Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Humanismus, nebo sadismus? Takové je evropské rozcestí

Tomáš Jungwirth Tomáš Jungwirth / Ed. 26. 11. 2015

Kdo zpochybňuje morální povinnost evropských států přijímat uprchlíky, účelově ignoruje právně vymahatelné závazky. I kvůli tomu stojí dnešní Evropa před zásadním rozcestím.

Kolega z fakulty a můj dlouholetý známý Andrej Duhan publikoval příspěvek k tématu migrace, který je pozoruhodnou esencí konzervativní apologetiky, přerůstající až do fašizujících společenských tendencí.

Ve snaze zpochybnit tvrzení zastánců solidární a otevřené politiky se přitom sám dopouští řady argumentačních faulů. Považuji za důležité je rozkrýt.

Prvním do očí bijícím nedostatkem Duhanovy argumentační linie je volné zaměňování „imigrantů“ a „uprchlíků“. Autor si jako právník jistě musí být dobře vědom povinností, které evropským státům vyplývají z Úmluvy o právním postavení uprchlíků a jejího protokolu, stejně jako ze Společné evropské azylové politiky.

Mezi ty nejzákladnější patří právo běženců požádat na území EU o azyl, zákaz navracení osob, kterým nebyl přiznán politický azyl, do oblastí, kde by jim hrozila vážná újma (princip non-refoulement), a zákaz svévolného zatlačování prospektivních žadatelů zpět do zemí, odkud vyjeli či vypluli (push-backs).

Pakliže tedy Duhan zpochybňuje morální povinnost evropských států přijímat uprchlíky, zároveň účelově ignoruje přítomnost právně vymahatelných závazků. Takzvaným ekonomickým migrantům výše uvedená míra ochrany nenáleží, i jejich status je nejprve nezbytné zjistit v azylovém řízení vedeném podle zásady práva na spravedlivý proces.

V Duhanových očích je chápání migrace jako něčeho nevyhnutelného fatalistickým klišé. Jím navrhovaným řešením je však pouze posílení celospolečenského sebeklamu, že migraci je možné vhodnými politikami jednou provždy vymýtit.

Vzhledem k zoufalé bezpečnostní, politické i hospodářské situaci v zemích původu většiny současných imigrantů do Evropy – z nichž převážnou část tvoří prospektivní žadatelé o azyl – je třeba předpokládat, že jev, který Duhan nazývá „masovou migrací“, tu bude ve střednědobém horizontu nadále přítomen, i kdyby Unie torpédovala všechny středomořské bárky v dohledu.

Přijmout tuto situaci jako fakt je základem smysluplného uvažování o konkrétních politických odezvách.

Místo aby si kladl otázku, proč není ve většině evropských zemích žadatelům o azyl umožněno legálně pracovat, přiživuje Duhan při rozkrývání ekonomických aspektů účelový narativ o imigrantech, kteří přijeli vysávat evropský sociální systém.

Soudí, že je nejprve potřeba pečlivě vyhodnotit hospodářské dopady migrace, a teprve poté že prý je možné se bavit o tom, zda, a případně v jaké míře bude připuštěna. Nesmyslnost takové posloupnosti je očividná.

Místo zkoumání, jaké má Evropa v rukou nástroje k prosazování smysluplných a cílených integračních politik, požaduje Duhan po všech nově příchozích bezvýhradnou asimilaci. Jakými konkrétními mocenskými nástroji by přistěhovalce jednou provždy rád vykořenil z jejich původních identit, už však neuvádí.

V neposlední řadě Duhan kategoricky odmítá přítomnost morálního hlediska, které podle něj celou věc posouvá mimo politickou sféru. Pokouší se debatu racionalizovat povrchní analýzou kolonialismu a emigrace z komunistického Československa, aniž by se přitom ale dotknul jádra hodnotového postoje.

To tkví v chápání migrantů jako lidských bytostí, v empatii vůči jejich utrpení a těžkostem a ve vědomí, že evropské země skutečně mohou statisícům těchto lidí pomoci.

Zásadní otázka, kterou si Duhan ve svém příspěvku klade, zní, „zda může být Evropa stejná s jinými lidmi“. Při hledání odpovědi autor vychází z dichotomie mezi námi (Evropany) a těmi jinými (občany třetích zemí). Přitom zapomíná, že rozhodování o tom, jak se postavit k uprchlictví a k migraci do Evropy obecně, nepochybně ovlivňuje také nás samotné.

Ať už se nám to líbí nebo nikoliv, Evropa se v návaznosti na tuto klíčovou společenskou debatu promění. Otevřené prozatím zůstává, zda se vydá cestou humanismu, nebo sadismu.

Původní vydání: Humanismus, nebo sadismus? Takové je evropské rozcestí

Přejít
Tagy
Tagy
Evropa 2929
Evropská unie 1860
migrace 415
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz