Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Jak bude vypadat příští Evropská komise?

Vít Dostál Vít Dostál / Ed. 17. 2. 2016

Evropská unie je rozkročená mezi Smlouvu z Nice, která platí nyní, a Lisabonskou smlouvou, která nezačne platit dokud nebude dokončena ratifikace v České republice, Německu, Polsku a především Irsku, kde se připravuje nové referendum.

Evropští lídři však na prosincovém summitu Evropské rady pro sebe připravili právní past, ze které hledají cestu ven. Unie stojí před otázkou, kolik členů bude mít příští Evropská komise a jak bude vypadat její tvoření, které by mělo začít bezprostředně po červnových volbách do Evropského parlamentu.

Třebaže jsou komisaři formálně nezávislí a mají jednat pouze v zájmu společenství, často se jedná o dobré známé, bývalé stranické souputníky nebo přímo osobní přátele premiérů či ministrů členských vlád. Komisař tak funguje především jako skvělý zdroj informací, ačkoli to je v Bruselu málokdo ochoten připustit. Především proto je pro každý členský stát zajímavé, mít „svého“ komisaře, ačkoli formálně není až tolik „jejich“.

Scénář podle smlouvy z Nice

Při schvalování smlouvy z Nice neměli evropští státníci již dostatek sil a vůle dohodnout se na přesné formuli pro redukci počtu členů Evropské komise, a tak mezi třetí a čtvrtou hodinou ráno vepsali do primárního práva Evropských společenství protokol stanovující, že po dosažení počtu 27 členských státu – a tedy i 27 komisařů – bude mít příští Komise nižší počet členů.

Unijní sedmadvacítka se také jednomyslně měla dohodnout na způsobu rotace komisařů tak, aby se žádný členský stát necítil poškozen. Bylo jasné, že problém s velikostí Komise se bude řešit v rámci další revize primárního práva, nikdo ale nečekal, že debaty o novém institucionálním uspořádání zaberou sedm let a tak nadále platí to, na čem se státníci dohodli ve francouzském letovisku: Počet komisařů by měl být nyní snížen z 27, členské státy mají nalézt rotační mechanismus a jednomyslně se na něm shodnout.

Lisabonská úprava a vynucená změna

Stejně jako podle finální verze Smlouvy o Ústavě pro Evropu, tak i podle Lisabonské smlouvy, mělo dojít ke snížení počtu komisařů na dvě třetiny počtu členských států, avšak první Komise měla mít ještě takový počet členů, který by odpovídal počtu členských států. V praxi to mělo znamenat, že první redukovaná Komise se měla ujmout unijního žezla v roce 2014.

Tyto plány však překazili Irové svým odmítavým verdiktem k Lisabonské smlouvě. Kromě řady lživých výroků, které se v kampani proti smlouvě objevily, měl velký ohlas i jeden pravdivý. Šlo právě o skutečnost, že Irsko by mohlo od roku 2014 ztratit na pět let „svého“ komisaře.

Tyto obavy byly ostatními členskými státy vyslyšeny a na prosincovém summitu Evropské rady došlo k politické dohodě, jež měla Iry uspokojit. Není tajemství, že z předpokládané ztráty komisaře, třebaže na omezenou dobu, neměly radost ani další země. Evropští představitelé se tedy usnesli, že jakmile začne Lisabonská smlouva platit, bude v souladu s primárním právem přijata taková úprava, která stanoví, že každý členský stát si ponechá jednoho komisaře i po roce 2014.

Do primárního práva pak bude úprava vtělena až z jeho další změnou, kterou přinese další rozšíření Unie. Jak upozorňuje i politoložka Markéta Pitrová v rozhovoru pro portálpredsednictvi.cz, budoucnost integrace je tak závislá na dalším rozšiřování, což není pro jistoty Irska nikterak blahodárné. Irové nyní musí prosazovat přijetí dalšího členského státu – Chorvatska, případně Islandu – aby jim byla dána právní jistota komisaře i po roce 2014.

Kolik komisařů nyní hledat?

V čem je tedy ta past a kolik komisařů budou evropští daňoví poplatníci od listopadu 2009 financovat? Tvoření Evropské komise je běh na dlouhou trať a zabere několik měsíců. Někteří komisaři nebudou navíc naplno vykonávat své úřady již od dubna, neboť chtějí kandidovat ve volbách do Evropského parlamentu. Komise tedy nebude plně funkční, popřípadě bude postrádat plnou legitimitu po několik měsíců, což v době ekonomické krize není nikterak dobrý stav.

Na závěrečním summitu českého předsednictví 18. až 19. června by měly hlavy států EU, na základě výsledků voleb do Evropského parlamentu, designovat budoucího šéfa Komise. Některé členské státy se však mohou vzpírat garanci pozice komisaře pro jednu ze zemí, když ani neví, zda budou platit niceská nebo lisabonská pravidla.

Možným řešením může být politická dohoda, která by stanovila, že komisaře bude mít 26 zemí, čímž bude počet redukován, a že stát, na kterého by v Komisi nezbylo místo, by „obdržel“ post Vysokého představitele pro Společnou zahraniční a bezpečností politiku, neboť Javieru Solanovi také končí funkční období. Formálně by se tedy pokračovalo podle pravidel dohodnutých v Nice. Po dokončení ratifikačního procesu Lisabonské smlouvy by pak Komise svorně odstoupila a byla jmenována znovu s tím, že nový „Solana“ by převzal i post místopředsedy Komise, jak je ve smlouvě ustanoveno.

Pokud by se však tato politická dohoda nezdařila, mělo by české předsednictví rychle hledat jiné řešení tak, aby mohl být nový či staronový předseda Komise jmenován ještě v červnu. Poslední, co by si nyní členské státy přály, je bezesporu hádka o tom, kdo dostane černého petra a nebude mít v příští Komisi svého zástupce.

Původní vydání: Jak bude vypadat příští Evropská komise?

Přejít
Tagy
Tagy
Evropa 2845
Evropská unie 1779
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz