Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Irák po Talabáním

Naďa Aliová / Ed. 13. 1. 2016

Iráckého prezidenta Džalála Talabáního (79) postihla 17. prosince těžká mozková příhoda. Přežil (alespoň prozatím) a nyní je v péči německých lékařů. Jeho stav však zůstává vážný a je velmi pravděpodobné, že již nebude schopen pokračovat ve své funkci. Pro Irák, kterým zmítá od odchodu Američanů v prosinci 2011 permanentní politická krize, to nejsou dobré vyhlídky. Mnozí Iráčané se nezávisle na své náboženské či etnické příslušnosti shodují, že Džalál Talabání je jednou z mála osobností, jejíž působení provázela snaha o konsenzus a jednotu v jinak hluboce rozdělené zemi.

Džalál Talabání byl v šedesátých letech minulého století jednou z klíčových postav povstání za kurdskou autonomii. V sedmdesátých letech založil stranu Vlastenecký svaz Kurdistánu, která spolu s Demokratickou stranou Kurdistánu dosud dominuje kurdské politické scéně. Iráčtí Kurdové mu familiérně říkají „strýček Džalál“. Respektu a uznání se však těší i za hranicemi kurdských oblastí.

V roce 2005 se stal v souladu s etno-sektářskou praxí post-saddámovského Iráku prezidentem. Přestože mu ústava přisuzuje spíše ceremoniální roli, dokázal Talabání v průběhu let svého postu využít k vyvažování znesvářených politických frakcí, které do velké míry reflektují etnicko-náboženské rozdělení země. Jako zprostředkovatel figuroval v řadě sporů mezi iráckým premiérem Núrím al-Málikím a sunnitskou vnitrovládní opozicí. Kromě toho působil i jako důležitý komunikační kanál mezi Bagdádem a kurdským regionem. Právě snaha o uklidnění kurdsko-arabského konfliktu o tzv. sporná území byla předmětem Talabáního setkání s iráckým premiérem krátce před jeho hospitalizací. S nepřítomností iráckého prezidenta tak stoupají obavy z eskalace konfliktu i o budoucnost teritoriální integrity iráckého státu.

Termínem „sporná území“ se rozumí pruh území o délce zhruba 480 km podél celé jižní hranice kurdského regionu, který zasahuje irácké provincie Ninive, Saláh ad-Dín, Kirkúk a Dijálá. Kurdové jej považují za historickou součást Kurdistánu, která se stala předmětem násilné arabizace, a činí si nárok na přičlenění území ke svému regionu. Iráčtí Arabové však kurdské územní aspirace odmítají. Domnívají se totiž, že by dal zisk tohoto území Kurdům podnět k odtržení od Iráku. Jeho významné části (především multietnický Kirkúk) jsou totiž bohaté na ropu, což by Kurdistánu zajistilo potřebnou ekonomickou nezávislost.

To, že má budoucnost sporných území výrazně konfliktní potenciál, ukázalo již několik incidentů mezi iráckou armádou a kurdskou pešmergou. Zatím poslední střety se odehrály na konci roku 2012 jižně od Kirkúku. Předcházelo jim ustavení nového operačního velitelství irácké armády v provincii Kirkúk, jehož proklamovaným cílem je zajišťování bezpečnosti ve sporných oblastech. Vedle reminiscencí na represe bývalého režimu však u Kurdů přítomnost irácké armády vyvolává podezření, že za ní stojí snaha o převzetí úplné kontroly nad územím. Když proto vyslalo velitelství ozbrojené jednotky včetně tanků do oblasti jižně od města Kirkúk, reagovala Kurdská regionální vláda (KRG) rozmístěním kurdských bojovníků.

Džalál Talabání ještě stačil vyjednat dohodu mezi KRG a iráckým premiérem, podle které by se měly obě strany ze sporné oblasti stáhnout. Dosud však nebyl pro stažení stanoven žádný časový rámec a vojenský pat přetrvává. Řešení komplikují i osobní antipatie a ostrá rétorika iráckého premiéra a prezidenta kurdské autonomie Masúda Barzáního.

Talabáního odchod z politické scény pravděpodobně povede k dalšímu ochlazení už tak napjatých vztahů mezi kurdským regionem a centrální vládou v Bagdádu. Ty od sebe vzdaluje nejen odlišný pohled na budoucnost sporných území, ale také na podobu federalismu či míru pravomocí federální a regionální vlády v oblasti kontroly ropného bohatství. Džalál Talabání byl díky relativně dobrým vztahům se všemi důležitými aktéry v Iráku i blízkém zahraničí garantem křehkého smíru. Nelze tedy vyloučit, že s jeho nepřítomností budeme častěji svědky řinčení zbraní a obecně menší chuti k dialogu.

Tagy
Tagy
Blízký Východ a severní Afrika 1168
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz
Reklama
Reklama
Reklama