Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Jak pracovali čeští europoslanci …. aneb všechno je tak trochu jinak

Ondřej Mocek Ondřej Mocek / Ed. 20. 11. 2015

Na konci září zveřejnil think-tank Evropské hodnoty studii s názvem „Jak pracovali čeští europoslanci v letech 2009 – 2013?“. Text si klade za cíl zhodnotit práci europoslanců na základě stanovených kvantitativních indikátorů. Ještě před samotnou publikací studie převzala jeho hlavní teze česká media (Česká televize, Aktuálně.cz a další) jako platná a na základě nich vytvořila velmi zkreslený obraz o našich poslancích v Evropském parlamentu (EP).

Samotný text vykazuje poměrně velké množství nepřesností a, i když se jedná o dílo s ambicí vědeckého dosahu, selhává již u základních principů. Přidáváme se tedy ke kritickým ohlasům a nabízíme nejen polemiku s použitou metodou, ale zamýšlíme se také nad dnešní úlohou think-tanků. Naplňujeme tím i přání autorů studie, pro které byla diskuze nad výsledky jedním ze smyslů jejich práce.

Čísla v sociálních vědách nejsou tak tvrdá data, jak by se mohlo na první pohled znát. Tak jako všechno, i číslo v sociálních vědách je relevantním pojmem, který je potřeba uchopit a na základě výkladu z něj činit závěry. Jednoduchý příklad: 3 jablka a 2 melouny. Tři jablka jsou, co do počtu kusů ovoce, určitě více než dva melouny, nicméně co když bude otázka znít jinak? Co když se budeme ptát, který z druhů ovoce zabírá větší objem, či dokonce tak specifickou otázku jako co nasytí člověka více? Pak už nebude platit, že 3 kusy ovoce jsou vždy více než dva kusy, protože nám půjde o konkrétní typ, kvalitu každého z nich. Porovnávání čísel v sociálních vědách je tak daleko složitější, nemůže být učiněno prostým konstatováním, že něco má vyšší hodnotu, a tak je to lepší/výkonnější/větší …

Samotná studie bohužel vykazuje větší množství chyb a nepřesností než jen špatnou interpretaci. Ač autoři používají několik převzatých metod, teorií a idejí, nikde v textu je nenajdete ocitovány, což by při tvrdém výkladu mohlo znamenat pokus o plagiátorství. Ve studii bohužel také absentuje jakékoliv zdůvodnění, proč autoři vybrali právě takové indikátory – snad ne jen proto, že tyto kategorie zveřejňuje sám EP na svých webových stránkách… Dále v ní nikde není zdůvodněn výběr kontrolních skupin. Co si od těchto vzorků autoři slibují a proč je vybrali? Snadno se nabízí otázka, zda máme více společného s Portugalskem než s Německem – vyjma počtu poslanců… Chybí i jasný závěr, který by opravdu zhodnotil práci europoslanců, jak naznačuje titulek díla. Namísto toho autoři pouze zapsali, jaké je zasazení výsledků studie do akademické literatury. Nicméně jaké jsou tyto výsledky se bohužel čtenář nedozví.

Práce v jakémkoli zastupitelském sboru je velmi těžce zachytitelná a výkonnost našich zástupců se tak velmi obtížně měří. Samozřejmě jde spočítat množství jednotlivých výstupů, ale upřímně – bude výkonnější ten zastupitelský sbor, který vyprodukuje více legislativních aktů, nebo ten, jehož tvůrčí činnost, co do počtu bude menší, ale za to budou jeho výstupy kvalitnější? Prosté součty čísel tak neříkají nic o produktivitě práce. A stejně jako v každém jiném zastupitelském sboru i v EP hrají velkou roli i posty, jež se poslancům podaří obsadit. Předsedové výborů mají zajisté větší vliv na předložené návrhy než řadoví poslanci. Podobně lídři frakcí, kteří mají velmi důležitou roli v rámci jednotlivých vyjednávání v rámci EP. Jako každý jiný, ani Evropský parlament není továrna, a tak nemůžeme schopnosti poslanců hodnotit jen na základě měřitelných hodnot. Umění politiky v sobě nese i velké množství vyjednávání, které je mnohdy více důležité než vysoké číslo ve statistice výstupů.

Pojďme se zaměřit na jednotlivé parametry. Jejich interpretace není tak jednoduchá, jak se autoři domnívají. Začněme s docházkou. Ta je opravdu velmi málo rozporovatelná. Samozřejmě, že je potřeba přihlížet k dlouhodobým zdravotním indispozicím, nicméně tuto kategorii bychom chápali jako jasnou. Problém nicméně nastává již u účasti na jmenovitých hlasováních. Autoři zaprvé mylně interpretují tuto účast jako absolvování všech typů hlasování. EP nevolí jen jmenovitě, ale také elektronicky a aklamačně, přičemž tato hlasování nejsou započítána. Nepočítají s tím, že se poslanci mohou jmenovitého hlasování neúčastnit i ze strategických důvodů!

Předkládání zpráv je pak jednou z nejhůře definovatelných kategorií. Poslanci si totiž tyto funkce nevybírají. Pozice zpravodaje je přidělována na základě velkého množství dalších souvislostí – těmi hlavními jsou velikost frakce, do které poslanec patří, jak velká je jeho národní delegace v dané frakci a jistou roli také hraje i členský stát, ze kterého pochází. Je tak velmi nasnadě, že poslanci zastoupení v EPP – tedy největší parlamentní frakci – mají výhodnější pozici stát se zpravodajem než poslanci zastoupeni v malých frakcích (jako například ODS či KSČM). Počet reportovaných zpráv tak může ukazovat i na politickou sílu, nejen na samotnou pracovitost.

Čtvrtý indikátor tvorba stanoviska je opět špatně pochopen. Stanovisko je obecně názor výboru, který je předkládán k legislativnímu návrhu. Jeho tvůrce je opět stanoven politickou dohodou. Sám poslanec tak může jen velmi těžce ovlivnit počet těchto stanovisek jemu přidělených. Podobně jako u zpráv zde hraje velkou roli politická síla jednotlivých poslanců respektive frakcí, kterými jsou členy.

Jednou z mála veličin, kterou lze poměrně dobře kvantifikovat, je počet pozměňovacích návrhů. Zde totiž opravdu jde o aktivitu samotných poslanců, kteří mohou vstupovat do předlohy a měnit ji. Ovšem i tento indikátor v sobě skrývá háček. Poslanci z frakcí blízko názorového středu budou mít nejspíše menší potřebu měnit Komisí předložený text než poslanci, kteří budou spíše v opozici. Čili i zde je potřeba se podívat na trochu víc než jen na číslo na webových stránkách.

Dalším indikátorem je počet parlamentních otázek. Velmi zjednodušeně můžeme tyto otázky přirovnat k interpelacím vlády. A zde se opět musíme ptát, kdo tento instrument nejvíce využívá. Jsou to ti, kteří jsou spíše v opozici, mají jiný názor a potřebují se ptát. Nehledě na pochybnou účinnost těchto aktů. Zkuste někdy nahlédnout do pléna EP v čase předkládání parlamentních otázek. Uvidíte, že je téměř prázdné.

Následující kategorie jsou již daleko více, než předchozí, v rukou samotných poslanců, ale i tak nejde jejich práci hodnotit na základě prostého součtu. Je například zcela na europoslancích, kolikrát během svého mandátu předloží písemné prohlášení. Nicméně u tohoto indikátoru je nutné podotknout, že jeho vliv na chod EP je velmi malý. O tom také svědčí počet podaných písemných prohlášení, který v průměru na poslance EU-15 (staré členské státy) činí 1,16 a EU-10 (země přistoupivší společně s ČR) 1,19 písemných prohlášení – zaokrouhleně má tak v průměru každý poslanec na svém kontě jedno prohlášení. Návrhy usnesení jsou texty, ve kterých europoslanci vyzývají k zaujetí formální pozice EP. Jsou to tedy nelegislativní akty a zaleží zde jen na členech EP, jak s tímto institutem naloží. Tato kategorie je jako jediná měřitelná prostým součtem a vypovídající partikulárně o aktivitě poslanců v EP.

Posledním indikátorem je počet vystoupení na plenárním zasedání. Spadá do něj ale několik typů vystoupení. Výstupy na plénu jsou využívány poslanci pro vysvětlení pozice, učinění prohlášení nebo zvýšení povědomí o daném tématu. Čas vymezený pro příspěvek je rozdělován dle velikosti politické skupiny a národní delegace. V podstatě tak z této kategorie nelze vůbec vyčíst nic o práci poslance, ani o jeho aktivitě směrem k činnosti EP.

Celým předchozím textem chceme říci, že pouze srovnávat prostá čísla a dělat z nich průměry, s jejichž pomocí následně hodnotit práci europoslanců, je velmi nešikovný postup. Mnoho z výše zmíněných kategorií nevypovídá o pracovitosti jednotlivých europoslanců, ale spíše o jejich vlivu a politické moci, které jsou odvislé od ideologie, kterou zastávají, od frakce ve které usedají, od velikosti národní delegace atd. Kromě toho tato kvantitativní metoda velmi opomíjí jeden podstatný fakt, a to kvalitu. Jsou komplikované předlohy, u kterých se zpravodajové „zasekají“ na několik let, naopak jsou takové, které jsou provedeny legislativním procesem už za pár měsíců.

Kvantitativní analýza bez jakéhokoliv kontextu je tak pouze snůškou čísel, která se ani vzdáleně neblíží reálnému obrazu práce europoslance. Přitom čísla svádí k jednoznačné interpretaci a zjednodušenému dělení poslanců na flákače a pracanty. Nelze se divit, že v médiích mělo tvrzení o líných poslancích slušný ohlas. Evropské hodnoty totiž dávají zkreslené výsledky do kontextu s blížícími se volbami do Evropského parlamentu. Píší, že bychom měli „věnovat v nadcházející předvolební kampani pozornost i otázce pracovní aktivity českých europoslanců, zvláště u těch kandidátů, kteří usilují o znovuzvolení.“ Avšak tento způsob informování o práci europoslanců českou debatu o evropské politice pouze bulvarizuje. Přitom posláním think-tanku by neměla být snaha přinést líbivé výsledky, které se probijí do médií a profilů na sociálních sítích, ale především kultivace veřejné diskuze na základě seriózní analýzy.

Původní vydání: Jak pracovali čeští europoslanci …. aneb všechno je tak trochu jinak

Přejít
Tagy
Tagy
Evropa 2929
Evropská unie 1860
Evropský parlament 189
Česká republika 2225
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz