastněným a zejména panu G. Tebbemu za jeho přehledné a podnětné vystoupení v průběhu celého kulatého stolu.

Tagy
Tagy
Evropa 2855
Evropská unie 1796
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz
Reklama
Reklama
Reklama